Včera jsem dostal děsnou chuť na dobré červené z Jury a tak zbavil korku láhev Arbois Trousseau Singulier 2014 z Domaine André et Mireille Tissot, tedy víno, za kterým stojí syn v názvu podniku uvedených, Stéphane Tissot. Víno je to lehčí, svíravé, zábavné, elegantní, vyvážené, charakterní, výtečné. A tak nějak jsem si vzpomněl, že vlastně nic delšího nenapsal o nedávné návštěvě vinařství, zásadním to bodu cesty do Jury (viz zápisky Jura!, Jura pod flórem, dolévaná i mlhavě krásná, Jurské výsadby, síra, Poulsard). A tak napravím dnes. Stéphane Tissot je pro mne totiž špičkou tamního vinařství a praktickou ukázkou toho, jak mohou vypadat naturální vína, pokud jsou připravena správně. Určitě lze nalézt jednotlivá vína lepší než ta jeho, ale jméno Stéphane Tissot je garancí konzistentně výtečných lahví, vždy spolehlivě hodně nad průměrem a obvykle opravdu skvělých. Tohle vinařství už není zrovna malé (50 ha v okolí Arbois a s něčím málo u Château Chalon) a dělá spoustu různorodých vín (35+), ale všechna mají něco společného – kvalitu. Čistotu, preciznost, charakter. A že jsou u něj velmi rychle pryč, ač nestojí vůbec málo, obchod v centru Arbois postupně začíná nabízet i další produkty, protože nemají co prodávat :-)
Stéphane Tissot je zkušený špičkový vinař, který přesně ví, co a kdy si může dovolit. Sice stále i experimentuje a vyvíjí se, ale případně ne úplně povedený experiment nevydává za „naturální“ víno. Terroir u něj není jen buzzword, ale něco, co můžete jasně cítit při srovnávání jednotlivých vín. A biodynamickými postupy ve vinicích a různými technikami ve sklepě, všemožnými druhy sudů (stáří, producenti, velikosti, …), amforami, kvevri a omezením či úplným vyřazením síření, není terroir nijak zamaskován ale naopak podpořen. Nic nedělá dogmaticky, přístupy podřizuje výsledku, kterým vždy musí být bezvadné a dobře pitelné víno. U jeho vín si prostě neříkáte „hele, dlouhá macerace“ nebo „hele, víno bez síry“, technika ve sklepě tu není hlavní faktor, který na vás vyskakuje. Času, který nám Tissot ve vinařství věnoval, a všech těch informací které se pokusil nalít nám do hlavy, si opravdu moc vážím. Bylo to pro mne jedno z nejsilnějších vinařských setkání vůbec.
Vlastně se mi moc nechce do nějakých detailních degustačních poznámek a analýz, ale pár dojmů si přeci jen neodpustím. Dvě Chardonnay ročníku 2014 a přímé srovnání vlivu půdy – Les Bruyères je z jílu, Les Graviers vápence. Jílovka má nazlátlou barvu, čerstvou energickou pikantní vůni s kouřovými tóny, je to suché a poměrně plné víno, intenzivní, se skvělou kyselinou, zábavné, komplexní, špičkové. Moc fajn teď a bude v klidu zrát 10+ let. Vápenec je o chloupek světlejší a ve všech projevech jemnější, elegantnější. Suché a intenzivní v chuti, krásná stavba, kyseliny a délka, důrazné ale při určité lehkosti oproti plnotučné variantě předtím. Oboje skvělé. Pro srovnání zrání (u vína s celkovou sírou do dvaceti, mimochodem) jedna konkrétní vinice, Arbois Chardonnay La Mailloche 2006. Zlatá barva a na deset let věku stále čerstvá energická vůně, výrazně minerální a kouřová, poměrně výrazně aromatické s pěknými tóny zrání. Suché, plné, bezva kyselina, již uhlazenější, dlouhé, koncentrované, velké Chardonnay. Mňam.
Hodně mne dostalo Trousseau 2014 z qvevri, macerováno přes osm měsíců, ručně odstopkované hrozny (a trochu pod oxidem uhličitým ze sudů odvedle, naprosto bez přidané síry, lahvováno bez filtrace. Podobná vína bývají obvykle trochu funky, ale tady ani náznak těkavek, ani trocha nějakých náznaků myšin či podivných zemitostí, působí to jako normální poctivé „dospělé“ víno na cestě k velikosti. Relativně světlá čistá barva, šťavnatá čerstvá, ovocnost, lehká pikantní divokost. Suché, ovocné, šťavnaté, čisté, dlouhé, výrazné tříslo a svíravost, trochu masitost, energie, pitelnost, zábavnost. Chce za to 27 éček a dá maximálně dvě lahve na osobu, zalito voskem (jen tak na efekt, přiznává, než že by v tom viděl zásadní přínos).
Srovnávačka Savagninu v podobně klasického žlutého vína byla taktéž parádní. Vin Jaune „La Vasée“ 2008 je víno kouřové, se starým dřevěným vlakovým vagónem prosáklým vším možným, minerální, oxidativní, pikantní. Obrovská koncentrace neubírající na pitelnosti a vyváženosti, naprostá perfektní klasika, stále ještě energická čerstvost, krásné. Zráním se dostalo z původních 13.5 alkoholu na výsledných 15. Hezky nám předváděl práci se sudy pro tohle šestileté zrání, s různými prostory dle teploty a vlhkosti, kterými jde „řídit“ co a jak moc se (ne)odpařuje, co přichází nebo odchází. La Vasée, staré keře na poloze se severní orientaci a podložím z období Triasu, mne z jeho Vin Jaune baví asi nejvíc, co mohu soudit z ochutnání několika ročníků. Château Chalon 2008, a tedy vlastně jediný odskok úplně mimo Arbois, ovšem přineslo podobný „wow“ efekt, ale s čerstvější ovocností, citrusovostí, a určitou lehkostí a elegancí k tomu. Vin Jaune Les Bruyères 2005 aromaticky strašně připomínalo dobrou skotskou od moře, ročník 2003 téhož vína zase krásně ukázal teplý ročník výrazně větší zralostí, ale stále byl daleko jakékoliv utahanosti a měl parádní strukturu.
Stéphane Tissot tu dlouho neměl běžného dovozce, byť už několik let byl v pravidelných jurských závozech Jiřího Matějky za ceny v podstatě totožné jako v obchodě u vinaře. Uvažovalo o něm vícero středních dovozců a sem tam se nějaká láhev na trhu objevila. Nakonec se nejrychleji rozhoupal, nejvíce toho od nějak letos nakoupil a oficiálně do nabídky dal rychle rostoucí projekt jménem 1er Wines. Jsem rád, že jsou ta vína v portofoliu někoho velkého a v klidu dostupná na pár kliknutí. Na druhou stranu mne to trochu mrzí, protože zrovna u nich to beru jen jako vybarvení políčka na mapě, přidání významného regionu v rámci kompletace portofolia a z něj „logické volby“ v podobně trochu většího ale špičkového producenta, než že by to pro ně byla srdcovka (takhle tam mají vícero špičkových věcí, víz třeba dřívější článek o sherry z Bodegas Tradición) jak už je pro mnoho pijáků Jury v ČR. Ale co už :-)
