Stala se mi v noci z pátku na sobotu taková trapná věc. Vyrazil jsem po festivalu ještě na trochu vína, tentokrát „nepracovně“ a rozhodně bez plivání vzorků, do baru L’Fleur. Tam se totiž chystalo i pár vinařů, mimo jiné Caroline Brun z Champagne Roger Brun. Ta vedla na festivalu šampaňskou masterclass zaměřenou na zajímavá naturální pěstitelská šampaňská a obecně se zabývá propagací Champagne, byla to dobrá příležitost si s ní popovídat. A tak jsme popíjeli a kecali, témata se točila o všem možné týkajícím se šampaňského a bublin obecně, logicky přišla řeč i na kvalitu ročníků, kritiku vín typu Moët & spol. a podobně, znáte to. S Caroline seděl zamlkle další Francouz, který se do hovoru v podstatě nijak nezapojoval, sem tam krátce okomentoval konzumovaná vína. Vůbec jsem netušil, o koho se jedná, byť trochu povědomý mi byl. Po nějaké době jsem se s pár účastníky přesunul o dům dál, spíše pozdravit skupinku co se usídlila tam než že bych měl dostatek energie pokračovat v tahu po barech. Zdržel mne tam příslib, že za chvilku dorazí Benoît Gouez, sklepmistr Moët & Chandon, se kterým bych se určitě měl seznámit. Asi už tušíte, kam tohle vede. Když Benoit, se kterým jsem dobu pil u stolu a vedl vedle něj chytré řeči o Champagne, sestoupil s Caroline po schodech do baru, krve by se ve mně nedořezal. No stane se. Ale jaká je šance, že vedle vás sedí chlapík zodpovědným za několik desítek milionů lahví nejznámějšího Champagne vůbec, aniž by vám to někdo řekl, že jo? :-)
