Pod bílými víny z oblasti Rioja si mnozí představí hlavně „klasický“ styl, kdy jsou vína vyzrávána hodně dlouhou dobu v sudech, jasně ovoněna americkým dřevem a oxidativního projevu, daleka čerstvé ovocnosti moderní produkce. Druhou kategorií, často označovanou za „moderní“, jsou svěží lehčí bílá připravovaná čistě v nerezu, ale zas taková novinka to vlastně není. Novější trend je ve skutečnosti někde na půl cesty, kvašení ve dřevě a následné zrání tamtéž kratší dobu (nebo vůbec a doškolení v nerezu). Já nedávno zkusmo sáhl po možná nejznámějších představiteli nerezovek, prý jedné z nejstarších registrovaných španělských značek vína (loni oslavila sto let!), které vinařství úspěšně chrlí pár stovek tisíc lahví a přesto s ním sbírá 90+ bodů a umístění v různých prestižních žebříčcích typu Wine Spectator Top 100. Compania Vinícola del Norte de España aka CVNE/CUNE, Monopole 2014.
Dnes je to stoprocentní Viura úplně bez dřeva, ale před těmi sto lety samozřejmě vypadalo úplně jinak, zrálo v dubových sudech a dokonce bylo mícháno s manzanilla sherry. Holt vývoj :-) Láhev zelená protáhlá rýnská. Světlá citronová žlutá barva. Vůně poměrně čerstvá, ovocnost evokující bělomasé broskve, s lehce bylinkovým tónem, spíše jemnější projev. Such, lehčí až středně plné, poměrně šťavnaté, vyvážené a dobře pitelné, s decentní minerální a mírně peckově nahořklou oříškovou linkou v závěru. Nic, z čeho bych lezl po zdi, ale proč ne, k jídlu to mizelo samo a má něco do sebe. Cena dle zdroje do deseti euro, i výrazně méně (já zaplatil 7€).
Skončilo mi doma od VinArte několik vzorků z Bodegas y viñedos Verum z města Tomelloso v oblasti La Mancha, relativně nového vinařství ale provozovaného rodinnou s bohatou vinařskou historií. Fajn postavené čerstvější velmi dobře udělané základní červené Verum Roble (Tempranillo, Cabernet Sauvignon a Merlot), netradiční směs Verum Sauvignon blanc–Gewürztraminer (z bio hroznů a nejsem si úplně jist, zda oxidace byla záměr nebo vada, každopádně neoslovilo) a také Verum V Reserva Familiar 2010, které zaujalo nejvíce. Je to čisté Tempranillo ze vyšší nadmořské výšky a starších (55+ let) keřů, studená macerace, fermentace a malolaktika ve dřevě, školeno rok a půl ve francouzských dubových sudech různých velikostí. Těžší větší láhev, kovová záklopka, celokorek. Temná, téměř neprůhledná barva, fialový tón. Výraznější, zralejší, koncentrovaná vůně s jasným vlivem dřeva, ale nic přestřeleného nebo vulgárně vlezlého. Tmavé plody, sušené švestky, lékořice, hořká čokoláda, černý pepř. Svědčí tomu rozdýchání a zaslouží si dále zrát. Suché, plné, silné v chuti, výrazná ale ne ostrá tříslovina, docela dost kyseliny, tmavší ovocnost, čokoláda, koncentrované, delší, vyšší alkohol skvěle zapracován. Trochu tomu chybí to pověstné „něco navíc“, ale velmi slušný nabušenec co ale není únavný a dobře se pije.
A na závěr z jiného soudku… tedy hodně sudů, celé velké solery :-) Řada Solera Reserva z Bodegas Lustau, klasická Manzanilla Papirusa. Psal jsem tu o ní před čtyři mi roky, ale teď se s chutí k vínu vrátím. Poměrně světlá barva. Čerstvé, výrazně slané ve vůni, solené mandle, citronová kůra, heřmánek a s vyšší teplotou vysmážený kus špeku (nebo tak možná voní celý byt, dělal jsem vajíčka…). Suché, slané, strukturované, poměrně důrazné, kyselina, zelené jablko, zelená oliva, delší mandlově nahořklá dochuť. Zajímavé, zábavné, charakterní. Přijde mi, že se styl za poslední roku posunul, dříve mi to přišlo více fino styl a ne tak mořské. Každopádně doporučuji, pokud někde uvidíte.
