Minulý týden na pozvání dovozce Via Del Vino dorazila do Prahy dvojice energických italských vinařů, Natalino Crognaletti z Marche a Fabrizio Iuli z Piemonte. Byla s nimi dost zábava a věřím, že by se s nimi dobře popíjela i jiná vína než jejich, vypadali na to :-) Natalino z vinařstvi Fattoria San Lorenzo představil zajímavá biodynamická vína starých klonů odrůdy Verdicchio i charakterově hodně odlišná divočejší červená, ale mou pozornost si přeci je znatelně více, a možná trochu překvapivě, získal Fabrizio a produkce Cantina Viticoltori del Monferrato (web), malého družstva specializujícího se na odrůdu Barbera. Ale samozřejmě mají i trochu Nebbiola a, protože Fabrizio je milovník Burgudska, vyzkoušeli v roce 1999 vysadit i nějaký ten Pinot Noir. Skoro všechna vína v sobě měla takovou zvláštní lehkost a báječnou pitelnost, bavila mne velmi.
Nino (v místním dialektu dítě, protože taková zatím vína jsou, mladá zábavná) je stoprocentní Pinot Nero, kvasí spontánně a školen je 16 měsíců v nových a rok použitých francouzských sudech, zatříděno jen jako Vino Rosso a ročník lze vyčíst ze šarže, jde nejspíše o 2013, lahvováno bez čiření a filtrace. Víno je světlejší červené barvy, krásně čerstvé ve vůni, čistě peckovinově ovocné do třešní. Suché, čisté, šťavnaté, parádní kyseliny, opět bezvadná třešňová ovocnost, výtečně zakomponovaná práce se dřevem, minerální linka a delší příjemná dochuť. Vyvážené, perfektně pitelné „mňam“ víno a naprosto parádní nadprůměrná „burgunda“. Bohužel nelze říct, že by víno stálo méně než třeba pravé dobré vesnické Burgundsko. Chjo…
Malidea 2010 je jejich první čisté Nebbiolo, v předchozích letech hrozno této odrůdy končilo ve spojení s Barberou. Kvašeno spontánně, zrálo 28 měsíců ve velkých 2500 litrových sudech, lahvování bez čiření a filtrace. Světlejší, trochu zralejší barva na okrajích do terakoty. Klasické ve vůni, voňavé, příjemně ovocné, peckoviny až do sušené podoby, sušené květy. Krásně šťavnaté v chuti, výraznější tříslo, páteř kyseliny, červená ovocnost drobnějších plodů, svíravost, nazrávající, hodně sympatické „starosvětské“ pití.
Umberta 2014 je první stoprocentní Barbera. Odrůda jim přijde ženská a proto víno nese ženské jméno. Jde o jejich základ a víno, kterého dělají nejvíc (18 tisíc lahví), kvasí spontánně a lahvováno je bez čiření a filtrace, ale celé školení probíhá jen v nerezu. Cílem je mít jednodušší každodenní a rychle pitelné víno, ale dost dobré na to, aby člověk měl chuť zkusit vyšší řady. Což se zde daří. Trochu tmavší barva s tónem do fialové. Čerstvá energická vůně, šťavnatá tmavší ovocná. A taková je i chuť, šťavnatá, středně plná, s pěknou kyselinou. Víno je dobře postavené, přímočaře příjemné, vlastně docela dlouhé, vyvážené, s jádrem sladší peckovinové ovocnosti, přirozeně působící. S podobným červeným nerezem nemám problém. A po pravdě snáze zvládám Barberu takto než z nových barrique sudů, třeba.
Barbera Rossore 2012 má být „současná interpretace tradiční piemontské barbery“ a jméno prý odkazuje k barvě tváří po vypití flašky. Spontánní fermentace, bez čiření a filtrace, 16 měsíců rok použití francouzské sudy. Tmavší barva tónem trochu do fialové. Jižní trochu nazrálé a také mírně divočejší aroma s lehkým dotykem živočišnosti, zralé ovoce spíše červené, sušené plody, dobře zakomponované dřevo, minerální linka. Suché, šťavnaté, klasické. Nešetří to tříslovinami a má bezva kyselinu, ale zároveň bohatší vrstvu sladšího ovoce, je delší, perfektně udělané, krásně pitelné, zábavné. Moc pěkné.
Barbera Barabba 2010 pochází z velké části z hodně starých výsadeb, které snad už přestávají být ekonomické, osud Barabba je nejistý. Kvasí spontánně, žádné čiření a filtrace, zrání 28 měsíců v nových francouzských sudech. Výraznější tmavší barva a hodně koncentrovaná, tmavě ovocná vůně s jasným čokoládovým vlivem sudů a trochu znatelnějším alkoholem. Suché, plné, silné, koncentrované, sladce tmavě ovocné, dlouhé, teplejší, efektní… má to kyseliny, tříslo, strukturu a všechno ostatní potřebné, dobrý potenciál zrát a časem být určitě lepší, ale mně tohle víno jako jediné vlastně zas tolik nebavilo. Energie, zábavnost a pitelnost byla nahrazena snad až příliš úpornou snahou o „velké“ víno z regionu a kousek, co dostane vysoké body a přitáhne pozornost. Jméno je jazykovou hříčkou se jménem Barbera a také odkazem na biblického Barabáše. Pro vinařství má symbolizovat druhou šanci, kterou by všichni měli dát regionu Monferrato, nezaměřovat se jen na slavnější části Piemontu. Tak třeba ji dám já samotnému vínu, jestli se k němu dostanu po pár dalších letech zrání :-)
