Letos je tomu 260 let od chvíle, kdy se na našem území začala psát historie rodiny Riedel coby sklářů. Od knoflíků, korálků, lahviček na parfémy či bohatě zdobených pivních sklenic ušli k dnešní produkci dlouhou cestu plnou změn, a v rámci oboru stáli za mnoha technologickými inovacemi, úspěšně propluli divokými dobami jako byl rozpad monarchie či velká hospodářská krize. Konec veškerého jejich podnikání na našem území přinesla až Druhá světová válka. Po letech, kdy už to vypadalo beznadějně, přišel nový start v Rakousku. Dnes je Riedel v podstatě synonymem pro špičkové vinné sklenky, firmou už desítky let určující trendy v oboru, jejich některé výrobky lze označit za ikony moderního designu a bezvadně plní svou funkci na stolech restaurací i u vínomilců doma. O jejich současné přehršli sklenek určených na konkrétní odrůdy či vinařské oblasti si lze myslet leccos, vnímat to už jen jako chytrý marketing (společně s extravagantními dekantéry velmi úspěšný, Riedel vyváží do celého světa, spolknul v posledních letech několik dalších skláren a je extrémně úspěšný a čím dál úspěšnější i ve věkové skupině 25-34 let, což pozitivně nahrává dalšímu vývoji), ale jen si přiznejme… stejně si i mnozí ti, co nakonec koupí sklo od konkurence, nejdříve ověří, jaký tvar na konkrétní vína prodává Ridel ;-)
Rodina začala před lety detailně mapovat své kořeny a jednou z akcí, které k letošnímu výročí pořádá, je i moc zajímavý pohled minulosti. Následovaný současností a tak trochu i budoucností. V Praze se na jejich pozvání sešli především novináři z všech koutů světa, aby společně s Maximilianem J. Riedelem (11. generace) vyrazili na hodně zajímavou výpravu. Historii zastupuje muzeum skla v Jablonci na Nisou, hřbitov a pozůstatky jedné z jejich skláren v Kristiánově v Jizerských horách či jejich vila a hrobka v Desné. Současnost a budoucnost pak sklárny ve městech Weiden, Amberg a jejich sídle v Kufsteinu. Zatímco v Kufsteinu lze vidět profesionální skláře a ruční foukání sklenek řady Sommeliers či dekantérů, Weiden je exkurzí do budoucnosti. Po obrovské investici zde byla právě dokončena modernizace továrny, která nyní obsahuje i některé úplně nové a jimi vyvinuté technologie které lze popsat slovy z filmu Pelíšky: „a skláři nebudou mít co žrát.“ :-) Sám Maximilian popsal provoz jako místo, kde nejsou žádní skláři, jen technici. Hypermoderní plně automatická linka, od foukání skla po tažení stopek, včetně automatizované kontroly produktů či práce se skladovými zásobami. O trochu méně romantické, než obličej skláře ozářený roztaveným sklem.
Maximilian pouští spoustu zajímavých informací, od těch z oboru po různé historky s vinaři či zážitky z mládí, pije a jí se ze skla Riedel (potažmo Nachtmann) a i kdyby nic jiného, tak je to dobrá příležitost popovídat si se spoustou zajímavých lidí a vyměnit vizitky s (nejen) vinnými žurnalisty od Francie či Norska po Austrálii, Japonsko či Hong Kong. A poslechnout si jejich názor na naše vína, Cuvée Kambrium 2013 z Dobré vinice i Blanc de Pinot Noir 2014 od Stapleton-Springer se včera setkalo s poměrně vřelým přijetím, co jsem tak sledoval, vlastně vřelejším než vyzrálé Bordeaux z Maximilianova sklepa ;-) Pokud máte jakýkoliv zásadní dotaz, který chcete Maximilianovi / Riedelu položit, šup s tím do komentářů. Když to nebude něco, po čem mne ubije dekantérem a schová v ruinách bývalé sklářské pece, tak ho rád položím a předám odpověď.
Odkazy: Z čeho pít víno | Na tvaru skla záleží s Maximilianem Riedelem | George Riedel a skleničková show
