Na konci dubna dorazil z Boleradic do pražské vinotéky Fajnšmekr představit svou produkci Petr Koráb s manželkou. Dovezl pár teprve připravovaných a dosud nelahvovaných vín i již hotové a aktuálně nabízené kousky, k tomu i nějakou pochutinu (mají kozy a ovce, snaží se nabízet k vínům i jídlo stejného místa původu). Naposledy jsem jejich vína nějak více chutnal v roce 2014 a nabyl dojmu, že kvalita šla oproti dřívějšku nahoru, respektive byla vyváženější v rámci celé produkce. Dříve mi to přišlo trochu jako na houpačce, něco výborné ale leccos poněkud nedotažené. Tato ochutnávka dojem o pozitivním vývoji jen potvrdila a hodně mne potěšila. Příjemná, poctivá, dobře udělaná vína, která jsem pil s chutí. Pěkně zvládnuté kousky jak v „tradičním“ stylu, tak i macerované bílé, karbonická macerace či zajímavý fortifikát.
Ochutnali jsme třináct vzorků a nebudu zabíhat do detailů u všech, spíše co mne nejvíce zaujalo. Byl to rozhodně Pinot Blanc 2015 čerstvě stočený na degustaci z akátového sudu, s hodně efektní mladičkou vůni, až překvapivě aromatický, krémový, citrusový (pomelo), živý. V chuti suché s velmi pěknou kyselinou, která v tomhle ročníku jinak občas trochu chybí, živý a čerstvý, šťavnatý, energický, výtečně postavený, delší… na nehotové víno paráda. Tahle expresivnost aromatiky zráním určitě půjde dolů, výborné víno to bude každopádně i potom. Ale věřím, že už v současné podobě by ho mnoho lidí pilo s velkou chutí, já tedy rozhodně. Na srovnání Pinot Blanc 2013 z nového 225l dubu, dřevo se u něj tedy projevuje docela dost ale ještě ne nějak vulgárně, pěkné silnější strukturované bílé, stále mladistvé, koncentrované, s velmi dobrou kyselinou, harmonické, dlouhé. Dost povedené.
Hodně se mi líbil Pinot Noir 2013, byť šlo o víno vlastně čerstvě lahvované ze staršího francouzského sudu. Výraznější sladší ovocnost, červené peckoviny v čokoládě, višňový likér, ale i jemnější vrstvy a odbočky. Suché, šťavnaté, krásně ovocné, peckovinové lehce natrpklé, vyvážené, delší, krásně udělané. Chce ještě trochu času ležet, ale hodně dobré. Pro srovnání bylo otevřeno totožné víno, ale první šarže lahvovaná po kratším zrání už před rokem. Znatelně světlejší barva. Naleželejší, trochu sušeně ovocný pinot, sladší peckoviny, brusinka, takový „snadněji zařaditelný coby Morava“ než mladé lahvování. Suché, čisté, pěkná kyselina, vyvážené, pěkně pitelné, moc fajn kousek. Ale aktuální lahvování mne bavilo víc a rád si koupím domů.
Exkurzí do trochu netradičnějších vín byl Natur Ryšák 2014, kombinace odrůd Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský připravená s macerací slupek zhruba měsíc a půl. Tmavší zlatá naoranžovělá barva. Bylinková, výluhová, expresivní sympatická vůně. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, svíravost, třísloviny, bylinky, dobrá délka, bezvadná pitelnost. V rámci stylu dost solidní představitel.
Bavilo mne Starosvětské sur lie 2014, čerstvě lahvovaný Ryzlink rýnský, kalný nesířený představitel odrůdy školený ve francouzském dubu a pak v akátu, ale pokus o popis nemá smysl, bylo ta vyloženě „fotka jednoho okamžiku“ a tohle víno se bude ještě hodně měnit, každopádně je to trochu divočejší, ale poměrně komplexní, šťavnaté, velmi dobře strukturované bílé. Bude mne zajímat za čas.
Potěšilo srovnání dvou frankovek. Karmazín 2014 ze starých výsadeb, školeno v dubu od Fryzelky, je víno mladé a navíc na lahvi asi měsíc. Trochu divočejší, tmavší peckovinové, s lehce zemitou a mírně herbální zelenější linkou, ale nijak rušivě, suché, čisté, šťavnaté, velmi pěkně postavené a delší, tvrdší tmavě peckovinové a zábavné. Karmazín 2012, školený ve starších sudech, je moc pěkná zralejší frankovka, uhlazeněji ovocná, s kořenitými tóny, suchá, čisté, šťavnatá s parádní kyselinou a jádrem sladší peckovinové ovocnosti, delší, vyvážená, fajn pití.
Na závěr si neodpustím, stejně jako vinař na degustaci, pozvání na „vinařský Woodstock“, AutentikFest 2016, který se koná právě v Boleradicích. Nechci to zakřiknout, ale letos by mi mohlo také vyjít. Vína od Petra Korába si s chutí přechutnám znovu, tuplem na místě vzniku.
