Nedávno jsem tu měl dvě vína z vinařství La Colombera (Azienda Agricola Piercarlo Semino), šlo o odrůdu Croatina, a teď se mrkneme na další vzorek, Suciaja 2012 Colli Tortonesi DOC Rosso. Jedná se o odrůdu Nibiò, což je v podstatě dobře známé Dolcetto. Kterého ovšem existuje mnoho různých variací, Nibiò je konkrétně Dolcetto del Peduncollo Rosso a to je natolik odlišné, že jde dost možná o úplně jinou odrůdu než běžné Dolcetto. Má menší hrozny i bobule, červenou stopku, dává vína s lepší kyselinou a tříslovinami, ale nedozrává v Piemontu tak snadno. Suciaja 2012 jsem pil s kamarádem z Japonska, který normálně Dolcetto nesnáší, a tohle víno si užil :-) Jde o původní výsadby odrůdy někdy ze třicátých let minulého století, kvasí v nerezu, zraje devět měsíců v barrique sudech. Tmavší, jasná rubínová barva. Poměrně efektní vůně, vyzrálejší teplejší, červeně ovocná, s pikantnější linkou herbálních tónů, pěknou kořenitostí, tabákem a vůněmi ze dřeva. Plnější, zralejší, teplejší červeně ovocné v chuti, s hezkou měkčí tříslovnou, fajn kyselinami, vyvážené, delší, dost zajímavé. Líbilo se. La Colombera se dovozci VPV Praha docela zadařila, dobré doplnění sortimentu.
A dneska u VPV zůstaneme, měl jsem teď od nich velký balík vzorků, nebojí se kritiky :-) Mimo jiné to byla i sada vín Gian Carlo Burlotto aka Cascina Massara z piemontské obce Verduno. Tedy míst, kde vzniká slavné Barolo. Jméno Burlotto je zde docela známé, byť toto konkrétní vinařství je vlastně hodně mladé. Všechna vína jsou uložena v lahvi Albeisa, znovuoživeném tradičním tvaru oblasti, který začíná využívat čím dál více producentů. Cascina Massara připravuje kompletní sbírku klasických lokálních vín – Nebbiolo v nižší apelace Langhe Nebbiolo i coby Barolo, Barberu, Dolcetto i pár specialit. Chutnal jsem tak kupříkladu Verduno Pelaverga 2014, což je odrůda Pelaverga Picollo (neplést s Pelaverga Grosso, to je odrůda úplně jiná ;-), pěstovaná prakticky právě jen okolo Verduna. Víno má světlejší barvu, trochu do jahodové, a i vůně je takové milá „růžověji ovocná“, sladce jahodová, lehce kořenitá a mírně herbální. Suché v chuti s dobrou kyselinou, šťavnaté, středně plné, s fajn dochutí, červeně ovocné. Nekomplikovaně fajn. Oceňuji, že když tam mohou střílet Nebbiolo či Barberu, tak se zabývají i podobnými věcmi. Dolcetto d'Alba 2014 je přístupná, mladá, ovocná dobře pitelná záležitost. Langhe Nebbiolo 2014 je o třídu dál. Nijak tmavá rubínová barva. Čistá, peckovinově ovocná vůně, květinový tón, mladičká. A mladistvé i v chuti, výraznější kyselina, třísloviny, svíravé, pěkně postavené, šťavnatě ovocné, s minerální linkou. Potřebuje zrát, ale bude dost fajn. Z bílých mne úplně nezaujala Favorita 2014, květinová a trochu zemitá, s výraznější kyselinou a taková jen neutrálně v pořádku.
No a na závěr Apúlie (Puglia), tedy tentokrát jih Itálie, rodinné ale již trochu větší vinařství Cantina Ariano. Zde jsem s některými víny poněkud… bojoval. Prostě spotřební základy, které normálně v podstatě nekupuji a nemám potřebu pít, obzvláště v řadě Quaranta Filari. Není to vyloženě špatné, to ne, jen… že jo. Neoslovilo mne ani základní Bombino Si, nahořklé v dochuti. O třídu zajímavější byla řada „I Classici“, hlavně v červené. Sice jsou to čistě nerezovky, ale tmavě ovocné šťavnaté Aglianico 2013, plnější taktéž tmavě ovocné Negroamaro 2014 i nabušené, koncentrované sladce ovocné až marmeládové a kořenité Primitivo 2015 jsou fajn přístupná dobře udělaná vína. Bílá Falanghina stejné řady mne nezaujala, přišla mi tam docela výrazná síra a navíc, ale to se opakovalo v určité míře i u dalších vín, jakoby poněkud odtržená (dodaná?!?) kyselina.
Vinařství má už skoro dvacet let část vinic v bioprodukci a vzniká z nich „sen lišky“, řada Sogno di Volpe. Bílé Bombino 2015 (další ze specialit Apúlie, ale odrůda která se docela rozšířila i do dalších částí Itálie) je čerstvá, technicky čistá nízkoteplotní nerezovka, lehčí, přímočará a dobře pitelná. Rosato 2015 z odrůdy Montepulciano víno čerstvě ovocné, jahody, maliny, herbální dotyk rajčatových listů. Suchá, výraznější trochu plnější růžovka, šťavnatě ovocná a docela efektní. Rosso 2008 (San Severo DOC) opět Montepulciano, vyzrálejší a uleželejší, tmavě lesně ovocné, kořenité tóny, hřebíček. Suché, čisté, s již trochu uhlazenějším tříslem, středně plné, stále ještě ovocné, vyvážené, dobře pitelné, fajn přístupné hotové červené.
Il Nèro 2014 je další specialitka v podobě odrůdy Nero di Troia (správně Uva di Troia), ke konci dvacátého století záležitosti spíše okrajové, jejíž popularita nyní v Apúlii stoupá raketovým tempem. Tohle víno má temnou barvu, prakticky neprůhlednou s fialovým tónem. Intenzivní ve vůni, mladistvé, temně ovocné, lesní plody, efektně kořenité. Suché, středně plné až plnější, slušné kyseliny ale také trocha cukru, sladce až trochu moštově tmavě ovocné, delší. Tenhle styl červených stále ještě docela letí, to se bude líbit :-) Terra Quadra 2009 (San Severo Rosso) je čisté Montepulciano a jejich asi top červené, oproti ostatním vínům to poznáte i podle školení v barrique sudech :-) Jo a je z bio hroznů. Nazrálejší vůně, poměrně výrazně uleželá, tmavší ovocnost, toastované dřevo, lehce živočišnost, vanilka. I v chuti poměrně zralé, suché, stále s tmavou ovocností, dotyk sladkosti ale výrazné kyseliny, solidní tříslo. Proč ne.
Z novinek, které jsem měl u VPV teď možnost ochutnat, zatím vede La Colombera. Od Cascina Massara, i přes mou úchylku zkoušet zajímavosti a okrajová vína, bych sáhl po klasickém Nebbiolu a nechal ho trochu zrát. Cantina Ariano by pro mne byla spíš zdrojem vín, kterými potěším běžné konzumenty, za sebe bych z nich nejraději pil červené Sogno di Volpe.
