Už je to asi dva týdny, co jsme se sešli nad vertikální degustací tramínu z vinařství autentisty Jaroslava Osičky (web). Tramín není zrovna mojí srdeční odrůdou, umím ocenit kvality některých kousků (a některé špičkové třeba z Alsaska a po pár letech zrání umí být perfektní), ale domů si je prakticky nepořizuji. I přesto, že Osička k tramínu přistupuje trochu neortodoxně, a některá jejich vína jsem si v minulosti dost užil, jsem se večera jen s touto odrůdou trochu obával. Ale nakonec to celkem šlo, byť dobrovolně přiznávám, že na celý večer doma bych spíš ocenil zavíňovací moselský Rotschiefer Riesling od Loosena nebo nějakou osičkovic šardonku (či parádní chlastací Milerka Cuvée) :-) Bylo každopádně zajímavé sledovat vývoj vinařství a vína z jedné velkobílovické viniční trati, Zadní hora a výsadeb v letech 2000 a 2001, v ročnících 2007 až 2015.
Tramín červený 2007 je víno asi nejvíce mimo to co od Osičků očekávám, protože v něm zůstalo 16 gramů zbytkového cukru :-) Je to už dost nazrálé, sladká květinová aromatika, toastovost, výrazné, nasládlé, kulaté, poměrně silné a alkoholické, trochu postrádá kyselinu. Takovej typickej tramín :-D Ročník 2008 divočejší, zemitý, se zajímavější kyselinou, ale takový… divný. Tramín 2009 tmavší nazlátlá barva, trochu divočejší, zralá koncentrovaná vůně, květinová, fajn koncentrace chuti, slušné kyseliny, struktura, výraznější alkohol, ale také minerální linka, dobrá délka. Velmi slušný kousek. V ročníku 2010 zůstala použitelných jen zhruba desetina hroznů a vznikl jediný 228l sud. Minerální, zajímavá složitější vůně, květiny. Spíše suché, lehounce třísloviny, mírná slanost, dobrá délka a fajn stavba, složitější hodně zajímavé víno. Ročník 2011 mne ze všech vín bavil asi nejvíce. Tři měsíce macerace celých bobulí (deset procent), školení ve dřevě. Efektní, ovocnější, poměrně koncentrovaná aromatika, květinová linka, kouřovost. Koncentrace i v chuti, suché, moc fajn kyseliny, dotyk tříslovin, dobrá délka, ovocnost, charakterní zajímavé víno. Tudy prosím ano!
Ročník 2012 vypadal, že by potřeboval trochu času, stylově podobný jedenáctce ale trochu štiplavější, s decentní těkavkou, bohatý, strukturovaný, ale možná o něco těžkotonážnější (a to je důvod, proč mi 11 sedělo víc). Tramín 2013 jsem pil v různých fázích vývoje a bavil mne dost, viz starší text. Tentokrát byl projev trochu oxidativní, čajový, květinový, mírně divočejší ale poměrně efektní. V chuti plnější, koncentrované, trochu krémové, fajn struktura a délka. Zajímavé, ale pamatuji si o něco zajímavější. Stejné hrozno ročníku 2013 ale šlapané a ne lisované a školené ve skle je víno hodně efektní, velmi aromatické, těžce květinové, takové „klasičtěji tramínové“, v chuti suché a pěkně postavené, seriózní. Ročník 2014 nevznikl, respektive než stačil Lubos Osička stočit alespoň vzorek na degustaci šlo vše do směsky na běžné pití. Ročník 2015 jsme chutnali v divoké punkovější podobně stočený narychlo pro akci ze Sklepa do sklepa a podruhé stočený jen dva dny před degustací. Víno prakticky bez macerace, zatím trochu reduktivně zasmrádlé, květinové, čerstvé, suché, s dobrou kyselinou. Zatím je to takový běžnější čistý tramín, po pravdě, dal bych tomu čas.
No a na závěr jako bonus Ničibocu 2013 od Ondry Kopičky aka Winepunka. Tedy víno od někoho jiného a zpracované úplně jinde, ale z hroznů sklizených na stejné vinici. Tohle není úplně fér srovnání, protože ve směsce jsou i hrozny dalších odrůd a není to čistý tramín. Ale budiž. Výrazná, efektní aromatika. Pomerančová kůra, květiny, lehce křísová pikantnost, zábavné. V chuti suché, s kyselinami, fajn tříslovinou, ale celek poměrně jemný, vyvážený a vlastně docela elegantní. Krásná věc, tohle.
