Britský pár za mnou si povídá, obdivuje různá specifika české kultury (třeba prodej dvou místenek na jedno sedadlo) a krásu krajiny. Pravdu mají! U průjezdu každým městem vzrušeně řeší, zda vlak zastaví či ne. A zda je to „big one“, třeba Česká Třebová. Míjím obec Uhersko, ale do Maďarska to bohužel ještě bude pár hodin cesty. Když se za mnou ozve „Gin & Tonic, darling?“, je mi jasné, že zbytek výletu bude švanda, ale podle všeho si dali jen jeden. Vozem se ovšem klátí opilá paní, věk okolo šedesátky, docela formálně slušně oblečená a ne ten typ, který byste v podobném stavu čekali. Někde za Pardubicemi zjistila, že je ve špatném vlaku. Dovolil bych si tvrdit, že to nebude ten den její jediný problém.
Vozem RailJetu začnou procházet dvě mladé milé slečny a začínají nabízet zdarma kelímek cideru. Má to jedovatou barvu a jde o nějaký obarvený Kingswood. S díky odmítám. Kdyby mi to nabídly jako alkoholickou limonádu, tak si s chutí dám, ale pod názvem cider tyhle věci nemusím. Jako není tp úplně ten (Švédský) chemický styl, ale pro mne je cider prostě poctivá věc z jablek a v zásadě ničeho dalšího. A nedám na něj dopustit. Když o tam tak přemýšlím, tak mi ale nevadí ty moderní plechovky kdo ví kde (Slovensko?) vyráběného naředěného Strongbow, ani varianta s bezem třeba. Ale to, přese všechno, furt chutná jako když nevzniklo v chemičce, mají přece jen docela dlouhou praxi. No nic, nejsem ve svém hejtu úplně konzistentní.
Pár za mnou si donesl kávu a čaj. „There is never enough milk, am I right, darling?“ Zda je řeč o příloze ke kávě či čaji netuším, ale byl bych tak rád, kdyby šlo o čaj. Mladý Švéd řeší spor s průvodčím. Má totiž lístek až na další den. Snad to prý nevadí, když už na něj nepojede. Průvodčímu to vadí a nabízí možnost nákupu nového lístku. Švéd souhlasí a podává platební kartu. Jenže průvodčí bere jen hotovost. Takže vystaví jakýsi lístek a Švéd si má na další zastávce vystoupit. Ten se zamyslí, začne hrabat v zavazadlech a vytáhne nějakou hotovost, pár eur. Moc se omlouvá, že úplně zapomněl, myslel si že mám jen švédské koruny a pak si vzpomněl na tohle. Průvodčí neoblomný, teď už nový lístek vystavovat nebude, neměl mu lhát o hotovosti a hezky si vystoupí. Kluk se omlouvá, že to opravdu byl omyl, nesnažil se lhát. Průvodčí nechce ustoupit, ale nakonec teda lístek vystaví, chlapce ovšem nejdřív pořádně podusí. Švéd si sedá zpátky ke stolku a vysvětluje kamarádům, že jako sice byl asshole, ale fakt to neudělal schválně. Furt mne ty rozhovory okolo vytrhávají od čtení :-) „Big one!“, rozplývá se pár za mnou při vjezdu do Brna.
V Brně se, překvapivě, nic zvláštního neděje. Oběd v nové restauraci Kohout na víně je velmi chutný a nabídka vína bezva. Možná překvapivě jsou vína psána po půl deci. Asi proto, že si můžete i z dražší láhve dát sklenku díky technologii Coravin. Ale decku vám samozřejmě bez problémů nalijí, jen holt na lístku je cena za poloviční množství. Už dlouho jsem si jen tak k obědu nedal po sklence výtečný ryzlink z Mosely, Veliko Belo od Kristančiče, vyzrálou frankovku od Trpělky a Oulehly a na závěr, k psaní tohoto textu, Old School Cuvée 2011 z Krásné hory, vlastně „house wine“ podniku. Brno jede! Akorát jsem si skoro jist, že v autě směr Somló okamžitě usnu…
… a taky že jo! Část cesty jsem rozhodně proklimbal. K sopce Somló přijíždíme v dobré náladě a hned se jdeme ubytovat do moderních apartmánů (EU dotace, samozřejmě) na severní straně, z jedné strany koukáme na ruiny hradu nad námi, z druhé do vinic. Co chtít víc? Ubytování pěkné a pohodlné, i klimatizaci má, dokonce zbylo i na výzdobu v podobě zvířecích hlav nad postelí. Plyšových! Každopádně jsou tam připraveny slušné sklenky a lednička funguje, takže večerní posezení po nákupu vzorků vypadá nadějně. Nejdřív nás ale čeká degustační večeře s víny dvou vinařství. Ale o tom až v příštím deníkovém zápisku ;-) Pro znalé alespoň malé fotolákadlo…
