Občas piju i Bordeaux. A někdy mi i opravdu chutná :-) Což byl rozhodně případ Clos du Jaugueyron 2010 z apelace Haut-Médoc. Tohle zajímavé menší vinařství (okolo 20 tisíc lahví, pomalu ale jistě pořizují nové kousky vinic a rostou) vlastní a jeho novodobou historii od roku 1993 píše Michel Théron, který zde funguje jako skutečný majitel, vinohradník i vinař, nečekejte žádné létající enology a konzultanty. Michel přišel do Bordeaux v roce 1988 z Languedocu, aby zde dokončil vinařská studia. V plánu bylo vrátit se následně do rodinného vinařství, ale na studiích potkal svou budoucí manželku a začal vinařit na novém místě, malém pozemku v Cantenacu. Vinice má nyní nejen v apelaci Haut-Médoc, ale i vedle ve slavném Margaux (s nejstaršími keři poblíž Château Palmer), hrozny z nich zpracovává samostatně a vzniká z nich několik stovek (znatelně dražších než toto víno) lahví. Vinař jede od začátku bez chemie, od 2008 v biodynamice (2012 bio certifikace, 2015 přidal i biodynamickou od Demeter, dnešní víno je z přechodného období). Odrůdové složení je něco málo pod dvě třetiny Cabernetu Sauvignon a třetiny Merlotu, s několika procenty odrůd Petit Verdot, Cabernet Franc a dalších. Na vinici je totiž ještě trochu starých výsadeb z roku 1898 s odrůdami jako Malbec či Carmenére, ale také pár keři u kterých se vlastně ani neví co to je. Pracuje s celými hrozny, fermentace spontánní, minimální přetáčení a podpora ležení na kalech (včetně promíchávání). V sudech víno školí tak rok, čtvrtina až maximálně 40 % dle ročníku bývá nových.
Temná rubínová barva. Tmavě hutněji ovocné, švestka, černý rybíz, vánoční kořenitost, pěkně decentně zakomponované dřevo, tabák, mírná živočišnost, postupně se rozvíjí a otevírá různé fajn odbočky. Suché, středně plné ale docela koncentrované, šťavnaté, tmavá švestková ovocnost, se stále ještě docela neobroušenými ale nerušivými tříslovinami, mění se vyvíjí se ve sklence. Vyvážené, pěkně postavené, výborně pitelné nyní a s potenciálem hezkých pár let (10+) zrát. Ani nevím proč, ale docela mi to připomínalo některé skvělé frankovky :-) Za láhev jsem u Domince v En Primeur zaplatil pouhých 310 Kč! Špatná zpráva nakonec, minimálně pro mne, je, že jsem byl blbej a vzal „na zkoušku“ jen tři kousky. A zbývá mi poslední :-( Mít toho bednu, tak si vůbec nestěžuji.
