Už v minulosti jsem se tu vyzpovídal ze své lásky ke kouřovým whisky z ostrova Islay, mezi naprosto zásadní patří Lagavulin. Tahle palírna nemá úplně ve zvyku chrlit na trh všemožné speciální edice a netradiční lahvování, jádrem její produkce je právě její šestnáctiletá whisky, kterou nekriticky miluju. K té přidává Distillers Edition v sudech po PX sherry a sem tam dvanáctileté neředěné lahvování nebo pálenku ve stáří 25 let. Palírna letos slaví 200 let fungování, tedy alespoň toho oficiálního, protože načerno fungovala už dříve. A k tomuto výročí si dovolila pustit na trh osmiletou variantu. Na první pohled způsob jak si přijít k penězům za polovinu času, navíc za láhev chtějí více než za šestnáctiletou! Důvodem je prý přestavení Lagavulinu „tak jak mohl vypadat v dávných letech“, připomínají jím návštěvu slavného britského historika pivovarnictví a lihovarnictví, Alfreda Barnarda, autora jedné z nejdůležitějších knih o whisky vůbec. Ten v osmdesátých letech devatenáctého století popsal sídlo palírny jako „nejkrásnější a nejromantičtější místo, které šlo vybrat“ a ochutnal v ní právě osmiletou variantu, kterou označil za „výjimečně kvalitní“. Znáte to, produkt „s příběhem“ :-) Ale když máte takovou historii jako oni, je v marketingovém oddělení asi přeci jen snazší přijít s něčím smysluplně znějícím. A zákazník si rád připlatí :-)
Takže jak Lagavulin 8 Years Old „200th Anniversary“ chutná a má to smysl? Lahvováno na 48 % alkoholu do klasické lahve, ani vinětu si nespletete. Zrálo osm let v použitých evropských i amerických sudech. Krémově cukrově sladší vůně na úvod, kdy se ale okamžitě přižene mořský vítr, jód, kouř, trocha pepře, oheň u chaty s dehtovou střechou v horkém létě (já vím, stydím se za tyhle popisy, ale…). S trochou vody se přidává ovocnost, zelené jablko, meruňková pecka. Trochu syrově intenzivní, dlouhá teplá chuť, velmi dlouhá kouřová dochuť. Kouř, pepřová kořenitost, brambory v popelu a výrazná slaná linka, hodně efektní. S vodou o něco uhlazenější, medová ovocnost. Moc pěkné, moc. Takže? Nákupu nelituji :-) Je to každopádně výrazně jiné než 16 y/o, jinak skvělé. Místo v baru bude mít oboje.
Mimochodem narazil jsem nedávno na zajímavý text o zákazu focení v palírnách, týká se to i palírny Lagavulin. Nechápu. Když jsem tam byl, mohli jsme fotit co jsme chtěli, chutnali kdekoliv zkvašenou břečku a nikdo se neobtěžoval umývat oslintanou nádobou před nabráním další, v Laphroaigu jsme klidně mohli nacpat prsty do sudu a ochutnat čerstvou pálenku (zatímco v Japonsku proběhla před vstupem do provozu dezinfekce)… Jako chápal bych zákaz těchto „nehygienických“ úkonů, ale focení?!? To je zase pokrok, tohle…
