Degustace s pár bezva slovinskými víny

Už předtím, než začal Standa Soukup pracovat pro Veltlín, nadchnul se pro Slovinsko a tamní vína. Momentálně je v rámci Veltlínu jejich zásadním propagátorem, tlačí ochutnávky a vůbec se snaží dostat více (naturálních) Slovinských vín do povědomí vínomilců v ČR a na lístky restaurací. V nejbližší době Veltlín pořádá dvě zajímavé ochutnávky „Taste of pure Slovenia“ pro veřejnost (ta první je už beznadějně plná, druhá v říjnu snad ještě ne) a teď v týdnu představil objevy z letošní cesty po Slovinsku a nová vinařství v nabídce sommeliérům z restaurací a dalším odborníkům (a mně). Vzorků byla hromada, část z nich jsem už znal (často ovšem v odlišných ročnících), Slovinsko mně taky nadchla a tamní vína piju rád, ač ne tak často jak by si zasloužila. Na ochutnávce bych si každopádně bez problémů vybral.

Z kategorie „mladé bílé“ mne zaujalo Tris 2015 (Rulandské bílé s trochou Malvazije a kapkou Sauvignon blanc) vinařství Korenika & Moškon, čerstvé svěží a voňavé, aromatičtější, suché, vyvážené, výborně pitelné, s linkou žlutého ovoce a mineralitou. Bavilo asi více než jejich Malvazija 2015, zakulacené aromatičtější bílé i s trochou cukru, líbivější. Časem dost zajímavá bude Malvasia 2015 vinařství Guerila, ale vyloženě mne od nich nadchlo Retro 2015. Teprve se začne oficiálně prodávat, je to klasická „Vipavec“ směska odrůd Zelen, Pinela, Rebula a Malvazija, sbíráno současně, macerace asi čtyři dny, fermentace spontánní, rok v 1000l starém sudu, síry málo. Efektní, mladistvá vůně, relativně výrazná, s mixem netradičních ovocných aromat, bylinkami, heřmánkem, mineralitou. Suché, čisté, jemně ovocné, decentní třísloviny, perfektně vyvážené, krásně udělané. Délka, jemnost a přitom docela důrazné, čistota, preciznost, už nyní docela elegantní. Cena zatím neznámá, ale doufám, že něco dovezou a bude rozumná. Fantastické pití. A nezklamala ani Burja Bela 2015 vinařství Posestvo Burja, zde jde o směs po třetinách Laški rizling, Rebula, Malvazija a desetina dalších odrůd, opět školeno ve velkých sudech. Čerstvé, svěží, krémověji žlutě ovocné, květinové tóny, pěkná minerální linka. Suché, krémovost, poměrně intenzivní, vyvážené, delší docela seriózní bílé. 

Laški rizling i Renski rizling vinařství Ducal jsou fajn, čistě udělaná a charakterní vína, stejně jako byla fajn koncentrovaná uhlazenější aromatičtější Malvasia 2013 Reserva starých keřů z Korenika & Moškon. Rebula 2010 od Guerily utrpěla korkovou vadou. Standa Soukup se už před lety zamiloval do vinařství JNK rodiny Mervič a je fakt, že umí opravdu úžasná vína, pro mne v trochu „meditativním“ stylu, většinou mne baví dobu zkoumat sklenku a bavit se s tím, ale nedovedu si představit vypít toho láhev za večer. Navíc se ta vína úžasně mění i několik dní, takže pro tohle zkoumání po sklence ideální. Chutnali jsme Jakot.e 2009, tedy odrůdu Tocai Friulano aka Tokaj. Jméno se už používat nesmí, oblíbenou variantou je psát odzadu… Jakot :-) Zlatá barva, intenzivní, koncentrované, zralé broskve, lehce těkavka, med, suché, plné, dlouhé, lehce svíravé, strukturované, hodně zajímavé. Sveti Mihael 2005 (aktuálně prodávají!) je směs Rulandské bílé a Sauvignon plus nějaká ta Malvasija a Rebula. Víno extrémně koncentrované, výluhové bylinkové tóny, med, mineralita, decentní těkavka. Suché, plné, intenzivní, bezva kyselina, něco tříslovin, délka, nabušenost. Charakterní, dlouhé, moc zajímavé. Na můj vkus ale až „všeho trochu moc“ a postrádá (na „velké bílé“ v jedenácti letech věku) eleganci, ale nadchne mnohé.

Osobně mne více oslovilo Sulne 2007 z Korenika & Moškon, což je z poloviny Malvazija a druhá polovina rovným dílem Chardonnay a Sivi Pinot (Rulandské šedé), sklízeno a macerované společně, nějaký ten měsíc výrazněji na kalech a pak dalších šest let zrání ve velkých sudech. Efektní, vrstevnaté bílé, uleželé, komplexní, s dotyky ovoce, bylinek, mineralitou. Suché, minerální, lehce slané (ostatně to jméno odkazuje k salinám nedaleko vinic), s trochou tříslovin, vyvážené, strukturované, dlouhé. Mňam.

Mrkli jsme i na pár červených. V kombinaci s vyššími cenami, Slovinsko si nijak nehraje na producenta levných vín, bych si zde vybral asi hůře než u bílého. Navíc teda většina vín projevem vyloženě volala po kombinování s jídlem, oproti bílému samostatně fungují hůře. Mladá Barbera 2014 od Guerily je tmavě ovocná, borůvková, suchá s hodně výraznou kyselinou, svíravá, dost tříslovin, moštová ovocnost, fajn délka, přímočařejší věc. Kortinca 2008 od Korenika & Moškon nese název podle vinohradu a je to čisté Refosco školené 89 měsíců v sudech. Výrazná, tmavá lesně ovocná vůně, vyzrálejší, vrstevnatá. Suché, svíravé v chuti, kvanta třísla, sladší tmavá ovocnost, délka, nazrálost. Dobře skrývá vysokých 15.5 % alkoholu. Tohle mne zaujalo asi nejvíce. Od stejného vinařství je dost slušný i Cabernet Sauvignon 2007, koncentrovaný fajn projev odrůdy, vyvážené pěkně udělané víno. Tabu 2011 z vinařství Guerila je pak stoprocentní Merlot školený v nových barrique sudech. Tmavě ovocný, marmeládový, vanilkový, hromada dřeva. Suché, koncentrované, ovocné, tříslo, délka, kyseliny, dobře udělané. Ale… výrazně barrique Merlot z regionu Primorska, vlastně ničím speciální, co navíc nebude ale vůbec levný, je pro mne typické „proč bych měl kupovat zrovna tohle“ víno.