Nejprve něco k novinkám. Dovozce zařadil do sortimentu vína z australského Hunter Valley, viz dřívější degustace k tématu. Audrey Wilkinson Semillon 2015 je ještě ve své extrémně mladé řízné podobě, ale za pár let bude dost fajn. Chardonnay 2014 už je k pití připravenější, šťavnatá svěží parádní podoba odrůdy. Shiraz 2013 již nazrálejší, s velmi pěknou ovocností a výraznější kyselinou, skvěle pitelný. Mé milované Burgundsko zastupoval v bílé povedený, čerstvý, minerální výraznější Saint-Aubin z výtečného 1er Cru „Murgers des Dents de Chien“ 2014 z Domaine Bohrmann a Chassagne-Montrachet 2014 Domaine Jouard, koncentrovanější citrusová pěkně postavená záležitost. V červené to pak bylo Vosne Romanée „Les Genaivriéres“ 2014 z Cacheux Jacques & Fils, taková po pravdě trochu řidší ovocná limonádka, vzhledem k apelaci docela zklamání (a podle všeho tak trochu nákup, aby byla dostatečná alokace na něco jiného z nabídky producenta). Za čtvrtinu ceny Vosne-Romanée byl k dispozici kalifornský Pinot Noir 2014 z vinařství Guenoc, sladčeji peckovinově ovocná záležitost, s tóny toastovaného dřeva, měkčí, pěkně udělaná líbivka pro davy. A líbit, i náročnějším konzumentům, se bude Bodegas Riojanas Monte Real Reserva de Familia 2010, koncentrovaná, mladá, tmavě ovocná Rioja s kupou dřeva, ale nic vlezlého.
Stolek číslo dva byl vyhrazen vínům z Itálie. Byla zde dvě výtečná „serióznější“ prosecca, vína u kterých jde mluvit o mineralitě, zajímavější stavbě a tak. Col de’Salici Brut 2015 a především La Vigna di Sarah Brut 2015, dost povedené kousky. Z klasické červené Itálie šlo ochutnat hned několik zajímavých vín (třeba Toskánsko od Fontemorsi či Castellare di Castellina), ale po pravdě všechna ostatní vína tak nějak zastínila láhev Brunello di Montalcino 2004 z vinařství Cupano, víno které mne nadchlo už na degustaci před lety. A svůj projev si drží, velké víno se vším všudy. I cenou, samozřejmě :-)
U Francie jsem logicky nemohl vynechat bubliny. Aktuální šarže Champagne Jean Dumangin Carte d'Or působila trochu lehčím a kratším dojmem než obvykle, ale Extra Brut Blanc de Blancs byl hezkým, lehčím, minerální představitelem stylu. Stejně jako loni mi přišel fajn, čerstvý a výborně pitelný Crémant de Loire Brut Platine vinařství Louis de Grenelle. A opět mne hodně oslovilo, a už se s tím opakuju, Minervois La Ciaude 2010 z Domaine Anne Gros & Jean-Paul Tollot. Hluboké, temně ovocné, s perfektně zapracovaným dřevem, efektní jižní kousek ovšem s výbornou kyselinou, strukturou a délkou. Skvělé. Velký potenciál jsem viděl v Domaine Lionnet Cornas 2011, silném nabušeném červeném s výbornou strukturou, nutně ale potřebuje zrát.
P.S. Moc jsem nedal fotkám a navíc zdaleka neprojel všechna dostupná vína, čekal mne ještě náročný večer…
