Všichní víme, že příběhy vínům pomájí, i když nemusí mít žádnou přímou souvislost s kvalitou obsahu lahve. Vezměte si třeba takové Zebro Tinto 2014 z portugalské oblasti Alentejo od Quinta da Amoreira da Torre. Víno se zebrou, ale lepší, než naše vína s motýlem :o) Tedy se zebrou… příběh na lahvi praví, že Zebro bylo plemeno iberijského koně s šedivými a bílými pruhy, které vyhynulo v sedmnáctém století. Když portugalští námořníci dorazili ke břehům Afriky a nalezli zde koně vypadajícího velmi podobně, začali mu říkat zebra :-) Jako jedno z (vícero) vysvětlení původu názvu je to docela důvěryhodné. Máte o čem mluvit při nalévání vína, místo informací o bioprodukci, odrůdách Aragonez, Touriga Nacional a Alicante Bouchet, spontánní fermentaci, půlročním zrání v částečně nových francouzských barrique sudech či celkové SO2 do 80 mg/l (a každoročním postupném snižování). Zebra je zábavnější! :-)
A samotné víno? Poměrně tmavá barva. Docela aromatické, na pomezí tmavé a červené ovocnosti, čerstvé a energické, trochu kořenité, se znatelným dřevem (takovým mírně make-up stylem, prostě aby bylo znát, ale nic falešného), trochu zralejší teplejší. V chuti fajn kyseliny, měkčí tříslo, středně plné, slušně dlouhé, pěkně ovocné lehce do marmeládova, ale zároveň čerstvé a docela energické, vyvážené a pěkně pitelné. Nic vyloženě výjimečného a unikátního, ale dobře udělané, s bonusem bioprodukce a dalších drobností okolo, pil jsem s chutí. Záležitost za zhruba tři stovky u BIO Sueño.
Další příběh se týká celého státu, Nejvznešenější republiky San Marino vypínající se na kopcích kousek od jadranského pobřeží Itálie. Je to jedna z možná nejstarších republik na světě a každopádně stát s nejstarší platnou ústavou (přijata 8. října 1600), po Vatikánu a Monaku třetí nejmenší země v Evropě. Má moc zajímavé státní zřízení vedené dvěma kapitány-regenty, komplexní obchodní smlouvy s Itálii a tak. Zajímavý je i příběh, proč San Marino stojí takto z ničeho nic samostatně obklopeno Itálií. To už si dohledáte, pokud nevíte :-) Země je to maličká, ale vinohrady mají, konkrétně zhruba 200 hektarů. K tomu Consorzio Vini tipici di San Marino, apelace a vůbec všechno jako v okolní Itálii. Odrůdově jasně dominuje též v sousedství zásadní Sangiovese, ale najde se i Ribolla, Muscat, Biancale (Ugni Blanc), Canino a lokální Cargarello. Místní vína se vyváží dost málo, většina se vypije a prodá na místě. Docela mne překvapilo, že ještě v září šlo něco pořídit, při více než třech milionech turistů ročně. Ale asi nakupují spíš známky :-)
Konkrétně manželka dovezla Tessano di San Marino Riserva 2011, jejich top červené postavené na Sangiovese a s minimálně jedním rokem zrání ve francouzských dubových sudech. Požadovali za něj v místním obchůdku 13€. Těžší větší bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně tmavá, již znatelně nazrávající rubínová barva. Sladší, teplejší, až lesně ovocná marmeládovější vůně, sladké dřevo, vanilka, káva, již nazrávající. Suché, středně plné až plnější, sladce ovocné, marmeládová linka, uhlazenější a lehce nasládlé, celkem výrazné třísloviny, slušná délka. Prospěje tomu nějaká ta hodina na vzduchu. Coby dárek z dovolené/výletu určitě fajn, solidní záležitost, byť něco unikátní/specifického v tom spíš nenajdete. Za zkušenost jsem rád :-)
