Fajn večírek s Champagne Doyard

Poslední týdny jsou na degustace dost bohaté, bohužel toho stíhám jen málo (ale domácí ochutnávání a pití neflákám). Do Prahy dorazilo i několik zajímavých vinařů a takové degustace mají při rozhodování vždy přednost. Páteční večer jsem tak strávil ve společnosti Charlese Doyarda z Champagne Doyard (web) sídlícího v obci Vertus, při degustaci průřezu portfoliem v baru l’Fleur a následném povídání nad mnoha sklenkami především Champagne tamtéž. Utekl jsem myslím včas (kdybych tušil, že padne Cristal 2004, asi ještě chvilku zůstanu…), jinak bych v sobotu nevstal :-) Charles je sympatický mladý chlapík a pilo se s ním moc dobře, jeho vlastní vína i ta od „konkurence“, povětšinou dalšího sortimentu Miloše Danihelky aka Terroir Champagne. Samotná rodina Doyard už v oblasti Côte des Blancs pěstuje hrozny nejméně od roku 1677, vlastní víno ale vyrábějí až posledních pár generací. První konkrétně v roce 1927 za „vlády“ Maurice Doyarda, který v té době šéfoval asociaci pěstitelů révy v Champagne a byl i jedním ze spoluzakladatelů CIVC (Comité Interprofessionnel du vin de Champagne, zásadní profesní organizace stojící za apelačními předpisy a tak).

Vinice jedou v organickém režimu, jejich průměrný věk je na hranici 40 let, momentálně dosazují jen mrtvé keře a průměrný se tak zvyšuje. Vzhledem k tomu, že zhruba jedenáct hektarů vinic (na 54 různých místech, která vinifikují separátně) mají v obcích Vertus, Oger, Le Mesnil sur Oger, Avize, Cramant a Aÿ (zde je Pinot Noir, samozřejmě, jinak jedou Chardonnay), tedy opravdu špičkových, nelze se divit, že jejich hrozny zhusta končí v prestižních cuvée velkých domů. I dnes totiž část produkce prodávají, oproti čekání mnoho let na výsledné víno jsou to okamžité peníze. Každopádně si hroznů ponechávají stále více a produkce postupně stoupá, momentálně jsou na nějakých 40 tisíci lahvích ročně. Ve sklepě krom nerezových tanků mají také použité burgundské dubové sudy, nejméně pětileté, vína typicky leží alespoň půl roku na kalech před druhotnou fermentací. Pro top věci se snaží spíše vyhýbat malolaktice (dává to smysl, používají obecně o něco vyzrálejší hrozny než je typické). Síření omezují, ale rozhodně něco málo vždy do vína jde. V lahvi vína nechávají na kalech nejméně čtyři roky, spíše déle. Typicky má Champagne tlak v lahvi někam k 6 baru, Doyard preferuje nižší, spíš k pěti.

Začali jsme trochu nečekaně lahví Révolution Blanc de Blanc Grand Cru non dosé, což je nové cuvée které půjde na trh teprve příští rok, vinař ho přivezl jako překvapení. Ze 70 % je to Chardonnay z Avize a k tomu Mesnil, Oger a Cramant. Postaveno na ročníku 2009 s rezervami 08 a 07, polovina vína školena v sudech, na kalech v lahvi až doteď, degoržováno nedávno a bez dozáže. Aromatika dost efektní mix čerstvosti a jasného delšího zrání v lahvi, jablíčkově navinulé, minerální, kouřové, šťavnaté, řízné, plnější se sladší ovocností, koncentrované, poměrně dlouhé. Hodně dobré.

Cuvée Vendémiaire Premier Cru Brut je báze ročník 2010 a druhá polovina rezervy 2009 a 2008. Původ z 80 % Vertus a zbytek Grand Cru Avize, částečně sudy (a trocha malolaktiky, ve dřevě to prostě někdy neudrží, když chtějí omezit síření), na kalech pět let a dozáž 5 g/l. Zralejší vůně, pečeně podzimně ovocná a navinulá, lehce toastová, pěkná. Suché, šťavnaté, výraznější ovocnost, celkem koncentrované, delší, minerální, navinulost, toastovost, vyvážené, krásně pitelně, přístupné moc pěkné víno.

Clos de l’Abbaye Millésime 2010 Premier Cru Extra Brut je stoprocentní Chardonnay, ze staré půlhektarové ohraničené vinice, který je součástí kláštera ve Vertus. Poslední výsadby zde jsou z roku 1956 a vinice byla vedena bez chemie, oficiálně bio je od 2007. Roční produkce něco okolo 1200 lahví dle ročníku. Typicky je zde hodně nízký výnos a hodně vyzrálé hrozny, víno kompletně školí ve starých sudech a snaží se vyhnout malolaktice (když to nevyjde, může jít sud do „základního“ Vendémiaire), na kalech v lahvi okolo pěti let, dozáž 2 g/l. Kouřové, výrazné, minerální, pečeně ovocné. Suché, šťavnaté, koncentrované, s výraznou kyselinou, delší, čisté, vyvážené, navinulejší ovocnost. Seriózní, charakterní kousek.

Blanc de Blancs Millésime 2007 pochází z obcí Avize (70 %), Mesnil, Oger a Cramant, opět stoprocentně staré sudy a na kalech asi 9 měsíců, bez malolaktiky, druhotná fermentace a ležení v lahvích 6-7 let, dozáž 4 g/l. Znatelná nazrálost v aromatice, výraznější sladší pečená malvicová ovocnost a lehce se projevuje i dřevo, efektní. Suché, minerální, toastové, intenzivní, výrazné bezva kyseliny, bohatší, šťavnaté, ovocné, koncentrované, minerálně-toastovo-karamelové dlouhé doznívání.

Oeil de Perdrix Rosé Grand Cru Millésime 2011 Extra Brut je růžovka barvy „koroptvího oka“, směs 75 % krátce macerovaného (respektive pět hodin lisovaného) Pinot Noir z Aÿ a 25 % Chardonnay z Avize, šardonka je čistě nerez a pinot viděl dřevo. Čtyři roky na kalech v lahvi, dozáž 5-7 g/l (u ročníku 2011 mám psáno jen dva gramy, musím ověřit). Čerstvé, navinule ovocné, menší červené plody, jahoda, kouřová mineralita. Suché, šťavnaté, toastové, minerální, kopíruje vůni, bezva kyseliny a dobrá délka. Fajn pití, takhle růžovku můžu, ale cenově už to na každodenní letní popíjení úplně není :-)

Druhým překvapením mimo obvyklou nabídku se stala Collection de l'An I Blanc de Blancs 1995 z Vertus, víno degoržované už nějakých 12-14 let, z dost fajn ročníku. Kouřové, likérové, hodně vyzrálé, staré sýry, oříšková směs s medem, rýžový koláček – Champagne potkává amontillado sherry. V chuti suché, medový tón, oříšky, mineralita, ovocně pečené, slušně dlouhé. Přiznám se, že preferuji trochu jiný styl (ač amontillado miluju). Ale zajímalo by mne totéž jen s mladší degorzáží na srovnání, jak se vyvíjelo celou dobu na kalech.

No a na závěr úplná specialita, cuvée La Libertine, které se (i historickým tvarem lahve a korkem uvázaným provázkem) snaží napodobit styl šampaňských z počátku osmnáctého století. Toto je z poloviny ročník 2000 a k tomu dalších několik z devadesátých let, na kalech 15 let, coby expediční likér použita směs 20+ let starých Champagne a likéru Ratafaia z roku 1986 uchovávaná v jeroboam lahvích pod korkem. Jinak stoprocentní Chardonnay z obcí Vertus, Le Mesnil, Avize, Cramant a Oger. Výsledná dozáž je někde k 60 g/l a tedy sladké, ale nevědět to, tak tipuji mnohem méně. Tlak v lahvi nižší, zhruba čtyři bary. Zajímavá, netradiční vůně. Minerální, oříšková, komplexní, likérová, velmi efektní. V chuti jasná sladkost a poměrně intenzivní, ale pocitově spíše polosuché, krémové, intenzivní, s krásnou kyselinou, dlouhé, strukturované víno. Jsem za tuhle zkušenost moc rád, byť sám bych si vždy raději otevřel Clos de l’Abbaye nebo s velkou chutí i jejich největší část produkce, Vendémiaire.