Jen tak před koncem roku

Chystáte na Silvestra nějaká skvělé pohoštění (inspirace: čtyřicet různých druhů párku v rohlíku) a odpovídající výtečné pití, nebo půjde u vína hlavně o objem? :-) Co takhle roztavit trochu sýra, vytvarovat z něj panákové sklenky a ty naplnit trochou červeného? Jedině červeného, bílé přeci zvyšuje riziko rakoviny. Víno a sýr jdou dohromady, takhle to máte v podstatě najednou. Ech… možná jsem přecitlivělý, ale tudy ne, přátelé! :-) Potěšil mne vtipný článek o Casillero del Diablo Reserva Cabernet Sauvignon 2015 z pera Richarda Hemminga MW. Každé víno, i podobně technologická ale skvěle připravená konzumní záležitost, mají ve správném kontextu smysl. Byť o nich bloggeři většinou ódy nepíší. Mé oblíbené červené by většinu těch, co milují tenhle cabernet, spíš neoslovilo. Ale jistě má svůj důvod, proč se ho prodá přes 26 milionů lahví ročně. Je třeba sem tam vystrčit hlavu z bubliny a zjistit, co vlastně lidem chutná :o)

Běhání, psaní o víně a parádní ryzlink

V roce 2016 jsem strávil běháním nějakých 225 hodin. Vyloženě během, nepočítám tu hromadu času věcmi okolo a čtením o běhání. Takže časovými nároky určitě druhý nejnáročnější koníček po víně a psaní (o víně). Ale časovou investici jsem se snažil zefektivnit, takže místo hudby přešel na audioknihy. Je to navíc další motivace pro výběh, když je to zrovna hodně napínavé :-) Ještě tak do tempa 4:40 min/km se zvládám soustředit i na složitější knihy, rychleji už je to horší. Rozhodně doporučuji Mlýn na mumie od Petra Stančíka, parádní kniha i zpracování. Zvládl jsem první dva jako audio dosud vydané díly Mycelia Vilmy Kadlečkové a těším se na pokračování. Rozporuplné pocity měl z detektivní trilogie z ostrova Lewis od Petera Maye, ale hlavně někde v mlze po ránu stylový poslech. Při pocení na oblíbené trase v okolí Vítkova si nekriticky užil klasiky jako Obsluhoval jsem anglického krále nebo Pan Kaplan má třídu rád :-) Na příští rok mám zakoupenu Přemyslovskou epopej, to je přes sto hodin mluveného slova a mělo by mi nějaký ten měsíc vydržet!

Matthias, Dom Pérignon, Brut 21

Blíží se Silvestr, den kdy se pijí bubliny v míře jinak nevídané (teda v naší domácnosti je to, pokud jde o spotřebu šumivých vín, den jako každý jiný…), tak snad omluvíte, že se jim tu věnuji ještě o něco více než obvykle. Jako dárek mi dorazila láhev domácího neročníkového sektu Matthias Pinot Chardonnay Brut z vinařství Proqin, vína pravidelně sbírajícího různá ocenění a v případě této konkrétní lahve pyšnící se nálepkou World Champion 2013 z mezinárodní soutěže bublin na Krymu. Hrozny jsou původem ve viniční trati Punty u Velkých Němčic, o jakou ročníkovou bázi se jedná na lahvi sice přímo napsané není, ale dle čísla šarže a zatřídění SZPI se jednalo o 2011. Jde o top produkt vinařství s běžnou cenou někde ke čtyřem stovkám. Výrazná, tmavší barva, až do zlaté. Intenzivní vytrvalé perlení hodně malých bublinek, nádherné. Vyzrálejší, sladší vůně, vyzrále hroznová, výrazně směrem luční med, na Rulandské bílé a Chardonnay až překvapivě výrazně aromatické. Suché v chuti, pěkná kyselina, slušná délka, květinové, medové, lehce připečeně toastově nahořklé v závěru. Pěkné, byť tedy za světovou špičku považuji trochu jiné věci :-)

Moravské naturální bublání

V předvečer štědrého dne jsem vyrazil na chvilku do Fajnšmekru, kde probíhal sympatický neformální večírek s moravskými šumivkami přírodního střihu. Projel jsem si je po vzorku všechny, něco ochutnal znovu a dvě lahve rovnou odnesl domů na detailní sváteční zkoumání s manželkou a příbuzenstvem. A obě lahve už jsou pryč :-) Opravdu hodně jsem si užil především Créme de Kambrium 2014 z Dobré vinice. Ale je mi jasné, že určitě nebude pro každého. Směs veltlínu s ryzlinkem a kapkou sauvignonu z vinice Pod lesem u Popic, na kalech v lahvi vlastně dosud. Takže, pokud neprovedete různé speciální úkony, tak rozhodně ne čiré. Čerstvé, svěží, pikantní, trochu navinule ovocné, minerální. Suché, hodně kyselin, čerstvost a říznost, hezky postavené, výrazné, efektní, zábavné energické pití. A přitom zrovna tohle z dobroviničních bublin to z levnějších.

Nejstarší firmy, bodování, hudba při pití…

Začetl jsem se onehdy do seznamu nejstarších firem a značek na světě. Z 5586 podniků starších dvou set let je jich 3146 v Japonsku, holt tam tradice opravdu něco znamenají. Co je ovšem zajímavější jsou obory podnikání těchto nejstarších firem. Dává vlastně smysl, že to budou takové, které nestárnou a jsou vyžadovány napříč staletími. Žebříčku tím pádem vévodí hotely, hospody a restaurace, pivovary a varny saké. Vinařství, ač Château de Goulaine, Schloss Johannisberg či Barone Ricasoli najdete mezi těmi vůbec nejstaršími souvisle fungujícími značkami, jsou zastoupena v míře mnohem menší. Jinak řečeno pokud jste vinař, tak vaše značka má menší šanci přetrvat do dalšího tisíciletí než pokud vaříte pivo ;-)

Moravská whisky z roku 1992 v sudu po slivovici

Moravská whisky, vypálená v roce 1992 a lahvovaná teprve nedávno? Z moravského dvouřadého ječmene zpracovaného na slad v bruntálské sladovně (a prý při sušení decentně nakuřováno rašelinou z Hory Sv. Šebestiána), ze sudů z domácího dřeva dubu zimního, bez filtrace vymražením, bez dobarvení, lahvována buď naředěna na 49.2 % (rovnoběžka protínající Vizovice) nebo v sudové síle, okolo šedesáti. I ve variantách „single cask“, výběru jednoho speciálního sudu, případně se závěrečným doškolením v sudu po jiném alkoholu. Whisky, pokud teda na podobné věci dáte a s hodnocením tohohle konkrétního kritika se všemi jeho svéráznými chuťovými preferencemi a obchodními vazbami souzníte, která si v uznávaném průvodci Whisky Bible Jima Murrayho odnesla vysokých 97 bodů, o moc více nikdy neudělil. Zní to prostě moc pěkně!

PF 2017 od Jižního svahu

Rok 2016 se chýlí ke konci. Byl to rok pro mne rozhodně dost náročný, ze spousty různých důvodů, byť vlastně docela úspěšný. Ovšem v mnoha ohledech, když tak sleduju světové i domácí dění, nelze než souhlasit s Johnem Oliverem. Snad, při troše snahy nás všech, nebude nutné zvednout prostředníček i na rok 2017. Do něj vám přeji všechno nejlepší, hlavně zdraví, dostatek času na všechnu práci, zábavu a hlavně důležité osoby ve vašem životě. Užijte si sváteční dny se spoustou dobrého vína a dejte vědět, co jste otevřeli nebo se chystáte otevřít. Já se určitě o zážitky podělím ve dnech následujících právě zde, přáním do nového roku o prvním zimním dnu se s vámi pro letošek ještě neloučím :-)

Vesnická Burgunda a moc fajn Cru Bourgeois

Už je to nějaký ten pátek, co kamarád sebou na návštěvu přinesl Chambolle-Musigny 2010 z biodynamické Domaine de la Vougeraie, zapomněl jsem se podělit o dojmy. Nebudu zde přepisovat technické detaily o víně, ty má vinařství na stránkách s preciznosti na francouzské vinařství až podezřelou (skoro bych se vsadil, že se na tom podepisují jejich výrazné aktivity v USA) :-) Těžší burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Na úvod hodně tvrdé, sevřené, nedávalo to příliš a potřebovalo docela dost času aby se otevřelo. Postupně hodně příjemná aromatika na pomezí červených a tmavších peckovin, jemná kořenitost, trochu marihuanová linka. V chuti hodně pevné, až překvapivě koncentrované, mladě energické, s poměrně výrazným dřevem a tříslovinami, velmi dobře strukturované, delší. Šťavnaté, trochu tvrdší, seriózní, potenciálně opravdu výtečné (rozhodně na „jen“ vesnické víno, jenže i cena je trošku jinde) červené burgundské, ale strašlivě mladé :-) Zkoušeli jsem a zkoušeli dlouho do noci, vždy doušek po jiných vínech, až byla láhev najednou prázdná, býval bych to moc rád ochutnal druhý a třetí den. Nebo za pár let...

Sedm vín od vinařství 7Řádků

Minulý týden dorazila do Prahy dvojice Filip Nagy a Honza Šlancar a představila svůj projekt 7Řádků. Původně s konceptem „uděláme si dobré víno, aby bylo co chlastat“, ale nakonec s výsledným množstvím, které umožnilo vyjít s víny i mezi veřejnost. S produkcí jsem měl možnost potkat se už dříve, na akce Družstva je nominoval jejich nadšený propagátor a sommelier (například restaurace Le Terroir nebo Bistrot na Korunní, kde se konala ochutnávka) Dragan Bogdanović a měl jsem možnost je ochutnat i ze sudu přímo ve sklepě, u Honzovy babičky  v Němčičkách. Většinou mi chutnala a bylo mi i dost sympatické vše okolo. Děláno tak trochu na koleni, čistě ve vinici i sklepě, s vědomím „jak se to dělat má“ (vinaři se seznámili při studiu vinohradnictví a vinařství na zahradnické fakultě Mendelovy univerzity) i trochou méně běžných postupů, s inklinací k biodynamice (byť do současné trendy škatulky naturálních vín úplně zařazování být nechtějí), s čistými výsledky co mají charakter. Velikost produkce jednotlivých vín je často jeden jediný sud, tři stovky lahví, a růst v nebližší době asi nijak velký nebude. Honza pracuje pro jedno stále populárnější modrohorské vinařství, Filip možná zmizne zpět na Slovensko a do budoucna zde bude jak Sedm řádků tak Sedem riadkov :-)

Oranžová Morava, Hra o trůny a pár novinek

Dobrovolně přiznáván, že srbskou odrůdu Morava jsem zatím chutnal jen od jediného vinařství, Milijan Jelić, pravda alespoň v několika různých ročnících a s různými způsoby zpracování. Lákavé jméno neodkazuje k naší vinorodé oblasti, vychází ze zásadní srbské řeky, ale alespoň rodinné vinařství Jelić je česko-srbské :-) Morava je mezidruhový kříženec maďarských rezistentů (Kunbarat a Bianca) s klasikami Ryzlink rýnský a Tramín. Výsledkem je odrůda odolná proti chorobám a mrazu, dost aromatická a zároveň s hodně vysokými kyselinami. Tedy dost slibná, mohla by fungovat pěkně i u nás, jen s tím jménem by asi byl lehce problém :-) Poslední setkání jsem učinil s Milijan Jelić Morange 2015, Morava Orange, macerovanou variantou. Prodává Winegeek. Jedná se o v nerezu spontánně fermentované i dále školené víno, na slupkách si poleželo 18 dní, lahvováno bez filtrace a čiření a jen s malým zasířením. Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Decentně kalná opalizující tmavší žlutá s dotykem oranžové. Na úvod dost zaprděné, asi jak nemělo možnost prodýchat se v sudu, velmi tomu svědčí pořádné okysličení, víno je znatelně lepší druhý den (nebo bych s klidem dal předem do karafy). Postupně celkem aromatické, divočejší a trochu funky ale čisté, květinové, bylinkové a výluhové, trochu kořenité, trochu sušená citrusová kůra. V chuti suché, naprosto čisté, středně plné a takové docela lehkonohé, s bezvadnou výraznější kyselinou a důrazem, něco tříslovin a svíravosti, výluhy, fajn zajímavá stavba, pitelnost, zábavnost. Nic složitého, ale fakt se to moc pěkně pije a bezva doprovod k talíři tučnějších salámků a takových věcí.

Vánoční večírky! Pijete? Moc?

Advent, svátky, čas vánočních večírků. Období pití přes míru ještě více, než je v téhle zemi už tak dost časté, ostatně jsem se o lokální toleranci k alkoholu zmiňoval docela nedávno. Jak často se vám stane, že si řeknete „dneska to bylo příliš“? Umíte na podobných akcích přejít na nealko, když dojdete k nějaké své hranici, nebo prostě předem počítáte s tím, že se asi sejmete (a společně s mnoha dalšími si poté případně vezmete „sick day“ či den dovolené, kdyby to fakt bylo moc)? Jaký je váš oblíbený alkohol, u kterého spolehlivě víte, že druhý den budou i při přemíře konzumace následky nejmírnější? A jaká je vlastně vaše současná běžná (denní?) dávka alkoholu, rozuměj ušlechtilého kulturního nápoje vína, od které se odvíjí ono „víc než normálně“?

Dvě Gran Reservy od Viña Tarapacá

Před pár dny jsme k večeři objednali pizzu a k tomu bylo víno ze supermarketu :-) Ale projeli jsme si je i druhý den, už pěkně rozdýchané. Viña Tarapacá (web) je velké chilské vinařství, podnik se 140-letou tradicí, který krom vína prodaného na domácím trhu ročně vyveze okolo 12 milionů lahví vína do celého světa. U nás je nelze minout, jsou všude. Sami uvádí, že mezi jejich hlavní trhy patří Brazílie, Čína a srovnatelně lidnatá Česká republika :-) Jejich Gran Reservy jsem, když byla možnost „pořídit něco lepšího“, v dávných letech také svůj podíl odpil (byť zásadnější pro mne po praveě byla zlatá Reserva řada Misiones de Rengo, na dvě flašky Carménère a první… ech… večer… s dnes už manželkou mám stále fajn vzpomínky :o). Ale teď už je velmi dlouho ani nechutnal. A nechal se zlákat v Bille dárkovou krabičkou speciální edice nejvíce oceněných vín, ve které byl Cabernet Sauvignon Gran Reserva 2013 s 92 body od Jamese Sucklinga a Carménère Gran Reserva 2014 s devadesáti. To Carménère je jen poloviční láhev, vizuálně to mají udělané docela pěkně a leckoho možná zmate. Běžná cena těchto vín je okolo 350 Kč za sedmičku, v akcích běžně i o stovku levněji. Něco přes tři sta za jeden a půl lahve nejvyšší řady vinařství (teda pravda v bílé variantě viněty, ještě mají v Gran Reserva dvě top vína Etiqueta Azul a Etiqueta Negra + omezenou nabídku „ikony“ Tara-pakay), rok v dubových sudech a prý výběr jejich top hroznů z Maipo Valley, byla velmi slušná cena. Tedy pokud by mi vína chutnala, samozřejmě :-)

Minivertikály ochutnávky Châteauneuf-du-Pape

Rok se s rokem sešel a já na konci listopadu opět vyrazil chutnat na ochutnávku vín z Châteauneuf-du-Pape (ChdP) do Vinného sklepa Újezd. Loni jsem si akci pořádanou dovozcem vino-chateauneuf.cz dost užil a objevil tam Domaine de l’Arnesque, ze které nakoupil a s chutí doma přechutnal nejen ChdP, ale i základní Côte du Rhône a dost povedené Plan de Dieu. Pro letošek bylo lákadlem nejen ochutnat si některá vína z loňska po roce zrání, ale především srovnat různé ročníky téhož vína. Profily vinařství i detailní informace o jednotlivých vínech najdete na webu dovozce, zde spíše jen moje dojmy a poznatky :-)

Burgenlandský Furmint, nabušené Bordeaux

Při nedávném nákupu báječného Semillonu jsem na stejném e-shopu do košíku zkusmo přihodil i pár dalších lahví, jednou z nich byl Furmint 2012 burgenlandského vinařství Peter Schandl. Starší keře, školeno čistě v nerezu. Burgundská láhev a fajn viněta, šroubový uzávěr. Nijak tmavá citronová žlutá barva. Čistá, stále svěží a čerstvá vůně, příjemně ovocná evokující podzimní ovoce, kdoule, lehký dotyk zralejších tropických tónů a minerální linka. Fajn ovocnost i v chuti, kopíruje vůni, poměrně výrazná kyselina ale zároveň dotyk zbytkového cukru, minerální linka. Slušná délka, dobrá pitelnost. Technicky precizní a docela přístupný a rozpoznatelný furmint, vypil jsem to bez nejmenších problémů, ale přeci jen tomu trochu něco chybělo. Za skoro čtyři stovky umím tuhle odrůdu určitě nakoupit v zajímavější podobě, pravda ne v Burgenlandu :-) Odtamtud byl stejně zatím nejlepší Wenzel, byť je tedy o dost dražší. Chutnal jsem teď i jeho další furminty a také Vogelsang nového ročníku 2015, znatelně méně přísný a zakulacenější, ale opět výborný.

Čtení a pokoukání nejen na víkend

Čtení na víkend! Na základě ne úplně ideálně zpracovaného dotazníku je zřejmé, že americkým konzumentům je jedno, co mají rádi sommeliéři. Hlavně pokud jde o různé obskurní regiony, odrůdy a naturální vína ;-) Levný cabernet se zvířátkem na vinětě kdykoliv! Žijeme v bublině! :-) Valentína Kasperová aka Citronový drops (pokud jste na Instagramu, určitě jste ji nemohli minout) se rozepsala o setkání s Alice Feiring, autorkou knihy Naked Wine, a návštěvě moc fajn vinařství Magula. O knížce jsem tu psal už před pěti lety, teď vyšla v překladu do slovenštiny. Pokud si chcete tenhle hezký jazyk trochu osvěžit a dopřát si trochu naturálního čtení, můžete si knihu nadělit pod stromeček, prodává e-shop Nahé vína a pár kusů mají ji k dispozici také v Karlíně ve Veltlínu. Kdy už konečně někdo přeloží Adventures on the Wine Route? Projekt na Kickstarter? Sám do toho nejdu…

István Szepsy a nejen fantastický Furmint

Jedním ze zásadních zážitků loňského roku byla určitě návštěva obce Mád a setkání s tokajskou legendou Istvánem Szepsym starším. Vše probíhalo bez jazykové bariéry, jeho angličtina je totiž skvělá, přesto nám dal jasně najevo, že maďarština je zásadní jazyk a měli bychom se ho naučit :-) Nad báječnými víny, mapami a kusy vinic debatovali o minulosti (rodina zde sídlí již stovky let), současnosti i budoucnosti Tokaje ve slavné sladké i moderní suché podobě. A bylo to úžasné. István Szepsy má v pracovně hromadu knih o Burgundsku a jeho přístup je podobně terroirový, ostatně i na webu se můžete proklikat na mapku s vinicemi (23 různých v šesti obcích) a jeho konkrétními parcelami tam. Vína jsou precizní, energická, čistá, koncentrovaná a plná (a alkoholická) aniž by ztrácela cokoliv ze svěžesti a parádních kyselin. A viditelně odrážející charakter místa původu, který je snadno zřetelný i mezi odrůdami (vlastně jen dvě, Furmint a Hárslevelű, jen na některých vinicích i s podílem Muskotály) a ročníky. Prostě tak jak to má být, pokud je řeč o velkých vínech.

Svěží ryzlink a tři krásnohorské pinoty

Mám poslední dny strašnou chuť na sladké, asi nějaký cukrový deficit, naštěstí je tohle předvánoční období na podobné choutky ideální :-) A taky mám nutkání otevírat svěží živá bílá bez výraznějšího projevu dřeva, ryzlinky hlavně, ať už s cukrem nebo úplně suchá. Včera takhle padla láhev Dienheim Riesling vom Kalkstein 2014 od nadané vinařky Lisy Bunn (viz dřívější report z degustace). Původně jsem to chtěl ještě nechat ležet, ale… nezadařilo se. Láhev klasická pistole, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Světlejší citronová barva. Čerstvá, svěží, lehce pikantní, energická vůně. Ovocnost lehce až do exotického ovoce, dotyk kokosu, citrusy, minerální linka. Suché, šťavnaté, slušně koncentrované ale vlastně docela lehkonohé, řízné v chuti. Opět parádní svěžest a energie, dobrá délka. Takové… vžum! Zábavné pití, kde je vše koncentrováno do jedné jasné přímé linky. A skvěle se to pije, dělalo mi dost problém nechat alespoň trochu i na dnešek :-)

Letem světem z Label Grand Karraktere

Adventní víkend jsem strávil ve Vídni. První večer to byla vinná párty s Družstvem a týmem okolo festivalu Label Grand Karraktere, nakonec složením účastníků tak trochu „oborové setkání“. Prostě mnohem více vinařů, dovozců a prodejců vína než běžného vínomilného lidu. Ale nálada dobrá a vína spousta… já si nestěžuji :-) Druhý den byl na programu vlastní festival, už pátý ročník. Přijde mi, že má takovou dobře nadšeneckou atmosféru (včetně decentního organizačního chaosu), chutná i pije se na něm moc dobře a naturálním vínům prostor muzea moderního umění seděl. Letošní nabídka vinařů byla hodně dobrá. Určitě z vín ve Vídni ochutnaných budu těžit v průběhu následujících měsíců, ale za všechna musím zmínit nadšení z červených od Collectif Anonyme (web), krásného seriózního pití o dost méně punkového než by vzhled prezentujícího a lahví naznačoval. Různé pét-naty tekly proudem, ale mne přeci jen o dost více bavilo klasické Champagne vinařství Tarlant, ochutnat šla i jejich nová záležitost z amfory a především parádní BAM! z odrůd Pinot Blanc, Arbanne a Petit Meslier. Užil jsem si výborný Ovum Deep Water Riesling z amerického Willamette Valley, poctivý mix yuzu a naturálního saké i Modrý portugal od Hummela. Rozmanitost! Chutnal mi první čistý Pinot Noir ze Strekov 1075, oslovilo docela dost aktuálních kousků Richarda Stávka i veltlíny od Johannese Zillingera. Furmint od Michaela Wenzela kdykoliv znovu! Moselou od vinařství Immich-Batterieberg také nepohrdnu. Emidio Pepe z Abruzza ukazuje, tak elegantní může být „obyčejné“ Trebbiano.

Mladé vinařské hvězdy z Burgundska

Před dvěma týdny uspořádal dovozce AdVivum ochutnávku několika burgundských novinek v jejich sortimentu. Burgundska je málo (a ročník 2016 tomu, obzvláště v některých místech, fakt nepřidal) a je drahé, současný sortiment prostě je třeba doplnit dalšími producenty, aby bylo vůbec co prodávat a za ještě rozumné peníze. Protože, přiznejme si to dobrovolně, jejich superhvězda Leroy není zrovna… snadno dostupné pití :-) Již nějakou dobu nabízejí výtečná vína od Benjamina Leroux, hodně slušné kousky najdete v nabídce Domaines Devillard, na Chablis od Christiana Moreau jsem ujel opakovaně a jedna z jejich relativních novinek, vína z domény Guilhem & Jean-Hugues Goisot, jsou báječná. Mám moc rád i Domaine du Vissoux, ale to už je Beaujolais. Ale je třeba hledat dál a obracet se k producentům, u kterých letí kvalita nahoru a lze si ještě lze zajistit alokace, než je objeví všichni ostatní :-) K jejich výběru a vkusu mám důvěru, takže jsem na ochutnávku dalších tří jmen vyrazil s velkým očekáváním. Na programu byla Domaine Pattes Loup (Chablis), Domaine Jean Marc Bouley (Volnay a Pommard) a Domaine Bachelet-Monnot (Puligny-Montrachet, Maranges, Santenay). Rozhodně jsem investice nelitoval.

Riesling, opáčko Beaujolais a fajnový crémant

Dost mne míjí různá domácí polusuchá a polosladká vína a záležitost na rozhraní těchto dvou kategorií. Ne snad proto, že bych měl něco proti zbytkovému cukru, to vůbec ne. Jen… většina domácích jen málokdy přináší k cukru i něco navíc a ve výsledku ztrácí na celkové harmonii. Generalizuji, vím, výjimky se najdou. Ale… energie a chuti experimentovat se prostě dostává čím dál méně (a ocením tipy na právě ty skvělé výjimky). Tak trochu i proto, že německý ryzlink s magickou souhrou výrazné kyseliny, cukru a spíše nižšího alkoholu prostě funguje skoro vždy a o tolik lépe. Naposledy jsem si takhle moc užíval vinařství Toni Jost (web dovozce) a jeho Bacharacher Riesling Kabinett feinherb 2013. Pěkná citronová žlutá barva. Svěží, již trochu nazrálá příjemná vůně, poměrně intenzivní, evokuje vyzrálejší žluté ovoce, dotyk medu a petroleje, jemně květinové a kořenité tóny, minerální linka. V chuti parádní řízná kyselina a k tomu trochu cukru, přesně ta zábavná souhra co mám rád, opět žlutá ovocnost, minerální linka, slušně dlouhá dochuť, perfektní zábavná pitelnost. To mne baví. Tomuhle vínu svědčí alespoň dva či tři roky věku, vyvíjí se do krásy, pro třináctku to platí rozhodně. Otevřel jsem hned po tom i ročník 2014. Ten má dokonce o procentu alkoholu méně, 9.5 % oproti 10.5 % u třináctky. Takže ještě dietnější :-) Stylově podobné, ale trochu ostřejší, kovovější a zaprděnější. Chce čas, byť 2013 bude asi vždy o trochu vyváženější pití. Teď je v prodeji 2015, čas naskladnit… :-)

Ceny vína v roce 1918, minimální cena lahve, Družstvo jede do Vídně

Ceny vína se proměňují výrazně v čase, někdy je módní to a jindy ono, již dříve jsem odkazoval na fajn tematický článek nebo uveřejňoval staré ceníky. A teď narazil na další moc pěkný z USA z roku 1918. Rozdíl v ceně Beaujolais Moulin-a-Vent, flašky amontillado sherry, Pommardu, Beaune 1er Cru či třeba Château Cheval-Blanc, Giscours nebo Pontet-Canet minimální, ale ryzlink z Mosely dražší než Chambertin či Richebourg. Flaška Krugu stála téměř stejně jako základní Moet, Ruinart (dnes všichni tři pod LVMH), Pol Roger či Bollinger. Ale Champagne bylo obecně hodně drahé, na podobné úrovni se již tenkrát pohybovalo také Romanée-Conti. Rozdíl mezi ním a lahví Moetu činil pouze… třeba poloviční láhev vyloženě levného Cos d’Estournel :-D Pro představuju „kupní síla“ jednoho dolaru v roce 1918 ve srovnání s dneškem je zhruba šestnáctinásobná. Takže Cheval Blanc za $1.50 tenkrát odpovídá $24 dnes. A to bych si dal říct! Jenže třeba už u toho Moetu to tak zábavné není, z $5.50 se stane $88 a za to máte lahve klidně dvě :-)