Dvě Gran Reservy od Viña Tarapacá

Před pár dny jsme k večeři objednali pizzu a k tomu bylo víno ze supermarketu :-) Ale projeli jsme si je i druhý den, už pěkně rozdýchané. Viña Tarapacá (web) je velké chilské vinařství, podnik se 140-letou tradicí, který krom vína prodaného na domácím trhu ročně vyveze okolo 12 milionů lahví vína do celého světa. U nás je nelze minout, jsou všude. Sami uvádí, že mezi jejich hlavní trhy patří Brazílie, Čína a srovnatelně lidnatá Česká republika :-) Jejich Gran Reservy jsem, když byla možnost „pořídit něco lepšího“, v dávných letech také svůj podíl odpil (byť zásadnější pro mne po praveě byla zlatá Reserva řada Misiones de Rengo, na dvě flašky Carménère a první… ech… večer… s dnes už manželkou mám stále fajn vzpomínky :o). Ale teď už je velmi dlouho ani nechutnal. A nechal se zlákat v Bille dárkovou krabičkou speciální edice nejvíce oceněných vín, ve které byl Cabernet Sauvignon Gran Reserva 2013 s 92 body od Jamese Sucklinga a Carménère Gran Reserva 2014 s devadesáti. To Carménère je jen poloviční láhev, vizuálně to mají udělané docela pěkně a leckoho možná zmate. Běžná cena těchto vín je okolo 350 Kč za sedmičku, v akcích běžně i o stovku levněji. Něco přes tři sta za jeden a půl lahve nejvyšší řady vinařství (teda pravda v bílé variantě viněty, ještě mají v Gran Reserva dvě top vína Etiqueta Azul a Etiqueta Negra + omezenou nabídku „ikony“ Tara-pakay), rok v dubových sudech a prý výběr jejich top hroznů z Maipo Valley, byla velmi slušná cena. Tedy pokud by mi vína chutnala, samozřejmě :-)

Carménère je ve fajn 0.375 lahvičce s výraznějším okrajem na hrdle, s plastovou záklopkou a kratším celokorkem. Tmavší granátová, fialový tón. Dost výrazná vůně, černorybízová, mentolový tón, dotyk kávy, aromatické. Suché, středně plné v chuti, slušná kyselina, výrazná tmavá ovocnost, černý rybíz, spíše méně tříslovin, znát alkohol, dobrá dochuť. Solidní, líbivější, trochu průmyslově působící červené. O rok starší Cabernet Sauvignon je v mírně atypicky tvarované lahvi (na krabici historka o skláři a tak…) opět s výraznějším výstupkem na hrdle a obrázkem vinařství ve skle, s plastovou záklopkou a kratším celokorkem. Sladší, celkem výrazná vůně, džemová, cassis likér aka černorybíz jako u Carménère, lehce vlezlejší aromatické. V chuti středně plné, slušná kyselina, tmavší ovocnost, opět černorybíz, docela znát alkohol (struktura není taková, aby ho úplně ideálně zvládla, celek nepůsobí úplně vyváženě), slušná délka. Aromatické, líbivější, lehce techno, ničím speciální. Carménère mi přišlo o něco vyváženější. Oboje myslím, hlavně v tom dárkovém balení, udělá kupě normálních konzumentů letos na vánoce velkou radost a ve slevě i za fér peníze :-) A za sebe vím, že i ve slevách mohu i Gran Reservy s klidem dál míjet a o nic zásadního ve svém životě přicházet nebudu.

Po pravdě jsem na srovnání otevřel základní Estate Cabernet Sauvignon od Errazuriz a vůbec nepropadl (manželka ho naslepo dokonce preferovala), Tarapacá to pro mne projela i při souboji se stylově trochu novosvětským ale už dost nazrávajícím Château La Croix Mouton 2010 (měl jsem tam zrovna pár dní otevřenou láhev). Ale to je můj vkus, že jo, jiní dávají 92 bodů :-) Být to třeba od Jancis Robinson, tak asi budu víno zkoumat více a snažit se v něm tu krásu objevit, ale zrovna Sucklingovo hodnocení mne obecně dost míjí a netrápím se jím. Jeho povýšené „I’m 95 points on that“ do kamery, s výrazem jako kdyby teprve nyní víno začalo dávat smysl, když vinaři či dovozci sděluje svůj verdikt (poté, co inkasoval docela dost peněz za to, že se vůbec obtěžoval vína ochutnat), je mi až lehce odporné. Vlastně z těch opravdu slavných kritiků je to snad jen jeho bodování, ke kterému nemám prakticky žádnou důvěru (ale doporučuji povedený film Blood into Wine, tam je dost zábavný, v té době ještě dělal pro Wine Spectator). U jiných vím, že mají laťku nějak specificky posunutou a je třeba aplikovat koeficient dle stylu vína, ale alespoň nemám pocit, že udělený počet bodů je zhusta čistě byznys. Navíc 92 dnes a totéž před deseti či patnácti lety nejsou stejná čísla. Tak nějak se hodnotí čím dál výše a kritici navzájem trumfují, aby to bylo právě jejich jméno, které se objeví při propagování toho či onoho vína na lahvi či v reklamních materiálech. Ale bublina jednou splaskne :-)