Dost mne míjí různá domácí polusuchá a polosladká vína a záležitost na rozhraní těchto dvou kategorií. Ne snad proto, že bych měl něco proti zbytkovému cukru, to vůbec ne. Jen… většina domácích jen málokdy přináší k cukru i něco navíc a ve výsledku ztrácí na celkové harmonii. Generalizuji, vím, výjimky se najdou. Ale… energie a chuti experimentovat se prostě dostává čím dál méně (a ocením tipy na právě ty skvělé výjimky). Tak trochu i proto, že německý ryzlink s magickou souhrou výrazné kyseliny, cukru a spíše nižšího alkoholu prostě funguje skoro vždy a o tolik lépe. Naposledy jsem si takhle moc užíval vinařství Toni Jost (web dovozce) a jeho Bacharacher Riesling Kabinett feinherb 2013. Pěkná citronová žlutá barva. Svěží, již trochu nazrálá příjemná vůně, poměrně intenzivní, evokuje vyzrálejší žluté ovoce, dotyk medu a petroleje, jemně květinové a kořenité tóny, minerální linka. V chuti parádní řízná kyselina a k tomu trochu cukru, přesně ta zábavná souhra co mám rád, opět žlutá ovocnost, minerální linka, slušně dlouhá dochuť, perfektní zábavná pitelnost. To mne baví. Tomuhle vínu svědčí alespoň dva či tři roky věku, vyvíjí se do krásy, pro třináctku to platí rozhodně. Otevřel jsem hned po tom i ročník 2014. Ten má dokonce o procentu alkoholu méně, 9.5 % oproti 10.5 % u třináctky. Takže ještě dietnější :-) Stylově podobné, ale trochu ostřejší, kovovější a zaprděnější. Chce čas, byť 2013 bude asi vždy o trochu vyváženější pití. Teď je v prodeji 2015, čas naskladnit… :-)
Nedávno jsem tu psal o pár lahvích Beaujolais Nouveau 2016, asi největší očekávání měl od Domaine Richard Rottiers a jejich Beaujolais Villages Nouveau 2016, o to větší bylo zklamání. Dovozce vinaři mé hodnocení přeložil. Vinař neváhal a poslal rozbor, že žádné těkavky tam nejsou (resp. 0.33 g/l). A pozitivní hodnocení z jiného webu, v norštině. Jo a taky spedicí novou láhev, kdyby to teda byl nějaký podivný problém té jedné co jsem měl a ne v mých smyslech. S potěšením mohu říct, že druhá láhev skutečně byla o dost lepší. Tmavá barva, do fialových odstínů. Výraznější vůně, tmavší peckoviny, očividně minimum síry, trochu divočejší, fajn. Suché, středně plné, šťavnaté, poměrně výrazné, opět spíše tmavší peckovinová ovocnost, znatelné třísloviny a serióznější projev než u nouveau bývá zvykem, dobrá délka se zemitým (a dobrovolně přiznávám pro mne stále trochu rušivým) ocáskem. Jo, to je o hodně blíže očekávání. A těším se na jeho klasický Moulin-á-Vent.
V Beaujolais ještě zůstaneme, u Domaine du Vissoux (Martine & Pierre-Marie Chermette) s Crémant de Bourgogne Extra Brut Blanc de Blancs. Citronová žlutá, lehounce nazlátlá barva, velmi pěkné perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, svěží, minerální vůně, navinule jablková a citrusová s decentní linkou bílých květů. Suché, středně plné, velmi suché až říznější v chuti ale vyvážené, velmi dobře postavené, s lehounce svíravou delší dochutí. Klasické, moc dobře připravené bubliny v hodně šampaňském stylu parádní do gastronomie a dost nadprůměrný crémant (i cena už je trochu vyšší, kdo by to byl čekal). Z hroznů z Beaujolais dneska vzniká obludné množství Crémant de Bourgogne a často jde o hodně jednoduché základní pití, tohle je i papírově nadprůměr. Čisté Chardonnay z vápencovo-jílovité vinice, ruční sběr do malých boxů, fermentace v nerezu a zde dalšího půl roku, druhotná v lahvi rok nebo více a jde o směs základního ročníků a dvou předchozích coby rezerv (ale z lahve se nijak tu bázi ani kdy to bylo odstřeleno nedozvíte, bohužel), bez dozáže a s minimální sírou.
A na závěr upoutávka na témata následujících dní…