Advent, svátky, čas vánočních večírků. Období pití přes míru ještě více, než je v téhle zemi už tak dost časté, ostatně jsem se o lokální toleranci k alkoholu zmiňoval docela nedávno. Jak často se vám stane, že si řeknete „dneska to bylo příliš“? Umíte na podobných akcích přejít na nealko, když dojdete k nějaké své hranici, nebo prostě předem počítáte s tím, že se asi sejmete (a společně s mnoha dalšími si poté případně vezmete „sick day“ či den dovolené, kdyby to fakt bylo moc)? Jaký je váš oblíbený alkohol, u kterého spolehlivě víte, že druhý den budou i při přemíře konzumace následky nejmírnější? A jaká je vlastně vaše současná běžná (denní?) dávka alkoholu, rozuměj ušlechtilého kulturního nápoje vína, od které se odvíjí ono „víc než normálně“?
Na včerejším (a dnešním) prvním letošním posezení, s kolegy z práce, jsem učinil několik různých objevů. Má milovaná pěstitelská Champagne, ale myslím že by to dopadlo docela podobně i u mnohé klasiky, jsou pro šampaňským zatím spíše neposkvrněné vínomilce ne úplně snadno přístupná. J-M Sélèque Partition 2010 Extra Brut drobátko moc suché, R. Pouillon & Fils Réserve Brut příliš jablíčkové, snad jen růžové André Jacquart Experience Rosé de Saignée dopadlo výrazně lépe, ale to možná bylo třetí lahví :-) Žufánkův Le Gin Occulte je geniální do koktejlů, ale samostatně je charakter snad až poněkud brutálně výrazný, oproti jemnějšímu a parádnímu OMG (a potažmo limitované edici OMFG). Opět mám ověřeno, že jsem si za posledních pár let (taky už bylo načase…) vybudoval docela funkční záklopku. Když dojdu svého konzumačního limitu (= další pití mi přestane dávat smysl a víno už prostě neocením, nezávisle co výjimečného je zrovna možnost ochutnat, nemyslím stav „je mi děsně blbě“), tak jsem schopen si s poslední sklenkou vína hrát i několik hodin. Nebo, když tomu nahrává společnost, místo vína dám ve velmi pomalém tempu sem tam panáka, nejbezpečnější (a vlastně i ekonomicky docela výhodná) je léty ověřená Becherovka. Nevím, čím to je, možná vyváženým poměrem alkoholu, bylinek a cukru :o)
Dalším zásadním objevem byla chabá nabídka podniků okolo mého bydliště otevřených v časovém okně od tří do šesti do rána. Rozhodně totiž nepotěší velice hloupá situace, kdy sice máte klíče od domu, ale už ne od bytu. A zároveň jste příliš střízlivý na to, aby vám přišlo vhodné zvonit a vzbudit manželku a děti. V Burrito Loco došla salsa, snad poprvé jsem měl v KFC i kafe. Okolo šesté jsem se konečně úspěšně dostal domů, abych něco po sedmé vstal a jal se starat o děti a pracovat :o) A v obědové pauze sepsal tento blogísek a vhled do krušného života alkoholika vinného bloggera. Sportovní hodinky na ruce navíc hlásí, že bloumání noční Prahou a Vinohrady především dalo krásných skoro deset tisíc kroků. To možná ani dneska navečer nevyrazím na své oblíbené běžecké kolečko s otočkou u Malešického mikropivovaru (zase ten alkohol!). Jak padne tma, tak bych totiž mohl cestou usnout :-)
