O slavné degustaci francouzských a amerických vín v roce 1976 jsem se tu zmiňoval už několikrát, nejvíce asi v USA versus Francie v knižní podobě či Bottle Shock a mýtus neporazitelné Francie. V knize k tématu je dobře rozebrán i použitý systém hodnocení a body jednotlivých členů komise. Tématu se nyní věnuje i článek Judgment of Paris No Clear-Cut Decision (a reakce jako Who Really Won The Paris Tasting—A Recount část 1 a část 2). Výsledky by šlo totiž vnímat i jinak a v dnešním době by použitá metodika asi neprošla, hlavně u červených je to celé trochu sporné. Ale tak to prostě bylo a sečtení pár čísel způsobilo (nebo minimálně pomohlo tomu), že o vínech z USA se začalo mnohem více mluvit a dostala se na světovou mapu.
Při požárech v Chile, především v údolí Maule, bylo poškozeno nebo zničeno i mnoho vinic. Včetně historických výsadeb, s keři přes sto let starých a unikátních…
Mám v seznamu další bubliny k ochutnání. Windsor Great Park, novinka z vinic britské královny :-) Hrozny pro ni zpracovávají v Ridgeview. Prvního ročníku (sklizeň 2013) bylo 3000 lahví, potenciál za pár let je někde k dvaceti tisícům. Víno je postaveno na Chardonnay a k tomu klasicky Pinot Noir a Pinot Meunier, na kalech v lahvi dva roky. Mimochodem na panství Windsor se réva pěstovala už ve dvanáctém století, vysadit ji nechal Jindřich II.
Život není fér… Matt Kramer na téma cen vína :-) „Při objevných vinných nákupech všichni ze začátku věří, že drahá vína jsou lepší než ta levná. Ostatně je to pravda, do určité míry. Dostatečně pravda na to, aby působilo jako jasný fakt. Ale pak dojde ke zjevení: fakt, že drahé je vždy lepší než levnější, nemá tak skálopevné základy jak jste se dříve domnívali.“
V části Burgundska nesmí kvůli znečištění ovzduší tradičně pálit ostříhanou staré dřevo z vinných keřů.
Další z mnoha seznamů a žebříčků, tentokrát „kdo je dneska cool“ v kontextu „progresivních“ vinných lístků amerických restaurací. Je tam pár jmen, která se vyplatí zkusit. O Envínate jsem psal a líbilo se mi hodně, Peter Lauer zde má dovozce a vína jsou dost fajn, Domaine de l'Ecu opravdu umí a jejich víno ostatně budu dneska mít i v Táboře. Některé další jsem alespoň chutnal byť o nich nepsal. Nejsme tu v ČR pozadu :o) A seznam je samozřejmě příliš krátký. Což mi připomíná, že Lidovky píší o domácích přírodních vinařích…
