Je čtvrteční noc a mám takovou rozjařenou náladu. Nestíhám (to kdyby vám přišlo, že tu není žádný větší report z degustace či obšírnější téma, ale jen hodnocení jednotlivých lahví) a stresuji, jenže… mně tenhle stav, když to není příliš dlouho v kuse, vlastně dost vyhovuje. Přes den jsem byl v Brně mluvit o saké, na akci pro lidi z restaurací a tak podobně, kterou organizovala japonská vládní agentura na podporu prodeje a investic v zahraničí a zajistila účast i zástupců varen saké či lidí z ambasády. Posbíral jsem hromadu vizitek, úplně se vydal z těch svých, po dlouhé době mohl použít „sumimasen“ a zase jednou se napít výtečných saké. Bylo to fajn, žádný Japonec mne neseřval za špatnou výslovnost či názory, jen uctivě poděkovali za přednášku. „Velmi díky… samozřejmě jsme Vám nerozuměli ani slovo, ale přesto… arigatou gozaimasu“ :-) Ale i ten, co se přitočil poslouchat překlad mých výplodů do angličtiny pro dva hosty z Rakouska, poděkoval. Tak snad to nebylo úplně mimo. A v pátek druhé kolo v Praze, ovšem tentokrát nebudu moct zůstat do konce a hned po svém vystoupení mizím. Organizuji již patnáctý ročník TolkienConu, setkání fanoušků díla J.R.R. Tolkiena, celovíkendovou akci pro 250+ lidí. Za ty roky už si ani moc nedovedu představit, že by v lednu neproběhla. A podobně to mají myslím i všichni ostatní, kteří se na tom podílejí. Odškrtávám věci ze seznamu, kontroluji tašky a krabice a snažím se ověřit, zda nic nechybí. Na co jsem tak mohl zapomenout? Právě jsem zjistil, že není k nalezení plátno k projektoru. No nic, bude to dlouhý večer. Ale únor snad bude klidnější!
