Jurský korál, Riesling, Moschofilero

Minulý týden jsem zase po nějaké době otevřel láhev korálu. O starším ročníku, stejně jako o vinařství jako takovém, už jsem se tu rozepisoval. Château d'Arlay (web) Corail 2011 byl lahvován až v roce 2016, což je na lehčí směs červených i bílých hroznů dost dlouhé zrání ve dřevě, ale očividně mu to nijak neublížilo. Nijak temná, rubínová pinotová barva, ale že by v tom byl nějak větší podíl bílých hroznů tento ročník spíše nenapovídá :-) Je jich tam tentokrát taky asi „jen“ deset procent. I aromaticky nejvíce připomíná jejich pinot, staré výsadby odrůdy se nejspíš dost prosazují. Červená peckovinová ovocnost, lehce sušené plody a kořenitost, staré dřevo, jemnější a sympatické. Suché, příjemná kyselina a peckovinová ovocnost, vyvážené, krásně pitelné, zajímavě postavené a docela slušně strukturované, s fajn dochutí s decentním dotykem kávy. Bezva nyní, ale nebál bych se to nechat nějaký rok ležet, v klidu zvládne. Chlastací kousek s charakterem. Což mi připomíná, že dovozce Jiří Matějka nedávno psal, že jede do Jury na lednové Pressée du vin de paille a doveze další zásoby Château d'Arlay, viz nabídka. Uzávěrka objednávek je ale dneska %-)

Onehdy jsem plnil košík na Rohlíku (jak si na to člověk zvykne, tak dost praktické šetření času) a neodolal juknout do sekce vína. Byť neočekával, že bude nějak významně zajímavější než běžný regál v supermarketu. A jak tak letím očima po stránce, tak najednou… Hugel! Ale ono ne, jen hodně podobná viněta, až moc podobná mi přišlo. No stejně jsem do košíku zkusmo hodil. A když láhev dorazila, tak byl poněkud zklamán, že z plagiátorství plísnit nemohu… aktuální viněta vypadá jinak :-) A. Zirnhelt Alsace Riesling 2015 je klasická zelená flétna, plastový špunt. Citronová žlutá barva. Čistá a docela svěží vůně, žluté jablko, lehce citrus, přímočaře v pohodě. Suché, čisté, středně plné, poměrně dost kyselin, slušná ovocnost, střední dochuť, v pohodě. Dobře pitelné, nekomplikované „gastro“ víno.

Po nedávném skvělém zážitku jsem dostal chuť na slušné Assyrtiko. Což není v ČR úplně snadný úkol, tuplem když na něj máte chuť teď hned :-) Nakonec jsem šel na jistotu pro Tsantali, ale v obchodě mne zlákala i další láhev. Dionysos Mantineia 2015 je bílé z oblasti Mantinia, která se rozkládá okolo města Tripolis. I přes jižní polohu je to spíše chladnější oblast, jedna z vůbec nejchladnějších v Řecku, asi i díky vyšší nadmořské výšce. Oblast je téměř exkluzivně věnována odrůdě s růžovými hrozny Moschofilero, ze které je i toto víno. Uloženo ve výrazně modré lahvi, atypická ambaláž je vždy spíše varováním před obsahem (a vinařství je vyloženě velkoproducent) :-) Přímočará vůně, květinová, lehce zemitá, docela dost muškátová. Suché, čisté, slušná kyselina, středně plné, osvěžující, ale takové... hodně jednoduché a spíš nudné (a přitom stojí stejně jako to Assyrtiko). Nevím, možná napárované k nějaké rybě tam u nich by bylo bezva, ale u nás doma nakonec šlo do kuchyňské směsky, tzv. „solera na vaření“ :-)