Nádherné Ciliegiolo

Dnešním vínem bude stoprocentní Ciliegiolo, jménem v překladu „třešinka“ odkazující ke snadno rozpoznatelné třešňové vůni hroznů i vína. Tahle stará a moc zajímavá odrůda, dle legendy přinesená poutníky z cesty do Santiaga de Compostela, byla ve svém domovské Itálii neprávem podceňována. A vlastně stále je, i když se stav především v Toskánsku lepší a budoucnost vypadá nadějně. Z pouti nejspíš Ciliegiolo přivezeno nebylo, ale ani moderní analýzy DNA zatím neodhalily přesný původ. Jasný je příbuzenský vztah se Sangiovese, ovšem hned několik studií se liší v tom, o jaké křížení se vlastně jedná, a dokonce i v tom, kdo je rodičem (pravděpodobnějším se dnes jeví Sangiovese) a kdo potomkem :-) Jisté je ovšem to, že Ciliegiolo bylo pravidelně se Sangiovese (a po pravdě i dalšími odrůdami, kupříkladu Aglianico) zaměňováno, je sice běžnou minoritní součástí slavného Chianti ale nejspíše a neúmyslně složkou i mnoha údajně čistých Sangiovese. Samostatně, i když je součástí hned několika apelací, se vlastně objevuje spíše výjimečně a hlavně jako „chlastací“ lehčí základní vína, dokonce i mladé novello záležitosti za účasti karbonické macerace. Ale v Toskánsku lze objevit i pár serióznějších variant, ze všechny určitě San Lorenzo od Sassotondo, Vallerana Alta od Antonio Camillo (paralelně pracoval pro slavné vinařství Poggio Argentiera) či víno od Cantina La Selva nebo Rascioni & Cecconello. Pomalu ale jistě se však objevují další.

Valdonica je poměrně nový projekt v Toskánsku, má sotva deset let. Je to sice Maremma (konkrétně apelačně Monteregio di Massa Marittima), ale ne placka někde u moře, hezky v kopcích s výhledem. Zaměřují se hlavně na Sangiovese (devět různých klonů), ale zhruba čtvrtinu mladých výsadeb tvoří i Vermentino a právě Ciliegiolo (a do roku 2012 něco pronajímali a bylo tam i pár mezinárodních odrůd + klasika typu Trebbiano nebo Malvasia), každý dva různé klony. Vinice v půl kilometru nad mořem, v současnosti deset hektarů ale s plány růst někam k trojnásobku, vedené komplet v bio režimu a certifikované, dávají dost zajímavé výsledky. Ono už samotný podnik je trochu netradiční, majitel jménem Martin Kerres je z Rakouska a vinohradník a sklepmistr Tim Manning zase Angličan (s první zkušeností jako asistent u známého vinařství Riecine, později třeba Il Borghetto). Paradoxně jejich neitalský původ vede k silnějšímu zápalu pro původní odrůdy a také dovoluje snáze zkoušet nové věci. Vinařství Valdonica jde potkat na různých vinných přehlídkách, včetně zásadní naturální akce RAW, mně jednu láhev přivezl kamarád z výletu do oblasti. Na Ciliegiolo za více než třicet euro jsem sice hleděl s mírnou nedůvěrou, ale on působil přesvědčeně :-)

Ciliegiolo 2012 (Maremma Toscana Ciliegiolo DOC) je jejich vůbec první čistá reprezentace odrůdy. Původně mělo jít do směsi, ale po nějakém tom zrání v sudu se ukázalo, že bude fungovat skvěle samostatně. Jedna parcela, dlouhá spontánní fermentace a macerace se zhruba pětinou celých hroznů, zrání 42 měsíců v jedné pětistovce sudu (celkem je toho zhruba 600 lahví, moje č. 278), lahvováno filtrováno ale s minimálním sířením (21 mg/l celková). Atypická láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně tmavá barva, působí celkem hutně. Složitější a docela sevřené aroma a trochu rustikální tvrdší projev na úvod, potřebuje to vzduch a víno je násobně lepší po pár hodinách nebo druhý den. Krásná ovocnost, malé zralé černé třešně, vzlínavě efektní, trochu sušené ovoce, jemně kořenité, lehce divočejší tóny, dotyk máty, ušlechtilé dřevo, je tam toho spousta! Suché, čisté, krásně peckovinově šťavnatě ovocné, výborná kyselina, živost s jemným dotykem slané minerality, strukturované, jemnozrnné třísloviny, lehce čokoládový dojezd. Plnost při lehkosti a pitelnosti, až překvapivá elegance a perfektně vyvážené. Je tam finesa co se nevidí tak často.

Ciliegiolo? Maremma? Jako… wow! Nikde tady to nejspíš nekoupíte, ale berte to jako inspiraci do nového roku pro vaše cesty (nejen) za vínem. Jak konkrétní víno, tak coby boření předsudků vůči méně slavným odrůdám a podobně.