Páteční večer a sobotu jsem strávil na naturální vinné vlně v Táboře. O sobotní přehlídce se rozepíšu v samostatném článku, zaslouží si to, dneska ve zkratce k páteční přípravě. Střihnul jsem si, a chvílema to byla docela makačka ve slušném tempu, ochutnávku v baru Thir. Navezl vína ze svých zásob, poměrně pestrou přehlídku svých současných i dřívějších oblíbenců, v mnoha případech posledních lahví co mám. Vína naturální, ať už oficiálně bio(dynamická) nebo prostě jen čistě ve vinici a ideálně i ve sklepě. Původně jsme plánovali, že dražší věci otevřeme až když se na ně domluví nějaká skupinka (či někdo vezme celou láhev) a levnější pojedeme po sklence, ale nakonec nebyl problém otevřít rovnou komplet nabídku a vše se bez problémů rozlilo po degustačních dávkách. Bylo to náročnější na zvládnutí (vzhledem k tomu, že každý jel v jiném tempu a také jindy začal), ale určitě lepší a zajímavější varianta, takže díky za hojnou účast a chuť do toho jít!
Začali jsme poklidně. Dirler-Cadé Sylvaner Vieilles Vignes 2013 je elegantní, jemné vyvážené bílé a krásná ukázka odrůdy v podobě, když se jí někdo pořádně věnuje. Domaine de l'Ecu Muscadet Sèvre et Maine „Granite“ 2014 znovu výbornou ukázkou toho, že Muscadet nemusí být jen jednoduché víno, ale dokáže dát i znatelně serióznější projev. Ani jedno to víno moc neřve, vyžaduje trochu soustředění, ale umí se odvděčit. Navázali jsme aromaticky a původně neplánovaným srovnáním, ale když už tam ten základ byl ve sklepě k dispozici… Sauvignon 2015 z Krásné hory v běžné podobě je čerstvá, voňavá moc pěkná ukázka odrůdy, snadno zařaditelná ale žádná vlezlá nuda. Totéž coby Barrel selection víno strukturované, nyní sevřenější ale s obrovským potenciálem, s dost výrazným dřevem ale vůbec bych se toho nebál. Stylově připomíná suchá bílá Bordeaux. Výlet trochu do historie zajistila dvě vína z Alsaska. Základní vesnický Valentin Zusslin Riesling Orschwihr 2008, jednu dobu víno opravdu velmi často v mé sklence. Již hodně nazrálý, medový, ale stály schopný leccos nabídnout. Dirler-Cadé Riesling Grand Cru Kessler „Heisse Wanne“ 2007 je špičkový ryzlink z nejteplejší části již tak docela snadno dozrávajícího grand cru, nabušený, silný, dlouhý. Ale upřímně Fekete Béla Juhfark 2011 Aranyhegy se před ním v důrazu a zralosti opravdu nemusel stydět, navíc ta svérázná mineralita a bezva kyseliny, mám tohle víno rád. Stejně jako seriózní jurské bubliny Domaine André et Mireille Tissot Crémant BBF Extra Brut, ve dřevě školené a dlouho na kalech, efektní kousek. A nebyl bych to já, abych účastníkům nevnutil sherry, konkrétně Bodegas Valdespino Fino Innocente. Starosvětská klasika, fermentováno ve dřevě a v soleře k deseti letům, nádherná strukturovaná důraznější ukázka stylu. Přežili i ti, kteří s fino zkušenost nemají, ale zda jsem našel dalšího sherry konvertitu… nevím :-)
Samostatnou (a příplatkovou) kapitolou se stalo víno od otce biodynamiky u vína a jedno z legendárních francouzských bílých vín, Nicolas Joly a Clos de la Coulée De Serrant 2001. V barvě až směrem k jantarové. Vyzrálá, koncentrovaná a docela opulentní záležitost, s medovými tóny a dotykem botrytidy, ovocností do kdoule, s jižními bylinkami, výbornou kyselinou a svěžestí a energií. Připraveno k pití a v kondici myslím ještě pár let vydrží. Jsem rád, že jsem mohl svou jedinou láhev otevřít zrovna zde a s partou co se sešla, láhev rozhodně nepadla nadarmo.
V červené jsme navázali lehce a svěže se základním Pinot noir 2015 z Krásné hory, už jsem toho vína vypil přes karton a baví mne moc. Eugenio Rosi Marzemino Poiema mne hodně nekriticky nadchlo ve starším ročníku a s klidem mohu doporučit i 2013, krásně strukturované trochu severštější červené. Moc jsem se těšil na Arianna Occhipinti Il Frappato 2014, tentokrát o něco mohutnější než si pamatuji z minulých let, s teplejší zralejší jižnější aromatikou, ale stále s energickou čerstvou chutí s bezvadnými kyselinami. Moc zábavné pití. Neodpustil jsem si „božolé“ v jeho trochu serióznější podobě, nováček v tamním vinaření Domaine Clotaire Michal ale Beaujolais Villages 2014 Vignes Centenaires, ze stoletých výsadeb. Poměrně koncentrované, strukturované lehce divočejší červené. Celler del Roure Parotet Vermell 2014 má o dost více alkoholu než třeba to Beaujolais, ale působí lehčím dojmem, je to vlastně dost chlastací. Hodně zajímavá ukázka odrůdy Grenache a tamní téměř zapomenuté Mandó, školeno ve starých amforách. Barranco Oscuro Andalucia Garnata 2010 je nesířená Grenache z Granady, z vinic hodně vysoko (1300 metrů plus), ve vinicích jen síra a ve sklepě ani ta. Přesto stále v kondici, hodně zábavné strukturované starosvětské červené. Už jsem toho vypil několik lahví a furt nic nepsal, na rozdíl od snad všech vín výše, nechápu proč vlastně. A „vyháňací vzorek“ Domaine Courbet Jura Vin aromatisé á la noix, bílé jurské doplněné o vínovici macerující s ořechy a cukr. Taková zábava spíš, na dobrou noc.
Ale ještě předtím padlo pro mne určitě top červené večera a víno, které bych z celého setu asi nejraději ukořistil a nechal si pro sebe celou láhev, Palari Faro 2008. Časem si neodpustím samostatný článek, s nějakým dalším ročníkem, příběh okolo tohoto vína i apelace stojí za to vyprávět. Každopádně vinice kousek od messinské úžiny, odrůdy hlavně Nerello Mascalese a k tomu Nerello Cappuccio s pár procenty autochtonních kousků jako Cor’e Palumba, Jacche, Nocera či Acitana. Vyzrálé, elegantní, sofistikované červené, které nejvíce připomíná velké Burgundsko s jižním aromatickým štychem. Nádherná věc, alespoň pro mne.
Přidejte pár dalších vzorků od Richarda Stávka, Jaroslava Osičky, našel se veltlín z Dobré vinice… byl to náročný ale fajn večer. Vykopat se ráno do mrazu běhat okolo Tábora nebylo zrovna jednoduché :-) Ale vyklusat zbytkový alkohol před festivalem Bottled Alive bylo třeba. O něm příště…
