Champagne – velké domy versus pěstitelé

Minulý týden jsme se sešli na takovou malou slepou ochutnávku bublin. Konkrétně tedy těch z Champagne. A ještě přesněji na srovnání „growers“, vín od menších vinařů a zároveň pěstitelů, s víny z velkých domů. Na téma pěstitelských Champagne mimochodem vyšel můj článek v posledním BarLife a osobně zastávám názor, že ty různé malé domy sice umí udělat špičková vína a v současnosti asi ta nejzajímavější na tamním trhu, ale je mezi nimi i obří hromada vín naprosto obyčejných. A stejně tak že velké domy umí, především v případě prestižních cuvée, přijít s těmi nejlepšími bublinami na světě. Jak chutnají základy je ovšem téma složitější. Naše srovnávačka pracovala právě s víny základní kategorie, stále ovšem lahve okolo tisícovky, v téhle oblasti je to těžké. Jak to dopadlo? Zazářil ve slepé ochutnávce otloukánek (ale stále vůbec nejprodávanější značka) Moët a propadl snad nějaký miláček z řad těch malých? Inu…

Ne že bych z toho měl radost, ale Moët & Chandon Imperial Brut naprosto spektakulárně propadl a jednohlasně byl zvolen nejhorším vínem večera. Těžko se mi to říká, ale osobně bych raději dopíjel lehce korkový Tarlant Zero, který i přes vadu nabízel zajímavější strukturu a nějaký charakter. Imperial nebyl vadný, je to víno úplně v pořádku, kdyby šlo o cavu za dvě stovky… Je mi líto, ale zde bylo vítězství brandu nad obsahem zřetelné opravdu hodně. Dříve to bývalo lepší, teď snad další expanzí produkce už dost mimo. Poměrně neutrální lehce citrusové a toastové v aromatice, suché s fajn kyselinou v chuti, opět decentní toastovost, znatelně nahořklý konec. Takové… nijaké. Nebo to víno fakt nechápu.

A další velké domy? Mám svým způsobem rád Veuve Clicquot Ponsardin Brut a vždy mi přišlo, i přes též obludnou produkci milionů lahví, o dost lepší než Moët. Možná i díky značnému vlivu rezervních vín. Zde citronová barva, výrazné perlení malých bublinek. Citrusové, kouřové, toastové, karamelová linka. Suché ale s dozáží znatelnou, opět docela kouřové, minerální, fajn kyselina. Akorát z toho dost čouhala síra, až nepříjemně. O dost raději bych pil Pol Roger Brut Réserve. Velmi pěkné perlení. Čerstvé, klasické, čistě udělané, příjemná ovocnost, jemně toastové, vyvážené. Suché, dozáž pocitově nižší, toastovost, kyseliny, vyvážené, slušná délka, precizně udělané. Vybalancovaná klasická trošku líbivější přístupná směs. Povedené. Lanson Black Label Brut (vítěz testu Wine & Degustation, překvapivě) měl perfektní perlení menších bublinek. Aromatika čerstvá, svěží, lehce zaprděná, dost znatelná síra, celkem dost florální a trochu cava směrem a prostě velkoprodukční dojem. Suché, fajn kyseliny, mineralita, decentní toastovost, dobře pitelné. Proč ne, ale proč ano…

Bollinger Special Cuvée potěšilo, mám ho rád. Pěkné perlení malých bublinek. Čerstvé, expresivnější ovocnost, zřetelně více pinotové, žlutý meloun, mineralita, jemně toast. Pěkná struktura, kyseliny, ovocnost, délka. Dozáž tak akorát. Vyvážené, plnější, seriózní, prostě fajn. A to šlo navíc o mladou degorzáž, se zrání se obvykle zlepšuje. K mé velké lítosti poněkud zklamal Billecart-Salmon Brut Réserve, víno které jsem z nějakého důvodu už asi čtyři roky neměl, ale dříve mi dost chutnalo. Výrazné perlené menších bublinek. Taková maličko „jarová“ citrusová aromatika, suché, čisté, s dobrou kyselinou a svěží, ale poněkud řídce a dost jednoduše působící, s trochou nahořklosti v závěru. Nechápu. Bylo to šarže L377A691, kdyby z toho někdo dokázal vyčíst co je to za ročníkovou bázi a tak :-)

Samozřejmě nešla vína po sobě takto, pořadí bylo úplně náhodné a vína velkých domů byla proložena těmi z menších v obdobných cenách a dvěma vzorky trochu mimo, znatelně dražšími (obě mám v hodnocení výše než cokoliv ostatního, je to boj…). Tarlant Zero Brut Nature měl bohužel lehký korek a nemohl ukázat vše. Z toho, co zbývalo, měl ale našlápnuto dobře. Dost se líbil Fleury Pére & Fils Blanc de Noirs Brut. Mám to s tímhle vínem trochu jako na houpačce, někdy mne baví velmi a jindy mi tam přijde až zbytečně velká oxidace. Víno jsem nepoznal, ale oslovilo mne. Tmavší barva a výrazné perlení malých bublinek. Expresivní výraznější ovocnost, krémovost, trochu zákvas na pálenku. Aromaticky jsem úplně odstřelený nebyl a zajímalo by mne, co udělá čas. Protože chuť byla špičková. Skvělé kyseliny, charakterní a zajímavé, navinulejší ovocnost, pitelnost, filigránské odbočky a báječná struktura, delší, vyvážené, skvělé. Champagne Leclerc Briant Organic Brut velmi výrazné perlení malých bublinek. V aromatice dost vyzrále ovocné, krémové, pinotové. Suché a výrazné i v chuti, stylově trochu plnější, toastovost, dotyk dřeva, nazrálejší, poměrně dlouhé s lehce nahořklým závěrem. Slušný kousek.

Degustace #Champagne, slepá velké versus malé domy. Pár překvapení, trocha zklamání, nějaké to nadšení. Ale celkově velmi fajn :) #wine #tasting #sparklingwine #blindtasting #fun #fb

A post shared by Jan Čeřovský (@belcarnen) on Feb 17, 2017 at 12:12pm PST

Dufour Bulles de Comptoir Vinorama (solera 2010, 2011 a 2013) tmavší barva, pěkné perlení. V aromatice dost jablíčkové, pečené jablko, zrání ve dřevě. Suché, s výraznou kyselinou, šťavnaté a dobře pitelné, lehce připečené ke konci, slušně dlouhé a zajímavě strukturované. Měl jsem už dříve a bavilo mne o něco více, po pravdě. Champagne Doyard Cuvée Vendemiaire Brut (viz dřívější report z degustace) pěkné perlení malých bublinek. Čerstvé, lehounce zaprděné, trochu navinulá ovocnost, sušené květiny a něco toastu. Suché, fajn kyseliny, citrusová ovocnost, velmi dobře pitelné, přístupné, pěkně udělaná klasika. Tipoval jsem větší dům, po pravdě.

Z vín o něco dražších šlo Champagne Augustin La Terre. Trochu tmavší barva, pěkné ale nijak vyloženě výrazné perlené. Složitější vůně, zajímavější, ovocná, pinotová, pečené jablko. Suché, šťavnaté, výrazné, komplexní, s parádní kyselinou a strukturou chuti, ovocnost do malvic, výborná délka a pitelnost. Mňam! No a z těch ještě dražších Ulysse Collin, jedna ze současných velkých hvězd, a jeho Les Maillons Blanc de Noirs. Tmavší žluté v barvě, malé bublinky ale žádné super výrazné perlení. Docela zralé a vyzrálé ve vůni, toastové, minerální, energické, s trochu oxidativní linkou, dřevem, kouřovostí, komplexní, složitější a hodně „vinné“. Suché, šťavnaté, nádherně strukturované, minerální, navinulejší ovocnost, kouř, délka. Krásná věc. „Tradiční“ šampaňské vyloženě ne, ale špičkové víno burgundského střihu rozhodně ano.

Přemýšlím, zda z toho všeho vyvodit nějaký zásadní závěr, ale asi ne. V obou kategoriích jsem si na něčem pochutnal. Více asi na těch pěstitelských, kde je ale nutné brát v úvahu, že jde už o předvýběr kvalitních dovozců a žádné náhodné lahve od pár malých vinařů. Ale srovnáváno s lahvemi, na které narazíte skoro nejčastěji (společně s Piper-Heidsieck, Taittinger a pár dalšími), takže snad dává smysl. Hlavně pijte to, co vám osobně chutná, nenechte se zviklat recenzemi ;-)