Čtveřice ne úplně obvyklých italských bublin

Vína (a saké, teda…) jsem v Miláně popil dost, dneska se podělím o poznámky k několika bublinám. Vše z podniků doporučených včera + hodně fajn restaurace Ratanà (mrkněte na vinný lístek, rozložení mne bavilo a podtituly některých částí tuplem, třeba Pinot Nero: radical chic o giustamente snob?). Hned první den k obědu jsem dal v některých kruzích už docela vyhlášené piemontské Erpacrife a jejich Bianco Metodo Classico Dossagio Zero 2012 (pouhých 2100 lahvi, odstřel jaro 2016). Chtěl jsem jejich bubliny z Nebbiola, ale došlo k nějaké chybě v komunikaci, takže dostal tohle. Což je směs odrůd Erbaluce, Cortese, Timorasso a Moscato. Tmavší žlutá barva, pěkné perlení menších bublinek. Zralejší, poměrně výrazná aromatika, žluté ovoce, podzimní, lehce květinové, se zvláštními atypickými aromatickými odbočkami, docela unikátní. Suché, poměrně plné a silné, naštěstí má ale i dost kyselin a není utahané, strukturované seriózní delší zajímavé víno s jemnějšími odbočkami projevu, dá se s tím hrát, Ale na můj vkus přeci jen takové moc těžké.

Dost se mi líbilo Croci a jejich „spontanemente frizzante“ Lubigo, odrůdově Ortrugo s krátkou macerací na slupkách a dokvašené v lahvi. Barva do oranžové, decentní ale zřetelné perlení, trochu divočejší projev, jasná macerace, bylinky, lehce zemité a živočišné. Suché, šťavnaté, s moc fajn kyselinou, pěkně postavené, něco tříslovin, dobrá délka, čisté, zábavné a skvěle pitelné. Sice k nám vinařství Croci začala vozit firma Via del Vino a navíc jsem se zařekl, že z výletu žádné flašky tahat nebudu, protože už většinou není problém dostat tady/sem za lepší peníze než někde běžně ve vinotéce, ale… stejně jsem si jednu láhev odvezl :-) A nakonec zdaleka nebyla poslední, ehm.

Opravdu hodně jsem si užil Terzavia Brut Nature 2013 Metodo Classico, stoprocentní sicilské Grillo. Druhotná fermentace klasicky v lahvi, šlo do ní na začátku roku 2014 a odstřel kalů proběhl v roce 2016. Producent tamní hvězda Marco De Bartoli. U kterého mne samozřejmě naprosto nadchla Marsala, ale i klasická tichá bílá. Hrozny pochází z Contrada Samperi, primární fermentace spontánní a částečně zraní na kalech v 500l a 225l francouzských sudech, sekundární fermentace přídavkem vlastního moštu z pozdní sklizně (a opět spontánní) a ne cukru, po zrání nejméně rok a půl odstřel, žádná dozáž. Citronová barva, pěkné perlení spíše menších bublin. Čerstvá, energická, trochu pikantnější vůně, výrazná toastová linka a dotyk medu. Suché a dost řízné v chuti, minerální, velmi pěkně postavené, poměrně dlouhé, charakterní seriózní bubliny, velmi nadprůměrné. Wow! A to mají ještě Cuvée Riserva VS, do kterého jde při tiráži krom moštu i trochu jejich Vecchio Samperi a na kalech to je 30 měsíců. Musím mít!

Zaujala mne též Smila Metodo Classico 2010 Brut (ale bez dozáže, odstřel červen 2016) vinařství Stefano Milanesi z oblasti Oltrepò Pavese. Odrůdově Pinot Noir, Cortese a Riesling Italico, přičemž pinot a vlašák je lisování celých hroznů a Cortese odstopkováno a maceruje dvanáct dní. Poměrně tmavá barva, pěkné perlení menších bublin. Aromaticky i chuťově nezvyklé a své, to mne baví. Zralé, ale s parádní kyselinou a svěžestí, strukturované, vyvážené a výtečně pitelné. Mix květinových tónu, vyzrálé ovocnosti, docela efektní. Majitel Vinodromo přísahal na jejich Pinot Nero, že je ještě mnohem lepší a kam se hrabe všechna ta přeceněná Franciacorta. Nechal jsem se ukecat na flašku domů, tak uvidíme…