Seriózní Beaujolais a chlastací Jura pro zámeckého pána

Smutně koukám na rozpité lahve, dneska degustovat nebudu. Nechal jsem si vyrvat už několik let opakovaně problémový zub, za ty prachy co už jsem do něj v minulosti vrazil by byla pěkná dovolená, a teď leduji obličej a zmateně hledám po bytě Ibalgin, kterému se jinak programově vyhýbám. Takže sáhnu do hotových poznámek :-) Ve svém pravidelném pondělním sloupku se Andrew Jefford zaměřil na Beaujolais, konkrétně na novou velikou a hodně zajímavou studii tamních půdních podmínek a také ročník 2015. O něco menší objemem produkce než by si vinaři asi přáli, ale s kvalitou vysoce nadprůměrnou. Dost mne tím naladil, takže jsem na zkoušku vylovil láhev Domaine Richard Rottiers Moulin à Vent 2015 (obvykle vozí Jiří Hron, toto je přímo od vinaře), z tohoto cru jeho základní a hlavní víno (ještě má dvě specifické samostatné polohy, Champ de Cour a Dernier Souffle), směs více různých vinic a keřů ve stáří 40 až 80 let. Víno je to dost tmavé, s fialovými odlesky. Velmi čerstvé mladistvé v aromatice, tmavší ovocnost do lesních plodů, černý rybíz, dotyk čokolády, syrové ale pěkné. Suché, poměrně silné a koncentrované a v chuti, má to váhu a důraz ale není nijak těžké, výborné kyseliny, tmavé ovoce, docela výrazné jemnozrnné třísloviny, něco dřeva, trocha svíravosti, velmi solidní struktura a délka. Zaujme už nyní, ale je na tom vidět především potenciál, tohle bude za 2+ roky o tolik lepší a s klidem vydrží let deset. Ano, takhle Beaujolais mohu!

Neodolal jsem a objednal pár lahví Cuvée „La Réserve“ du Château d'Arlay (Côtes du Jura, vozí Jiří Matějka), o jejich vínech jsem se tu v minulosti, i velmi nedávné, opakovaně zmiňoval. Má odlišnou vinětu než jejich běžná „seriózní“ produkce, tohle je totiž taková drobná specialita, která se ještě nedávno oficiálně vůbec neprodávala. Odrůdově trocha Poulsardu, něco Trousseau a hodně Pinot Noir. Lehce ročník 2004, o trochu více 2007 a nejvíce 2011. Tradičně připravováno jako „house wine“ pro majitele zámku a jeho hosty, ale ostatně i personál. Barva nazrálejší rubínová. Již znatelně nazrálé i ve vůni, červené peckoviny až směrem do plodů sušených, trocha lesního podrostu, lehký a nijak nerušivý těkavý tón, staré sudy. Suché, spíše lehčího střihu až středně plné, s fajn kyselinou, lehce svíravé, s uhlazenějšími tříslovinami, peckovinově ovocné, výtečně pitelné až chlastací. Cenově se příliš neliší od jejich o něco serióznějšího čistého pinotu, který je asi lepší nákup, ale tohle je zase vyloženě zajímavost. A být u nich hostem, asi by mi nevadilo si toto víno nechat nalévat z džbánu do sklenice, pít ho opravdu ve velkém, házet kosti psům a pak se svalit opilý ke krbu… I když takhle večírky na vzácné historické památce už asi neprobíhají :-)