Loni na konci podzimu jsem se díky Víno pro Vás dostal k degustačnímu setu čtyř vín od toskánského producenta Azienda Agricola Montemercurio z Montepulciana*, ale nějak se zmohl jen na příspěvky na sociálních sítích a ne článek. Vzhledem k tomu, že jsem právě dopil stejná vína v o rok čerstvějším ročníku, přišel čas opomenutí napravit. A navíc mám možnost srovnávat. Montemercurio je vlastně docela nové vinařství, stejně jako je mladý i vinař Marco Anselmi, vznikli v roce 2007 a prodávat víno začali v roce 2011. Ale tři hektary vinic z jejich celkových deseti jsou výsadby z šedesátých let dědečka současného vinaře a tradice tu tedy je. Po dědečkovi a jen z těchto původní výsadeb je ostatně pojmenováno vrcholné víno podniku, Damo. U ostatních vín jmény odkazují na mytologii spojenou s bohem Merkurem. Z jeho jména vychází i název vinařství, podle legendy býval pod pevností Montepulciano chrám zasvěcený právě Merkurovi a samotný kopec byl zván Mons Mercurius. Vinařství se snaží pracovat ve vinicích bez moderní chemie a starší vinice už jsou i bio certifikované. Fermentují bez přídavku selektovaných kvasinek, vína zrají typicky ve velkých slavonských dubech, celkem normálka.
Tedicciolo 2013 IGT Toscana Rosso je směs 80 % Sangiovese, 15 % Merlot a 5 % různé místní modré odrůdy. 15 dní macerace, rok zrání ve slavonských dubech, decentní filtrace před lahvováním. Není to bráno jako supertoskánec, ale naopak spíše jejich vstupní červené. Poměrně tmavá rubínová barva, téměř neprůhledná. Intenzivní, tmavší ovocná vůně, směr lesní ovoce, něco dřeva. Plnější, suché, docela dost tříslovin, svíravost, slušně postavené a dlouhé. Solidní kousek. Totéž v ročníku 2014 má o něco nazrálejší barvu. I aromatika působí vyvinutějším dojmem (ona čtrnáctka byla složitější rok), zralejší ale stále ovocná, spíše červené plody, třešně, lehce až do jahod a dotyk živočišnosti. Suché, šťavnaté, tříslo dost výrazné ale jinak již znatelné nazrávání, čistě udělané, červené ovoce, něco dřeva, nijak složité sympatické starosvětské červené co se dobře pije a nestojí majlant.
Petaso Rosso di Montepulciano 2013 je Sangiovese z 95 % doplněné o Merlot, spontánní fermentace v menších nádobách a macerace dva až tři týdny, zrání rok ve slavonském dubu. Přetáčení k vyčištění, lahvováno bez čiření s lehkou filtrací. Barva fajn rubínová. Sladší docela výrazné aroma, na pomezí červeného a tmavého ovoce, docela znatelný alkohol a až trochu likérový a marmeládový směr, sladší dřevo. Suché, plnější v chuti, mladé, s docela výraznou tříslovinou, sladší ovocnost ale pěkné kyseliny, slušná délka. Proč ne. Ročník 2014 tmavší trochu nazrálejší rubínová barva. Lehce divočejší, již trochu zralejší aroma, dotyk živočišnosti, ovocnost na pomezí červeného a tmavšího ovoce, peckoviny a jahoda, sušené ovoce. Suché, slušně plné, s výraznými tříslovinami, svíravější ovocnost, již lehce nazrálé ale stále s dostatkem mladé energie, čisté, pěkně udělané, důraznější. Ty čtrnáctky mne tak nějak baví o chlup víc, jsou už teď v pohodě přístupné a na pití, byť třináctka měla určitě větší potenciál zrání.
Messagero Vino Nobile do Montepulciano 2009 už je stoprocentní Sangiovese, macerace ke třem týdnům, zrání rok a půl v 4000l sudech ze slavonského dubu a následně ještě půl roku v menších 1000l. Bez čiření, lehká filtrace. Tmavší pěkná rubínová barva. Pěkná již nazrálejší aromatika, tmavé třesně, trochu marmeládové, kořenité tóny, badyán. Suché, plné, s pěknou kyselinou, tmavší ovocnost, pěkná stavba, výraznější třísloviny, fajn délka. Úplně mi z toho nebušilo srdce rychleji, ale velmi slušný kousek. Ročník 2010 nazrálejší tmavší rubínová barva. Klasická, starosvětská fajn vůně, již nazrálejší, s lehkou živočišnou stopou, sušené tmavé třešně, kořenitá linka, kůže. Suché, dost plné ale s fajn kyselinou, stále dost výrazné třísloviny, dobrá délka. Poměrně efektní, koncentrované, stále energické důrazné seriózní červené. Oba ročníku určitě nejkomplexnější z chutnaných červených, taky teda stojí dvakrát tolik než běžnější Petaso.
Chutnal jsem i bílé, Cadùceo 2015 IGT Toscana Bianco, což je směs odrůd Malvasia, Canaiolo Bianco a Pulcinculo připravená v 1000l francouzských dubových sudech. A po pravdě mám u toho velmi omezené poznámky, přišlo mi to jako čistě udělané plnější měkčí teplejší bílé s aromatikou decentně do tropika, slušné ale tak nějak… já jak nemám hodně kyselin tak mne ta bílá moc neoslovují :-)
* Jméno Montepulciano způsobuje v italských vínech trochu zmatek a je i oblíbeným chytákem v různých kvízech i zkouškách. Toto jméno nese město a oblast v kopcích provincie Siena na jihu Toskánska a několik vín z těchto míst pocházejících, nejprestižnější z nich Vino Nobile di Montepulciano. Ale zároveň se tak jmenuje i odrůda pěstovaná především v oblastech Abruzzo a Marche (a nacházející se ve vínech apelací jako Offida Rosso či známé Rosso Piceno), odkud s největší pravděpodobností pochází, ale také v Umbrii či Apulii. Vino Nobile a další vína z oblasti Montepulciana jsou ale postavena na odrůdě Sangiovese. Odrůda jménem Montepulciano nemá se Sangiovese nic společného (vyvráceno ampelografickým hodnocením i analýzou DNA), snad jen to že jde o odrůdu důležitou a rozšířenou, nejedná se tedy o klon Sangiovese přinesený z Montepulciana do Abruzza nebo něco takového. Jsou to dvě samostatné a odlišné odrůdy. Samozřejmě zmatku nepomáhá, že jedním ze synonym odrůdy Montepulciano je Sangiovese Cordisco a naopak Sangiovese lze nalézt pod názvem Montepulciano Primaticcio. Itálie prostě ;-)
