Lehce postarší vína z nabídky Domaine R&B

Minulý týden se konala hodně zajímavá degustace vín z portfolia Domaine R et B (dříve Domaine R&W), která představila spíše než aktuální nové ročníky vín různé už trochu zralejší (ale stále dostupné) kousky. Ze čtrnácti vzorků byl největší prostor věnován Burgundsku, ale našla se i láhev z Champagne či jihu Francie a taky jedno Německo. To vše v doprovodu několika jídel z kuchyně Vinografu. Nezastírám, že jsem si to fakt užil, tenhle můj koníček má spoustu světlých stránek (a jedu velmi temnou, při pohledu na výpis z účtu). Dnes zážitek alespoň zprostředkovaně formou několika degustačních poznámek k vínům, která mne zaujala nejvíce.

Bílé Burgundsko mělo jasného vítěze, kterým byla Domaine Bernard-Bonin a jejich Puligny Montrachet 1er Cru „La Garenne“ 2011. Stále čerstvé, s diskrétnější citrusovou ovocností a výraznou minerální linkou, kouřovost. Suché, šťavnaté, s výraznými kyselinami a celkově docela přísným projevem, krásně strukturované, poměrně dlouhé. Nádherné víno. Taky stojí dva a půl tisíce. Nenávidím ceny Burgundska!!!

V minulosti jsem pár vín z Domaine Prieure Roch, včetně top záležitostí z Vosne Romanée, už ochutnal. A povětšinou šlo o klasiku s určitou dávkou svérázné rustikálnosti, ale opravdu výtečná vína. Červené Ladoix 2012 bylo… jiné. Divoké, višňový zákvas, živočišnosti, výraznější vegetální linka, takové dost třapinové. Suché, šťavnaté, peckovinově kvasné v chuti, s určitou ulítlostí nesířených vín a docela zvláštní ale ne nezajímavou strukturou. Na víno od spolumajitele domény Romanée-Conti dost punk.

Asi se není čemu divit, že z červených burgund mne nejvíce oslovila láhev Domaine Comte Armand Pommard 1er Cru „Clos Epeneaux Monopole“ 2007. Efektní, výraznější aromatika, perfektní peckovinová višňová ovocnost a něco rybízu, vrstevnaté, s dotykem živočišnosti a kořenitou linkou. Suché, šťavnaté, skvělé kyseliny a peckovinová ovocnost, stále poměrně výrazné a drsnější tříslo, dlouhé, pevné, strukturované. S potenciálem dále zrát do krásy mnoho let. Má to prostě něco nezaměnitelného, co na dobrém Burgundsku nekriticky obdivuji. A drahý je to odporně.

S chutí bych doma pil Domaine Yves Cuilleron Côte-Rôtie Terres Sombres 2010, víno projevem stále docela mladistvé, čerstvější tmavá ovocnost, něco živočišnosti a pepřový tón. Suché, šťavnaté, parádní kyselina, vyzrále ovocné, strukturované, s výtečně zakomponovaným dřevem a jemnějšími uhlazujícími se tříslovinami. Dost povedené.      

Velmi fajn bylo srovnání dvou legend a špiček Provence. Chateau de Pibarnon 2004 z Bandolu je aromaticky teplejší, sladší trochu džemové ovoce, výraznější toastované dřevo, dost evokuje Bordeaux. Suché, výborná kyselina, vyzrálé ale stále s fajn tmavým ovocem, opět dost „bordeauxský“ projev dřeva, hodně dobré klasické červené. Klasické Bordeaux říznuté trochou Rhôny po pravdě často připomíná Domaine de Trevallon 1999, akorát z toho co jsem pil v minulosti připomíná dávnější bordeauxské ročníky s nižším alkoholem a lehčí než je dnes běžné. Hezky zralé ale zároveň s příjemnou svěžestí projevu, lehkost a pitelnost při hodně dobré struktuře, poměrně dlouhé, vyvážené, elegantní seriózní červené.

Dost jsem si užil obě závěrečná sladká vína. Domaine Baumard Quarts de Chaume 2001 je vyzrálý Chenin Blanc. Barva tmavá zlatá do měděné. Od vůně sladké, koncentrované, medové, znatelně zralé, karamelovo-toastový tón a sušené bylinky. Sladké, silné, slušný alkohol znát, dlouhé, medové, bohaté, efektní víno. Na sklenku po jídle báječné místo dezertu. Ale přeci jen mne mnohem více zasáhl Weingut Zilliken - Forstmeister Geltz Saarburger Rausch Auslese 2005. Toho bych klidně vypil flašku. Tmavší citronová barva. Výrazné, pikantnější ve vůni, citrusová svěžest a medově pylově květové. Sladké ale s parádní živou kyselinou a šťavnatostí, úžasná lehkost v kombinaci s důrazností, mineralita, délka, bohatost. Parádně vyvážený klasický moselský slaďák s nízkým alkoholem, mňam nekritické.