V komisi kategorie A zasedli za vinaře krom Miloše Michlovského také Jan Stávek a Jan Flajšinger, špičkovou gastronomii a sommelierstvo reprezentoval Radim Bobek, já tam byl za řekněme výrazně propitou a pro tato vína nadšenou veřejnost :-) Bodovali jsme na upravené stobodovce, jen pro zajímavost průměr všech vín od všech hodnotitelů je ~ 84 bodů. Možná překvapivě u bílých méně, těsně pod 83, zatímco u červených už 85. Vůbec červená převedla hodně dobrou kvalitu a některá vyloženě nadchla. Bylo tam několik vzorků, u kterých jsme se neshodli opravdu hodně… případy vín s 81 versus 95 bodů či 94 versus 81 (v obou případech já a Michlovský na opačném spektru), ale i vzorky s ještě větším rozptylem až sedmnácti bodů. V průměru jsme se lišili o vysokých téměř jedenáct bodů, u jediného vzorku se pak všichni sešli v rozmezí 89-91 a tím vínem byl šampion. Tam mne těší, že ho nevytáhla třeba jen dvě extrémně vysoká hodnocení, ale obecná shoda že jde o výtečné víno. Každopádně tohle vše píšu jen proto, aby bylo jasné, že za 88/100 v katalogu na výstavě mohou být a zhusta jsou hodně rozporuplné názory a pohledy na to, jak má vypadat dobré víno. A je to jeden z důvodů, proč body nemám příliš rád, ty průměrované od více hodnotících tuplem :-)
Začnu mými absolutními favority. V bílé mne nejvíce oslovilo Chardonnay 2013 od Jaroslava Osičky. Naslepo jsem vyletěl body fakt vysoko a pak se „zcenzuroval“ na 91 a už nechal. Tohle víno mne nadchlo opakovaně a jsem rád, že i naslepo dopadlo skvěle. Docela důrazné a bohaté, zralé ovoce, perfektně zakomponované dřevo, suché, šťavnaté, slušně koncentrované, s kyselinou výraznou a musíte být fanoušek ale přijde mi v harmonii se zbytkem, delší, s velkým potenciálem zrání. Krása! U všech ostatních se točilo okolo 83 bodů a skončilo v průměru hodnocení, takže asi tak. Co je ovšem vtipné je, že tohle víno šlo zároveň jako nultý vzorek, takže bylo hodnoceno dvakrát. Tam jsem mu, čerstvě otevřenému, dal o něco méně (87-88). Ale je to krásná ukázka prostředí a tlaku… vycházelo mi totiž taky na devadesát, ale v kontextu „kalibračního“ nultého vzorku jsem to raději podstřelil. Tolik k hodnocení na body :-) Jinak vysoko mám i jejich Pinot-Chardonnay 2013, na degustaci byl i ročník 2013 a 2012 a ty mám znatelně níže. Jo a docela se mi líbilo i Chardonnay 2014 od Petra Marady, když jsme u téhle odrůdy, mám ho hodnoceno o dost lépe než na jeho nedávné ochutnávce v Praze. Jemnější, vyvážené, elegantní. Překvapivě tam mám až florální „tramínové“ tóny což úplně nechápu. Každopádně bavilo (byť jako Chardonnay mne mate, to jsem ovšem při degustaci nevěděl).
V červených mi nejvýše, a to na skvělých 94 bodů, vyjelo Vox in Excelso 2013 od Dva Duby, tedy kounická frankovka ze starých keřů. Upřímně naslepo bych to, frankovka nefrankovka, posílal směrem do Burgundska :-) Nijak tmavá již nazrávající barva. Čerstvá, energická, peckovinová lehce pikantnější vůně se skvěle zakomponovaným dřevem. Suché, šťavnaté, štíhlejší s výraznou kyselinou ale vybalancované, delší, vlastně dost elegantní seriózní víno. Opravdu nadchlo. Dostalo nejvyšší body co udělil (91) i od Radima Bobka, od ostatních ale 86 a dvakrát 81. Takový je život :-) Každopádně pro mne mělo dost blízko ideálu charakterního moravského červeného.
Problém tak trochu je, že všechna ta vína by bylo ideální projekt alespoň dvakrát, udělat dvě kola po pár hodinách. Protože třeba vzorek Ryzlink rýnský natura 2013 Lubomíra Glose jsem měl v nižších osmdesátkách a když se k němu pak vrátil ve finálovém rozstřelu, tak bylo o třídu lepší a skvělé. Už při prvním kole jsem u něj měl „chce čas a vrátit se“ a naštěstí byla možnost. Čerstvě, relativně aromatické ale nic vlezlého, minerální, šťavnaté, strukturované, krásně postavené a delší, čisťounké precizní aromatičtější víno. V bílém v průměru vyhrálo, jenže… jenže nemělo být vůbec hodnoceno, protože dle rozboru nesplnilo limit na siřičitany a nevešlo se do 66.6, má 71 mg/l. Bude přeměřeno, ale v zásadě tam nemělo co dělat. Ať už si o tom limitu můžeme myslet cokoliv, tak jednou je nějaký stanoven a měl by být dodržen. Stejně tak nemělo být hodnoceno kabinetní Rulandské šedé 2013 z Vinných sklepů Kutná Hora, které v rozboru úroveň siřičitanů neuvedlo a navíc o gram přešvihlo limit zbytkového cukru. I to jsem měl hodnoceno více než slušně, šlo o výborně pitelný vybalancovaný aromatičtější medovo-květinový kousek. Vína v degustaci zůstala „aby se vidělo jak dopadnou“, ale za mne to akorát způsobilo trochu bordel, pokud musí být následně vyřazena.
Šampionem se stal Zweigelt 2008 pozdní sběr Františka Mádla. Víno tmavé barvy, vyzrálé teplejší aromatiky, efektní bohatší sladší a koncentrované, projevem vlastně dost jižní. V chuti plné, perfektně suché, koncentrované, bohaté, se špičkově zapracovaným dřevem, dlouhé. Krásné opulentnější víno, které může snadno nadchnout i konzumenty „běžné“ produkce. Ve finálovém rozstřelu byl s dalším vysoce hodnoceným ale přeci jen lehce rozporuplnějším vínem (85 až 93 bodů), Merlot „Premier“ výběr z hroznů 2011 Vinselektu Miloše Michlovského. Tmavší ale spíše rudá barva, i zde zralejší a teplejší ovocnost, tmavé peckoviny, lesní ovoce. Suché, plné, silné, koncentrované, výraznější třísloviny, poměrně dlouhé a s velkým potenciálem zrání. Stylově svým způsobem podobné, ale v přímém srovnání mi přišlo, že je v něm přeci jen o něco více určité lehkosti a také komplexity. Ale na body mi vyšlo vlastně stejně (91). Hlasoval jsem pro něj, ovšem Zweigelt měl hlasů více. V tomhle případě jsem se shodnul s Milošem Michlovským :-D Náš největší rozpor byla určitě láhev Pinot Noir Vinum Palaviense výběr z hroznů 2011, která jemu logicky přijde naprosto fantastická (a nebyl v tom sám), ale já se prostě nebyl schopen přenést přes chuť, která byla až přehnaně hutná, alkoholická, až do páliva, první dojem byl i připečeně nahořklý. Prostě to na mne nepůsobilo harmonicky. S časem se v chuti znatelně zlepšilo, vůně zůstala efektní sladší až marmeládově peckovinová, dal jsem tomu 81 bodů.
Každopádně (nejen) tento vzorek přináší otázku, která padla v diskusích u reportu z loňského ročníku, a to nakolik je při tomto počtu hodnotících a vín vhodné, aby vinař hodnotil i vlastní vína. Která jsou, při takto charakteristických kouscích, přeci jen snadněji poznat než kdyby šlo o záplavu třebas nerezových veltlínu z předchozí sklizně, že jo :-) Na druhou stranu sám Michlovský navrhl při závěrečném průměrování pro favority na finálový rozstřel vyřadit nejvyšší a nejnižší hodnocení, čímž se jakékoliv extrémní body pro vlastní víno smažou. Ale odhlasovali jsme si průměrování ze všeho. Schválně jsem si výsledky přepočítal při likvidaci extrémů a do rozstřelu v bílé by se furt dostal Ryzlink od Glose ale také Pinot Gris 2014 od Jaroslava Osičky (což je dost fajn charakterní pití, místo něj tam byla při plném průměru ChaSa 2013 od Miroslava Kachyni, která mi ale přišla teda už hodně naoxidovaná a příliš mne nebavila). V červené by finálová dvojice vypadala úplně stejně.
Od Františka Mádla bylo na degustaci vícero vín a dost z nich mám hodně vysoko. Výtečná byla Frankovka barrique 2009 pozdní sběr. Tmavší, rychle se měnila ve skle, trochu divočejší, ovocná, šťavnatá, slušně plná, stále s potenciálem skvěle zrát, vyvážená a delší. Ale totéž v ročníku 2012 jsem sestřelil, vadila mi v tom oxidace a až trochu nepříjemná zemitost, ale ostatními bylo hodnoceno znatelně lépe. Skvěle mám ovšem jeho Alibernet pozdní sběr meziročníkový mix (2008 a 2010, snad to mám správně), hodně efektní, bohatší, vyzrálejší červené. Suché, bezva kyseliny, stále dost tříslovin a mladistvé energie, potenciál vývoje, koncentrace, délka, charakterní velmi pěkné víno. A ještě lepší byl Alibernet barrique 2011 pozdní sběr, mladistvě působící tmavé koncentrované víno, suché, šťavnaté, s výraznějším tříslem, kabernetové, strukturované, delší, bohaté, s potenciálem zrání mnoho let. Ale i zde jsem byl nad průměrem ostatních.
Mimochodem loňský šampion, Rulandské modré 2012 výběr z hroznů Vladimíra Tetura, u mne oproti ostatním trochu propadlo, na trochu disharmonii v chuti a výraznějším geosminu ve vůni. Neuspěl ani Pinot Noir 2014 „Tieto ruky“ od Sedmi řádků, dost zasmrádlý, těkavější a divoký, ovšem tam přeci jen nyní už docela lítají stavy různých lahví (což není omluva) a dost by mne zajímal za pár hodin. Kabinetní klaret Rulandské modré + Sauvignon 2013 od Františka Veverky byl naoxidovaný a mimo, jeho Cabernet Sauvignon 2012 výběr z hroznů dobře postavené plnější červené s fajn dřevem a tak, ale v aromatice mne zase dost štval geosmin aka zelenina ve sklepě. Ale těch nadprůměrných lahví bylo na ochutnávce fakt hodně a odcházel jsem velmi spokojen :-) Akorát zapomněl udělat fotky, takže to máte dneska prakticky čistě textové, no.
P.S. Veškeré výsledky a body a tak jsou neoficiální údaje, z mých poznámek a kalkulací co jsem datloval do počítače na místě.
