V poslední době doma piju často buď taková vína, která už z mých poznámek dobře znáte, nebo lahve ze kterých chci sepsat poznámky až coby součást nějakého setu. A nějak nestíhám. Ale nějaké ty jednotlivé lahve myslím odhrnout zvládnu, než se zase dokopu k většímu článku. Třeba nedávno jsem měl možnost popít jednu z mála dovozených lahví Champagne Fallet-Prévostat Blanc de Blancs Grand Cru à Avize Extra-Brut. Pokud jsem to správně pochopil, jde o dům provozovaný postarší vdovou Fallet, se starými až 80-ti letými vinicemi, skoro pěti hektary v top obcích Avize, Oger a Cramant. A s blíže neurčenými velkými zásobami i velmi starých a dokonce neodstřelených vín ve sklepě. Je to producent, okolo kterého jako supi krouží větší domy a dělají si na vinice (i zásoby) zálusk :-) Tohle vinařství nějak pořádně nemá distributory a ani nechce, prodává pár tradičním klientům a tím to hasne. Nebo krabici když zaklepete u nich doma a ukecáte je. Pracují jen se dřevem, foudres z devatenáctého století původem z Alsaska. Do neročníkových vín používají perpetuální rezervu kdo ví jak starou. Konkrétně tohle víno byl z poloviny ročník 2008 a druhá půlka ona rezerva, do lahví v roce 2009 a odstřel tak rok a půl zpátky. Podle nich jde o „původní“ styl Blanc de Blancs. V projevu je to hodně ovocné, výrazné, až sladší pečené ovoce, toastové tóny, karamel, jasná oxidativní linka. V chuti poměrně silné, koncentrované, opět toastové, delší, trochu peckové. Se vzduchem se hodně mění a je takové vinné, dobře postavené. Sympatické, na Blanc de Blancs trochu netradiční plnější pití. Ale s chutí bych dal další láhev :-) Objevila se u Miloše Danihelky v l’Fleur a doufám, že to nebylo naposledy.
Zaujala mne také láhev Els Vinyerons Saltamartí 2016/2015. Je to víno z docela mladého projektu lékárníka z Barcelony, který byl vyčerpán původním byznysem a rozhodl se vinařit. Zde konkrétně jde o směsku odrůdy Tempranillo, je jí tam 90 % a je zpracována čistě v nerezu, s deseti procenty odrůdy Garnacha předchozího ročníku školené rok v 300l dubových sudech. Ta přichází do nerezu k Tempranillu a pár týdnů se tam spojují, než jde víno bez čiření a filtrace a síření, do lahví. Burgundská láhev, kovová záklopka, korek. Tmavší barva tónem do fialové. Hodně čerstvá svěží ovocnost, tmavší pomleté ovoce, energie, kořenitá linka. Mladé, čerstvé, středně plné, šťavnaté a hodně snadno pitelné i přes dost tříslovin, energicky ovocné, nekomplikovaně fajn pití. Baví. Cena někde v zóně 280 Kč, dovezlo Bio Sueño.
U naturálních a nesířených vín celkem častý problém je myšina. V poslední době jsem narazil na pár vín, která byla bezva čerstvá hned po otevření, ale do pár hodin se naprosto rozložila do dlouho nevykydané klece s mrtvým křečkem. A nevyhnulo se to ani drahým superstar jako Christian Tschida. Jedním z vín, které jsem původně odepsal jako myšinu, ale měl možnost zkusit podruhé, byla La Fusta 2015 ze sklepa La Salada vinařství Mas Candí, od kterých psal o fajn cavě. Tohle víno je z jediné vinice, La Fusta, a jde o čisté Xarel·lo z bio vedených výsadeb. Ruční sběr do malých boxů, macerace na slupkách ale v chladu. Kvašeno spontánně, zrání půl roku z poloviny v jednou použitých sudech z kaštanu a z druhé poloviny v nerezu, komplet bez síření, čiření, filtrace. Burgundská láhev, celokorek, hrdlo zalito voskem. Lehce opalizující citronová barva. Čerstvá, minerální, složitější lehounce záprděná vůně, postupně citrusové tóny a trocha exotického ovoce. Hodně zajímavé. Suché, živé, plnější s bezva kyselinou, citrusové a mírně slané, hezky postavené, s lehce zemitou linkou. Dost fajn serióznější pití. Ona zemitost posilovala s vyšší teplotou, ale taková ta klasická myš, kvůli které šla první láhev do výlevky, to nebylo. Tak nevím :-) I tohle je Bio Sueño, cena ale už někde k 550 Kč. Jinak jak je patrné z posledních týdnů, mám tu vždy takové úseky, kdy se mi v textech dost opakuje pár dovozců. Je to tím, že se většinou nadšeně propíjím novou zásilkou a prokládám to víny ze zásob :-)