Kyperské vinařství aneb nejen Commandaria

V posledních letech se dost mluví o řeckých vínech, jak o těch vnitrozemských tak charakterních kouscích z ostrovů Santorini, Kréta a dalších. Odrůdy Assyrtiko a Xinomavro začínají být v zahraničních podnicích víny oblíbenými a vyhledávanými a už ne jen zajímavostí pro „odvážné“ konzumenty. A pak je tu Kypr. Nejvýchodnější a třetí největší ostrov ve Středozemním moři „sevřený“ pobřežím Turecka, Libanonu, Sýrie či Egypta. De facto rozdělený na řeckou a tureckou část oddělenou nárazníkovou zónou OSN, jako bonus se dvěma britskými územími v podobě dost důležitých vojenských základen. Ale politiku řešit nebudeme, jde nám o víno. A to mělo vždy hodně blízko Řecku, má velmi bohatou historii a přes problémy v posledních desetiletích je na zřetelném vzestupu a s potenciálem zaujmout nejen vinné nadšence.

Historie kyperského vinařství sahá prokazatelně nějakých pět a půl tisíce let nazpět a kvality tamních vín opěvoval Homér, Šalomoun, Marcus Antonius, Richard Lví srdce a mnozí další. Z Kypru se krom samotného vína dle všeho rozšířila do kontinentální Evropy i leckterá réva. A i dnes tam najdete původní staré odrůdy, navíc pěstované jako pravokořenné, mšička révokaz na ostrov nedorazila (a v době révokazové kalamity ve Francii, Španělsku a dalších zemích zdejší produkce a export naopak výrazně narostl). Na Kypru je sice vedro, ale zároveň tam mají spoustu chladnějších míst, hlavně v horách (kde minulý týden dokonce sněžilo!). Výsadby najdete i 1500 metrů vysoko, hezky bez zavlažování starší keříkové (ale mohou být i na drátěnce). A révě to tam, na půdách z velké části vulkanických, svědčí!

V minulosti nejdůležitějším tamním vínem, a i dnes suverénně nejznámějším a jedním z mála co snadno koupíte i mimo Kypr, je Commandaria. Styl známý již osm set let před naším letopočtem získal své současné jméno s komendou templářských rytířů ke konci dvanáctého století, jejichž majetkem se ostrov stal. Podle všeho se jedná z vůbec nejstarších dosud produkovaných vín světa, v době své největší slávy šlo o opravdovou legendu. Je to sladké bohaté koncentrované víno barvy od zlatě medové po výrazně tmavší jantarové a mahagonové, z místních odrůd Xynisteri a Mavro (samostatně či kombinace) z vinic okolo čtrnácti obcí v oblasti Commandaria na chudých vulkanických svazích pohoří Troodos (nadmořská výška 500 až 900 metrů), z velmi vyzrálých a ještě na slunci sušených hroznů. Víno navíc může být, a typicky také je, fortifikováno vinnou pálenkou a zraje nejméně dva roky (někdy ale mnohonásobně déle) v pětisetlitrových sudech, které fungují jako perpetuální reserva (část vína se nalahvuje a sudy doplní mladším vínem).

Vůbec sladká vína byla pro zemi zásadní i v novodobé historii, Kypr pod britskou nadvládou produkoval a exportoval obrovská kvanta „sherry“. Na což trochu doplatil, protože zájem o tato vína postupem let výrazně opadl a navíc v devadesátých letech došlo k zákazu používat název sherry pro cokoliv jiného než specifická vína ze španělského Jerezu a jeho okolo. Další zásadním zdrojem tržeb Kypru byl sovětský blok, kam se vyváželo všechno ostatní, po tankerech levná masová produkce místních družstev. I tenhle trh prakticky úplně odpadl a tamní vinařský průmysl měl dost práce se z nastalé situace vzpamatovat.

Výsledkem je současný stav, kdo krom pár velkoproducentů a „dělám si jednu amforu pro sebe“ malovinařů najdete v zemi i mnoho menších a středních vinařstvích (20 – 100 tisíc lahví), strategicky umístěných poblíž vinic. Co hroznům logicky úplně nesvědčilo byl převoz z chladnějších hor v letním horku kdo ví jak daleko do velkých družstevních závodů na pobřeží, po kolapsu trhu stát přímo podporoval buď vyklučení vinic nebo založení právě menších a lépe umístěných vinařských závodů zaměřených na kvalitu a ne masovou produkci. Několik desítek z nich spojuje série oficiálních vinařských stezek, pro zařazení do nich musíte mít možnost ochutnávek a pravidelnou otevírací dobu. Nejdůležitější část tamních výsadeb (kterých je momentálně asi 15 tisíc hektarů, tedy o něco méně než má Morava) stále tvoří lokální modrá odrůda Mavro, základ pro Commandarii, a bílá Xynisteri, ale důležitou roli nově hrají Cabernet Sauvignon, Syrah, Carignan, Grenache či Sauvignon Blanc. Není to ale tak, že by mezinárodní odrůdy začínaly převládat, čím dál častěji se objevují i vína z polozapomenutých odrůd jako jsou Lefkada, Maratheftiko, Yiannoudi, Promara, Opthalmo či Morokanella. A vypadá to, že právě těm se nakonec podaří dominovat. Ochutnat Cabernet z Kypru sice může být zajímavé, a třebas půjde i o fajn víno, ale… že jo :-)

Styl vín se také posunul, od přezrálejších a oxidativnějších projevů k „modernějším“ čerstvějším, svěžejším. A hlavně suchým. Sklepmistry jsou navíc nově lidé se zkušenostmi z celého světa, od USA přes Francii po Austrálii. Krom moderních technologií (byť se teda vrací i použití amfor, pithari), do kterých možná vrážejí i díky dotacím víc prostředků než do hledání ideálních kombinací odrůd a terroir, na ostrov dorazil i další trend, začínají se objevovat vinice vedené v bio režimu, dokonce i biodynamika by se našla. Ale fakt okrajově, i u menších producentů běžně narazíte na Xynisteri dokyselené a zatím trochu trvá nadšení z nízkých teplot kvašení a aromatických kvasinek. Zase se ale snaží držet ceny ještě relativně rozumné :-) Většinu vína, přes 9/10, dnes vypijí přímo na ostrově místní obyvatele a více než tři miliony turistů ročně. Export připadá především na Commandarii a několik málo suchých bílých, růžových a červených z pár top vinařství, navíc z většiny končí jen ve Velké Británii.

Tolik chytré knihy, velmi okrajové setkání s tamní produkcí a zástupci větších vinařství na veletrhu a také debata s jedním odborníkem na tahle vína (Demetri Walters MW, překládal a moderoval jsem jeho degustaci, jeho matka z Kypru pochází). Následujících několik dní věnuji praktickému zkoumání, zda výše uvedené platí, jak tamní vína opravdu chutnají a tak podobně. Dovolená prostě! :-) Ale nebojte, o své poznatky a vinné zážitky se s vámi samozřejmě podělím!