V poslední době jsem experimentálně nakupoval různá ostrovní vína. Čímž nemyslím jen bubliny z Anglie, těch není nikdy dost a chtěl bych mít doma o hodně větší zásobu, nebo klasické věci ze Sicílie či Sardinie. Ale spíš kousky z míst jako Tenerife, Mallorca, Santorini, Lanzarote… nevím, možná tak jezdím na dovolenou u moře alespoň ve sklence :-) Nedávno jsem takhle otevřel zemské víno z Mallorky, červené Trispol 2013 vinařství Mesquida Mora. Za ním stojí sourozenci Bàrbara a Jaume Mesquida-Mora. Rodinné vinařství založil už pradědeček v roce 1945 (a mají záznamy, že rodina Mesquida vinařila už někdy v šestnáctém století), ale spíš dělal vína na vypití v rámci rodiny. Jeho syn začal i lahvovat pro další na ostrově a otec současné generace dokonce vystudoval enologii a vše trochu zprofesionalizoval. Jenže Bàrbaru postupně přestal bavit způsob, jakým vína vznikala, a tak se odtrhla a rozjela nový projekt. I proto se dvě její vína jmenují Sòtil (strop) a Trispol (podlaha, ale také směs používaná na výrobu dlaždic), když začínala tak prý neměla nic z toho :-) Poměrně rychle si její vína získala kvalitou fanoušky mimo Mallorku. Od počátku jedou v biodynamice, už nějaký pátek jsou i bio certifikována (týká se i chutnaného vína, biodynamická certifikace přišla později), minimalizují síření (bílá jsou i nesířená), filtrace minimální nebo žádná. A takové ty běžné věci, prostě.
Trispol je postaven na lokální odrůdě Callet doplněné o mezinárodní Cabernet Franc a Syrah. Macerace a fermentace každé odrůdy zvlášť v nerezu, zrání rok v malých sudech z amerického a francouzského dubu. Burgundská láhev, celokorek, moc pěkná viněta (naživo rozhodně). Temná barva. Výrazná teplejší vůně, jižnější tmavší ovocná lehce do džemova, docela znát dřevo, kouř, již trochu nazrává. Sladší kořenitost, trocha pepře. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, plnější, tmavě sladce ovocné, solidní třísloviny. Poměrně dlouhé, dobře udělané pěkně postavené efektnější červené s bonusem biodynamiky, které je rozhodně lepší druhý den, kdy se u něj rozvinou jemnější chuťové i aromatické odbočky. Maloobchodní cena něco málo pod dvaceti euro za láhev není mimo. Jen na mne to bylo takové trochu „Bordeaux potkává jih“, čekal jsem trochu svéráznější charakter, něco trochu neobvyklejšího. Ale to je můj problém, že jo :-)
