O víkendu se odehrál epický souboj mezi vínem a pivem. No dobře, to možná trochu přeháním… :-) Favority letošního ročníku Vltava Run, štafetového běhu ze Šumavy do Prahy o celkové délce přes 360 km a s převýšením něco nad 6.5 km nahoru a 8 km dolů, byly týmy Beermental Elite a Winehouse.cz. Od počátku byl jejich souboj hodně vyrovnaný, chvilku vedl jeden tým a pak zase druhý. V polovině začal Winehouse ztrácet, ale jen aby na Živohošti (= po nějakých 316 km a šest úseků před koncem) stáhl ztrátu na pouhých osm minut. Fandil jsem co to šlo! Ale v cíli byl nakonec první obhájce loňského vítězství, Beermental Elite, s časem 23h 6m 28s (což představuje dost ďábelské průměrné tempo zhruba 3:50 min/km) a náskokem na Winehouse.cz 23 minut. Mimochodem třetí v pořadí, ÁBĚS Sedlčany, na vítěze ztrácel 2h 37m, odskok favoritů byl opravdu velký. Náš tým skončil na 61 místě z 302 registrovaných, s odstupem 7h 42m na vítěze. Ale podařilo se nám stáhnout více než hodinu a půl oproti odhadu a dostat se pod 31 hodin na trati. Příští rok pod třicet! :-)
Pro kupu běžců, asi nejen takových těch ultra borců na obludně dlouhých trailech po horách a podobných akcích, může znít celkový víkendový objem nějakých 30 km (a jen pár set metrů převýšení) na běžce jako trapně málo. Ale zas taková sranda to není, musím říct. Rozhodně je pro mne jednodušší uběhnout tenhle objem v nějakém svém rozumném tempu najednou než rozdělený na tři kusy a každý ve svém „závodním“ tempu, část v noci (za běžných okolností bych se fakt za tmy nesnažil co nejrychleji sbíhat kopec v lese, zapadat při tom do bláta a klouzat po kořenech, abych nahnal něco z času ztraceného několikakilometrovým táhlým stoupáním), s naprosto minimálním (v mém případě prakticky nulovým) spánkem ze soboty na neděli. Ten třetí úsek může už docela bolet, nohám ztuhlým sezením se jen po pár hodinách odpočinku znovu makat nechce. A to nemluvím o neustálých přejezdech autem, mlze, dešti, smradlavém oblečení, žaludku v rozhodně ne ideálním stavu a tak, logistika toho všeho energii nepřidá. Jako za mne by to byla ideální firemní teambuilding akce :-)
Ale aby to dneska nebylo jen o běhu… v cíli závodu jsme vypili Ch.C.André Moravský Sekt Brut ze Šlechtitelské stanice vinařské Velké Pavlovice, každý z doběhnuvších týmů jeden dostal. Teplota nebyla ideální a vypili jsme to z lahve. Ale v zásadě jde o čistě udělané druhotné kvašení v tanku, spíše kytičkovější záležitost s trochu vyšší dozáží, docela jednoduché a přímé. Stojí běžně něco pod dvě stovky, osobně bych radil koupit za podobné prachy (když už teda bude zadání levnější domácí snadno dostupný sekt) třeba Château Radyně od Bohémky. Pro tenhle účel, kdy podstatná část lahví zahučela nastříkaná na běžce ve stylu vítězů Formule 1, ale asi lepší než nějako pořádné víno :-)
Cestou na Šumavu jsme nakupovali zbytek zásob a já nedokázal v Bille nechat akční balíček dvou vín od Viña Tarapacá (viz jeden starší zápisek), prostě výsledná cena nějakých 170 kaček za láhev (běžně jsou v nabídce někde mezi 250 – 350 Kč) byla dostatečně lákavá. Merlot Gran Reserva 2014 a Cabernet Sauvignon Gran Reserva 2014 jsou vína hodně si podobná. Výrazná tmavší ovocnost (Merlot víc do švestek, Cabernet do černého rybízu), znatelná tabáková a čokoládová linka, hodně je tam cítit (na mne až trošku vulgárně / přehnaně „aby bylo jasné že jde o barrique“) dřevo. Má to dost voltů, jsou to vína plná, ovocná, dobře pitelná. Technicky bezvadně zvládnutá a lahve vypadají taky dobře. Jako za tyhle prachy, ale ostatně i za těch běžných 250 Kč, v tom nevidím žádný problém. Byť piju raději jiné věci. Z kelímku od Krušovic na Hamru, při čekání na výsledky závodu a doběh zbytku našeho týmu, to bylo tuplem v pohodě. Určitě lepší než ty Krušovice, pro pravdě :-) V souboji s dobře ošetřenou plzní v Lokálu o dvě hodiny později ale už byl vítěz našeho soukromého pivně-vinného klání jasný bez jakýchkoliv pochybností :-) Mám rád různá speciální piva a ujíždím si na charakterních kouscích z minipivovarů, ale klasický dobře udělaný ležák je prostě báječné pití.
Což mi připomíná, že mám nového favorita „iontového nápoje“ po běhu, s velkou chutí si totiž dávám nealko pivo, i v různých ochucených variantách, a momentálně nejzábavnější mi přijde Birell Zelený ječmen. Fakt zkuste, velmi osvěžující a vlastně docela zábavné pití samo o sobě, ne tak přímočaře sladové jak nealka obvykle bývají, fajn nejen coby alternativa piva běžného. Ale v tomhle ohledu jsem asi dost nekritický, oproti hodnocení vína, jako dost povedený mi totiž od Birellu přijde i polotmavý citron a světlý zázvor (pomelo & grep je taky v pohodě, limetka & malina mi naopak přijdou děsné).
P.S. Partnerem akce byl Red Bull, ale ten jsem nepil, nechápu proč ale fakt mi nijak nepomáhá a spíš se mi po něm chce ještě víc spát. Zato zásobu vody Rajec jsem ocenil velmi :-)
