Pokud mne sledujete na Instagramu, tak už veškeré informace z mého kyperského pobytu máte :-) Pokud ne, tak všechny příspěvky najdete níže. Ve zkratce se dá říct, že se o něco pomaleji než bych chtěl (děti děsné, únava po dni stráveném na slunci, klasická dovolená prostě…) propíjím předvybranými vzorky místních vín a začíná se mi rýsovat nějaký závěr. A hlavně volba, kterým směrem do hor a za kterým vinařstvím vyrazit (mezi favority patří Tsiakkas a Zambartas). Červená umí být hodně zajímavá, bílá z vyšších nadmořských výšek a starých keřů taky. Vína jsou hodně precizní, technologicky čistá, někdy možná až moc. Tak nějak se jde dost dobře spolehnout na to, jak bude obsah lahve vypadat, pokud je na vinětě napsáno to či ono. Což je samozřejmě úplně v pořádku, ale zatím jsem nebyl ničím vyloženě překvapen. Dost vín jsem si užil, pár mne zas tolik nebavilo. Ale zatím nic, co by mne vyloženě nadchlo, přišlo mi výjimečně dobré. Paradoxně nejblíže k tomu měla sladká Commandaria z vinařství Tsiakkas (které je obecně nadprůměrné a dost mne potěšilo, když jsem zjistil, že navíc bio certifikované), jejíž zadní stranu viněty máte v titulce dnešního zápisku. Ale možná se není čemu divit, vzniká přeci je trochu odlišně oproti většině sladkých lepidel na trhu, bez fortifikace a s delším zráním, z vinic hodně vysoko a díky tomu se super kyselinou. Ale Commandaria myslím bude nakonec stejně samostatný zápisek, ač jsem to původně neměl v úmyslu :-)
středa 31. května 2017
Komentáře používají Disqus
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)