Ne, titulek není komentářem k současné politické situaci u nás, i když by se hodil na více než jednoho z našich ústavních činitelů :-) Včera opět dorazil na návštěvu kamarád žijící dlouhodobě v Japonsku a tohle prý říkala jeho česká babička když někdo kýchnul, místo obligátního Pozdrav pánbůh. Zapsal jsem si to do poznámek k vínům, mezi Chardonnay od Tissota a červenou směsku z Mallorky. Ono se to hodilo, mohli jsme se tím častovat v pozdních nočních hodinách. Pokaždé se přecpeme a navíc otevřeme příliš mnoho lahví a vypijeme nevhodně moc vína. Když už se vidíme, že jo. Obvykle dáme nějakou klasiku a pak se snažíme toho druhého překvapit, nabídnout něco co nejspíš nezná. Mám to o chlup těžší, protože on může díky cestování po světě a nabídce v Japonsku snadno pracovat s víny z oblastí, které se k nám vůbec nedostávají. Ať tak či onak je to vždy velká zábava. A byla i včera :-)
Otevřel jsem láhev Cullerot 2016 z vinařství Celler del Roure o kterém jsem tu už psal několikrát ohledně jejich červených. Tohle je ovšem běloba, ze stejných vinic v D.O. Valencia, s hodně netradiční odrůdovou skladbou – Chardonnay, Verdil (místní odrůda co se jinam příliš nerozšířila) a Pedro Ximénez stejným dílem a k tomu asi desetina odrůdy Macabeo (aka Viura). Vše staré keře. 20 % hroznů maceruje pět dní na slupkách, většina jde ale rovnou na lis. Víno fermentuje z části v nerezu a z části v zemi zapuštěných amforách, v nich také půl roku zraje. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Barva matnější žlutá do slámové. Čerstvá ale docela uhlazená vůně, lehce podzimní ovoce, mírně bylinkové. Středně plné, svěží v chuti, slušná kyselina ale celek spíše uhlazený, jemnější ovocný, středně dlouhý, s decentní linkou evokující jehličnany, vzdálený dotyk připomínající pryskyřici v retsině. Sympatická věc, nic složitého ale zajímavé fajn pití. Navíc hezky vypadá. A stojí ve Španělsku či Německu okolo devíti euro. Celler del Roure k nám vozí BIO Sueño, ale zrovna tohle jsem kupoval v zahraničí.
S potěšením jsem ochutnal Norman Hardie Pinot Noir Unfiltered 2013, základní třídu pinotu vinaře z kanadské apelace Niagara Peninsula. Jde o francouzské klony na vápencových půdách, školeno ve francouzských sudech. Lahvováno bez čiření a filtrace s minimálním sířením. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Nijak tmavá, lehce opalizující barva. Zřetelně pinot z chladnějšího prostředí, s pěknou výraznou až lehce pikantní červenou ovocností, peckoviny a jahody, a dotykem dřeva. V chuti suché, šťavnaté, sladší červená ovocnost, docela lehkonohé (necelých 12 procent alkoholu, ale nebojí se i hodnot pod jedenáct). Víno snadno přístupné na první dobrou, které má ale bezva delší dochuť a když se na něj soustředíte, nabízí jemnější vrstvy a odbočky. Na základ super. A údajně jeho šardonky jsou naprosto fantastické. Jó, Kanada! Vzpomínám na famózní bubliny co jsem odtamtud měl a mrzí mne, že suchá kanadská vína tu nejsou snadněji k dostání. Tak nějak začínám mít pocit, že jejich produkce by mi stylově dost vyhovovala :-) Mimochodem paralelně s tímhle vínem jsem otevřel můj milovaný Pinot Noir 2015 z Krásné hory, který je možná o chlup méně strukturovaný, ale jinak stylově jde o dost podobnou záležitost. Každopádně i k dalším vínům z večírku něco sepíšu, zaslouží si to…
