Pravidelní čtenáři tohoto blogu a lidé, kteří mne znají, dobře vědí, že burgundská vína od madam Leroy mají v mém srdci speciální místo. Některé lahve bych určitě zařadil mezi to nejlepší co jsem měl možnost v životě pít a chutnat, zážitky s Leroy mám v sobě hodně hluboko a považuji je za něco, co výrazně formovalo můj vztah k vínu a přeneseně vlastně dost ovlivnilo můj život jako takový. A co tak vím, tak dost návštěvníku Jižního svahu si odsud vybaví a jako jeden z mála pamatuje právě report ze setkání a degustace s Lalou Bize-Leroy, záležitost už skoro deset let starou. Bohužel vína Leroy nemám šanci chutnat natož pít příliš často, výjimkou jsou vlastně jen relativně pravidelná setkání (rozuměj alespoň jednou do roka…) se základním Bourgogne Rouge či Blanc. S nadšením jsem tak uvítal degustaci, kterou naplánoval dovozce Leroy do ČR, společnost AdVivum, společně se zástupcem vinařství, kterým je v USA žijící Francouz Gilles Desprez.
Gilles představil účastníkům vinařství jako takové, vysvětlil jeho dvě větve – négociantskou Maison Leroy a vlastní biodynamickou extrémně limitovanou produkci pod hlavičkou Domaine Leroy (resp. ještě raritnější Domaine d'Auvenay). Podělil se o informace, jak má vinařství na několika různých místech po Burgundsko uloženo dva a půl milionu lahví i velmi starých ročníků a že sám nevím, kde všude jsou. A dal k dobru další zajímavé historky. Dobrovolně ale přiznávám, že jedno zásadní téma celé prezentace mne docela rušilo. Opakovaně jsme se dozvěděli, jak jsou ta vína výjimečná a těžko dostupná, jak jsou drahá, o degustacích s těmi největšími hvězdami vinné kritiky a co měli možnost ochutnat a jak to bylo skvělé, jak je některá vína potíž byť jen olíznout natož koupit a pít celou láhev a jak bude v tomhle směru jen hůř. Pokud to má jako zvýšit zážitek z možnosti ta vína chutnat, tak na mne tedy funguje přesně opačně. Na ochutnávce s madam Leroy mluvila o výjimečnosti zřetelně přímo vína, nebylo potřeba tohle speciálně zdůrazňovat a používat způsoby, na které jsem zvyklý spíš od prezentací speciálních edic vín různých luxusních brandů. Ale co už, třeba to je jen můj problém a jsem na to přecitlivělý.
Naštěstí jsme se dozvěděli i spoustu dalších zajímavých věcí. O tom, jak je i ve svých 85 letech madam Leroy aktivní a co všechno je její zodpovědnost, kde stále fyzicky maká a v čem má jasné hlavní slovo. Pobavila historka, že má nově iPad, ale „stále posílá fax, aby si ověřila, že došel e-mail“ :-) Mluvilo se o experimentech s omezením mědi (aktuálně s maticí 3x3 bloků výsadeb s různými přístupy) a jak už si mysleli, že to mají zmáknuté, aby jim pak problematický ročník ukázal, že tedy opravdu nemají. Dozvěděli jsme se některé detaily jak vznikají základní Bourgogne a co do nich typicky jde za vína a další různé drobnosti a zajímavosti. Třeba že v negocé byznysu jedou spíše bez smluv předem na konkrétní polohy, madam Leroy si prostě nachutná kvanta dovezených vzorků vína ještě před tím než projde malolaktikou a vybírá, co by tak pro sebe chtěla. A následně se prostě snaží zaplatit dost nato, aby víno získali, přeplatit konkurenci. No a pak tu samozřejmě byla vína…
Pokud není uvedeno jinak, tak jde o Maison Leroy, tedy négociantské záležitosti. Základní Bourgogne je jejich dost zásadním vínem. Nevzniká každý rok, jen když je potenciál udělat ho skvěle, vždy hodně nad průměrem téhle kategorie. Dost často to bude první (nebo jediné) víno, se kterým se konzument u jména Leroy setká, a musí ho prostě předvést v maximálně dobrém světle. Také na něm, výběrem vín co do něj půjdou a tak, tráví násobně více času než u prestižních poloh. Povedené ročníky 1997 a 1998 u bílého jsou i dnes stále v kondici a nepřestávají udivovat. Bourgogne Blanc 2015 je víno ve vůni krásně čerstvé, mladičké, jemnější, s citrusovou linkou, docela slinosbíhavé. V chuti suché, čisté, lehce krémové, jemnější, s fajn kyselinami ale docela uhlazené a hodně přístupné. Na Leroy vlastně až moc připravené takhle brzy, docela mne to překvapuje, je k pití vlastně už teď a určitě nemá stejný potenciál zrání jako výše jmenované kousky a působí i jednodušším dojmem. Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot“ 2013 je šardonka znatelně koncentrovanější, kouřová, minerální, suchá, dlouhá, lehce toastově karamelová v závěru a ještě hodně na začátku své cesty. Meursault 2001 naopak víno zřetelně zralejší, s výluhovým mixem ovoce, bylinek a medu, suché, plnější důraznější strukturované, trochu toastové, včelí. Důrazné i elegantní, zajímavé pití.
Bourgogne Rouge 2015 mělo krásnou rudou barvu a čerstvé, sladce ovocné efektní mladé aroma, čerstvost a ovocnost byla stylově až taková ta vzletná „cru Beujolais“ styl :-) Peckoviny, maliny, rybíz, parfémovost. I v chuti mladičké, šťavnaté, fajn tříslo a svíravost, čistá precizní šťavnatá ovocnost, sladké peckoviny, jemnost. Jako velké mňam, za mne. Santenay 1er Cru „La Comme“ 2013 o chlup světlejší barva, stále čerstvá a trochu parfémovější výraznější ovocnost, o něco pikantnější, peckovinová. Suché, šťavnaté, parádní kyseliny, lehce svíravé, „chlastací“ při komplexitě, strukturované, delší. Kyselina, energie, jemnost v kombinaci s důrazností. Wow! Nádherná záležitost. Gevrey Chambertin 2013 nic temného v barvě, opět výrazněji voňavé, sladší, až do černého rybízu. Suché, plnější, šťavnaté, parádní struktura, třísloviny, svíravost, důraznější, mladé, znatelnější dřevo, koncentrace a svěžest, energie, paráda. Tohle bude za pár let fantastické. Chambolle Musigny 1er Cru „Les Lavrottes“ 2013 (což je asi poprvé, co jsem tohle 1er Cru, polohu pod Grand Cru Bonne Mares, fyzicky viděl na vinětě; a určitě poprvé co chutnal…) nijak tmavé v barvě, voňavé, ale jemnější peckovinovo-malinová ovocnost a „přítulnější“ projev než předchozí víno, v chuti ovšem přesně naopak svíravější, nečekaně drsnější a úplně na začátku cesty. Ale už ve sklence a s návratem k vínu po konci oficiální části degustace se začínalo ohlazovat a otevírat do krásy a elegance, tohle bude báječné. Beune 1er „Greves“ 1987 (což byl spíše lehčí a problematičtější rok) světlá nazrálá barva. Poměrně aromatické, výraznější a zralejší, rychle se mění a je úplně zbytečné až kontraproduktivní s vínem míchat ve sklence, nejlepší nechat v klidu a „odčichávat“. Kafr, sušené plody, rezavé železo, něco divokosti. Suché, fajn kyseliny, stále něco ovoce, železitost, jemnost a délka, lehkost a elegance, zábavný starý pinot. V určitých ohledech mi připomínal některé staré košer Chrámce.
O závěr se postarala láhev Domaine Leroy Vosne-Romanée 1er Cru „Les Beaux Monts“ 2014. A tam bylo tak nějak… všeho víc. Ale ne takovým tím způsobem, díky kterému si získala velkou popularitu leckterá novosvětská vína. Sice se o něco zvedla i celková hlasitost, ale hlavně bylo všechno tak nějak lépe slyšet, precizněji, snáze rozeznatelně byť bylo stále perfektní součástí celku. Tmavší barva, jiskřivá, tónem lehce do fialové. Mladičká efektní bohatší koncentrovaná vůně, ovocná, energická, krásná a přitom jde vlastně jen o úvodní projev na úplném prvopočátku vývoje. Suché, šťavnaté, strukturované, sladší ovocnost ale parádní kyselina, jemnost a síla, koncentrace, tříslo, velmi dlouhé. Svým způsobem pitelné a krásné již nyní, ale s potenciálem zrání desítky let a momentálně mnoho let před momentem, než bude dávat opravdový smysl otevírat. Tohle je jiná hra :-)
Odcházel jsem spokojený, radostně napitý výborných vín (leccos zbylo na dopíjení, takže žádné homeopatické srkání), ale dobrovolně přiznávám trochu bez takového toho až zbožného oblouznění co mnohokrát dříve :-) Nebylo to samozřejmě poprvé, jen tentokrát to bylo spíš tou „Moët Hennessy Louis Vuitton“ aurou části prezentace než vzorky jako takovými. Pokud bych řešil nějaký poměr cena/kvalita (ale je to poněkud scestné, když za nejlevnější Bourgogne zde chtějí přes dva tisíce a u doménového vína byla cena „na vyžádání“, což otevírá brány divokým spekulacím, tuplem když u vzorku předchozího bylo bez obav uvedeno 48 900 Kč), tak bych domů nejraději Bourgogne Rouge a Santenay, k těm jsem se ostatně i s velkou chutí vrátil. A v zásadě i bez uvažování cen s nimi byl nejvíce spokojen. A pak samozřejmě doménové Vosne-Romanée, do sklepa celou bednu. Jenže i kdybych měl zbytných pár set tisíc tak… nevím… asi bych je nedokázal utratit tímhle způsobem. Přes veškerou touhu podobná vína mít a pít. A jsme zase u těch peněz :-)
