Opatský Furmint a pár naturálních zpráv

O víkendu jsem dopíjel několik otevřených lahví z předchozích dní a také připravil o korek Tornai Top Selection Apátsági Furmint 2012. Nedávno jsem se o vinařství zmiňoval v souvislosti s mladým Juhfarkem. Tenhle Furmint je povedená klasická ukázka odrůdy i Somló, z vinice na nejlépe exponované části kopce která původně patřila benediktínskému opatství. Tmavší žlutá barva. Již zralejší vůně a také jasně vyzrálejší hrozny, trochu hutnější, květinové tóny a něco hrušky a žlutého ovoce, dotyk lesní jahody, lehce minerálkově zaprděné a železité, poměrně komplexní. Středně plné, s bezva kyselinami, šťavnaté, zralejší, pěkně zakomponované dřevo, krémová linka, velmi dobrá délka, vybalancované fajn víno. Těžší láhev, kvalitní korek. Cena ve vinařství něco přes tři stovky je adekvátní. Až tam příště pojedu, určitě zase něco nakoupím.

Několik povedených Sancerre

V týdnu pořádal Jiří Hron další ze svých pravidelných ochutnávek ve ŠMIKu, tentokrát bylo tématem Sancerre. Minivertikálu Vincert Grall Sancerre 2013 až 2015 narušil korek v nejstarším ze vzorků (a bohužel lehce narušil i jediné červené, Gérard et Pierre Morin Sancerre Rouge Bellechaume 2009), ale zbylá vína byla tradičně fajn, suchá, čistá, s dobrou kyselinou, typická, přímočařejší klasika. Víc mne bavil ročník 2014, oproti o něco teplejší krémovější patnáctce byl živější, říznější. O Roger et Didier Raimbault Sancerre Côteline 2013 jsem se zmiňoval už loni, dřevo v projevu trochu ustoupilo a je to již výrazně zralejší kousek, s toastovými tóny ve vůni, dobře postavený, delší, ovocný, velmi solidní. Ale po pravdě jsem od vývoje čekal trochu víc. Nejvíce mne ale oslovila série tří vín ročníku 2012 a jedno z nich vyloženě nadchlo.

Mladé staré keře od Bouscassé

Některá vína prostě jen těžko dokážu posuzovat bez předpojatosti. Patří mezi ně jedno klasické víno z jihozápadu Francie, Madiran od Château Bouscassé. Důvod je prostý. Šlo o jedno z prvních charakterních francouzských vín mimo klasické profláklé apelace, které jsem si „objevil“. A také jedno z prvních vín, společně Château Montus ze stejné stáje vín Alaina Brumonta, které získal a pil i ve výrazně starších ročnících a coby zralejší vína než jsem byl do té doby zvyklý. A také zkoušel koupit na aukcích. V poslední době jsem je ale nějak míjel a vlastně se jen vracel právě k zásobám starších ročníků, nové chutnal velmi sporadicky. Inu teď jsem to trochu napravil s jednou ze špiček Brumontova portfolia, Château Bouscassé Vieilles Vignes 2009.

Nejen bubliny na průřezové ochutnávce sortimentu Champagnier

Antonín Suchánek alias Champagnier, spolupořadatel festivalu Praha pije víno a dovozce především charakterních pěstitelských Champagne a dalších francouzských bublin, včera páchal průřezovou ochutnávku svým sortimentem. Vzhledem k tomu, že některá vína jsou alokována ve velmi malých množstvích a prakticky hned vyprodána (za všechny třeba Labet z Jury, ten prostě už vůbec není), šlo o dost unikátní možnost se s některými kousky naposledy potkat před tím, než se rozletí do různých restaurací a barů. Krom Champagne byla představena i stále relativní novinka v podobě vín alsaského naturálního vinařství Domaine Binner, kousků z alsaské bio Domaine Sylvie Spielmann a také dvou vín prvního biodynamika v Burgundsku a jednoho z prvních ve Francii jako takové, Domaine Jean-Claude Rateau. V době, kdy jsem odcházel, bylo k dispozici 33 otevřených lahví. Náročná práce tohle, když chcete poctivě projet vše :-) Poznámek je trochu víc, pokud se vám to nechce číst (chápu), tak stačí sjet na konec textu…

Domenico Clerico, zlatá z Co-Opu, Coravin pro screwcap, Nat’Cool

Ve světě vína se furt něco děje. A některé zprávy nejsou zrovna příjemné. Kupříkladu ta, že ve věku 67 let zemřel Domenico Clerico, jedna z italských nejzářivějších hvězd, jehož Barolo patří k tomu nejlepšímu, co lze v apelaci nalézt. Používal malé barrique a 228 litrové burgundské sudy a je považován za modernistu. Ale v případě Barola je moderním přístupem i příprava vína z jediné specifické a výjimečné polohy, spíše než směs více různých poloh. Kdybych sestavoval nějaký žebříček vín, která mne na ochutnávkách nejvíce zasáhla, tak jeho Barolo „Ciabot Mentin Ginestra“ 1989 bych do něj téměř jistě zařadil.

Ze zásob, sámošek a Lidlu

Minulý týden jsem v lesích a luzích Šumavy pil či alespoň ochutnal celkem divokou sbírku lahví. Od zajímavých kousků co jsem si přivezl z vlastních zásob, přes domácí sámoškovky (nákupy dalších účastníků dle základní sady instrukcí, ale ne vždy to šlo) po set lahví pořízených v Lidlu (neodolal jsem a v rámci dopoledního výběhu to vzal přes kopce Vimperka). Projedu je ve značně zrychleném sledu, dělal jsem si ostatně spíš jen velmi hrubé poznámky. Bavilo mne Nejsme tu sami od Ondry Kopičky, v téhle směsce ledasčeho z Modřanské vinice bych snad původ i poznal. Je to svěží i docela plné, takové milerkově-muškátovo-mýdlově kytkové, zábavné, čisté, bezvadně pitelné a zajímavé. A ta stříkaná viněta! Bio moselský Weingut Martin Schömann 2014 Devon Riesling trocken mladý, přísný, minerální kousek, fajn pití. Padl Modrý Portugal 2013 Johann W ze Zámeckého vinařství Třebívlice, takže Čechy (konkrétně viniční trať Pod Šepetelským vrchem). Lehčí, peckovinově višňově ovocné a kořenité, s výraznou kyselinou, výborně pitelné příjemné chladnější červené. Úplně jiný svět než Estate Cabernet Sauvignon 2014 od Errazuriz, jejich základ v odrůdě původem z údolí Maipo a Aconcagua. Výraznější, černorybízová záležitost, dost slušná, byť tentokrát mi z toho docela znatelně lezlo dřevo i když ho tam není moc.

S lahví od potoka

Tak jako každý rok touto dobou jsem vyrazil tábořit na okraj Šumavy a budete tedy ochuzeni o každodenní příspěvky na Jižním svahu. Děti dorazí až dnes odpoledne, takže to zatím bylo pár sympatických dní klidu :-) Spousta poctivé stravy (žádná topinka prostě nechutná stejně dobře jako ty místní z rezavých plátů kamen), práce se sekerou a pilou, prvních pár desítek kilometrů běhání po okolí a samozřejmě též konzumace vína hezky na čerstvém vzduchu. Dovezl jsem zase nějaké spolehlivé vlastní zásoby a do toho začínáme zkoušet nabídku okolních obchodů. Přijde mi, že to stojí ještě víc za prd než dříve. Když se projedete pár kilometrů navíc do nějakého supermarketu, tak samozřejmě seženete klasický sortiment, ale v sámošce v malé obci je to naprostá tragédie. Dříve tam šlo koupit alespoň Znovín (kde mi přijde, že trochu povylezl zbytkový cukr, ale možná jsem měl v poslední době jen smůlu) nebo Habánské sklepy (dříve spolehlivý zdroj technicky perfektních a zároveň ne úplně nudných vín, ale co jsem měl za poslední tři roky tak mi přijde, že mnohem více srovnalo projev s dalšími velkými supermarketovými značkami a nějaký charakter navíc aby člověk pohledal), teď už jsou tu skoro jen ty nejlevnější věci ze zahraničí nebo domácí značky s obsahem ze Slovenska, Maďarska a dalších zemí. A samozřejmě Sklepmistr, i se soutěží. A tímto směrem se vydávat nehodlám :-)

Slepá degustace červených burgundských

Degustace Jiřího Hrona v restaurantu ŠMIK se pomalu ale jistě stávají pravidelnou záležitosti, navíc z původního komorního počtu účastníků plně obsazenou (= jedna láhev od vína stačí na běžný vzorek pro každého a zbývá i na upřesnění). Tentokrát jsme se sešli nad červenými vína z Burgundska (plus třemi Champagne na zavínění a dvěma fajn Beaujolais na závěr) a výjimečně se degustovalo naslepo. Osm vín s odhalením jejich totožnosti až na závěr. Potěšilo mne, že u mne vyhrálo víno, od kterého bych to tak nějak papírově očekával už předem. Věděli jsme, že jsou tam dva vzorky „pirátské“ původně neplánované a něčím vybočující. Takže když jedno z vín vonělo a chutnalo jako ukázkové slušné Beaujolais, pravda s barvou spíše světlejší, klidně si na něj tipnete. Ostatně názor sdílí i okolí. A vidíte ho, Vougeot :-)

Postarší ryzlink z Moravy a z Wachau

Dnes to budou dva mírně postarší ryzlinky, jeden z Moravy a druhý z Wachau. A začneme u vinařství Reisten, svého času jednoho z mých zásadních oblíbenců pro bílá vína (než jsem začal mít pocit, že kvalita jde dolů, aby je následně spolkli Templářské sklepy a tím pro mne zmizel poslední důvod jim doma věnovat svůj čas a peníze; byť tedy na větších degustacích jsem je zkusil i poté). Úplně náhodou jsem ve sklepě objevil zapomenutou láhev Riesling Valtická kabinetní 2007, tedy jejich základní lehčí rýňák v deseti letech věku. Už v letech 2009/2010 mi přišlo, že to víno nemá moc kam jít a jde spíše o přímočařejší kousek na pití, ale podlehl jsem tenkrát slevové a měl toho doma, po 95 Kč za láhev, asi dva kartony. Jak se to udrželo? Tmavší, zlatá barva. Bylinková vůně, podběl, medová linka. Velmi suché, spíše lehčího střihu, výrazná kyselina, bylinky a med, relativně krátké a snadno pitelné. Čisté, nezlomené a bezproblémové. Za období 2008 až 2010 se změnilo mnohem více, než za následujících sedm let :-)

Piju furt dokola to samé…

Ne že bych vyloženě neměl o čem psát, válí se mi tu poznámky k hromadě bublin z poslední doby (kterými vás zase nechci úplně zahlcovat, přeci jen ne každý je do nich takový fanda jako já), z hned několika výborných degustací jsem dosud nespáchal report a na souhrnný článek až otevřu ještě něco souvisejícího tu čekají poznámky ke kupě zajímavých vín. Ale pokud jde o jednotlivé samostatné lahve doma, tak… inu… nějak jsem v poslední době pil spíše osvědčené kousky. A slyšet stále znovu o tom, jak strašně moc mne baví Pinot Noir 2015 z Krásné Hory, proč dává smysl znovu otevřít láhev Vermell 2014 z Celler del Roure, z jakého důvodu se vracím k Müller Thurgau 2015 z Dlúhých Greftů, co mne opakovaně tak oslovuje na Dirler-Cadé Sylvaner Vieilles Vignes 2013 či kolik lahví Kékfrankos od Ráspiho mám ještě v zásobě asi nechcete :-) Dost na tom, že určitě budu psát o nových ročnících těchhle vín. Samozřejmě stále zkouším, experimentuji a mám doma i docela dost různých vzorků, ale čím dál častěji se vracím k osvědčeným lahvím nakupovaným v kartonových počtech. To u mne nebývalo zvykem, nadšení ze zkoumání nového (a možnost se o něj zde podělit určitě hrála a hraje roli) skoro vždy převážilo nad chutí vrátit se k něčemu osvědčenému. Asi stárnu, nebo co…

Prohibice, papež a naturální vína, Anglie, krabicák na D1

Pokud na to nekoukáte z pohledu organizovaného zločinu, tak mne nenapadá mnoho užitečných přínosů prohibice. Na jeden pozitivní teď ovšem narazili pracovníci z Liberty Hall Museum, kde se rozhodli pro průzkum a renovaci vinného sklepa. Zde se za zdí, zbudovanou právě za prohibice, skrývala sbírka vínka – něco demižonů a více než padesát lahví především Madeiry (ale byl tam i gin, nějaké Burgundsko a tak), nejstarší z nich dovezené do Ameriky v roce 1769! Vyzrálý Sercial, to bych si dal! Sklep neměl zrovna ideální podmínky a pár lahví bylo očividně načatých, na úplnou hitparádu v kvalitě bych to neviděl. Na druhou stranu je to Madeira, že jo, ta něco vydrží. Další demižony s vínem našli schované pod balíky slámy na půdě. Jednu z původních lahví prý otevřou, až se u nich v muzeu zastaví portugalský prezident.

Parádní šumivá růžovka a jedna trochu utahaná

Svátky a víkend jsem s rodinou strávil v Luhačovicích (cestou s povinnou zastávkou v Olomouci, tedy přesněji v Entrée, a zase to bylo bezva). Obešli jsme s dětmi komplet všechny tamní prameny, i ty které nejde ochutnat. Favoritem je pro mne teprve před pár lety veřejnosti zpřístupněný Nový Jubilejní, ač nebyl původně určen na pití. Ale já mám divný vkus :-) Kupu času jsme věnovali také zkoumání luhačovické gastronomie a je čím dál víc z čeho vybírat. Jen s tím vínem je to furt trochu složitější, tuplem pokud jako my chcete aktivně pít bubliny. Prostě nechápu, proč si někdo dá tu práci s výběrem masa z lokální biofarmy, bylinek a salátů od nedalekého pěstitele, doplní to místním pivem a pak servíruje bohémku demíčko. No nic. Pár lahví jsem ale ulovil a dnes se zmíním o dvou z nich. Začneme s úlovkem v zajímavé restauraci Republika v hotelu Radun, španělskou lahví od Raventós i Blanc z apelace Conca del Riu Anoia (pozor ať tomu neřeknete cava! :-), růžovkou Rosé de Nit 2014 Brut.

Krug Grande Cuvée č. 411046

Jsou výjimečné momenty, které si zaslouží otevřít nějaké to lepší víno :-) Pravda, je třeba důsledně separovat obsah lahve od příležitosti, ke které ho máte ve sklence, ale při troše snahy se to dá. Takže když nám konečně dorazil papír, že už bance nic nedlužíme a hypotéka je splacena, nenapadlo mne nic lepšího než vylovit z chladničky Krug Grande Cuvée (web). O co přesně se jedná nemusím nějak detailně rozepisovat, protože už jsem to tu udělal, u máločeho jsem měl tak detailní profil jako u Krugu a jejich produkce. A dokonce jsem tenkrát primárně pil stejné iD (i tohle je v zápisku vysvětleno) jako nyní, 411046. Tedy neročníkový Krug postavený na ročníku 2005, ale sestavený celkem ze 134 vín dvanácti různých ročníků, kdy nejstarší je 1990. Odrůdově 44 % Pinot Noir, 37 % Chardonnay and 19 % Meunier, na kalech v lahvi něco přes šest let. Papírově více než lákavé. A dobrovolně přiznávám, že jsem byl hodně nervózní. Co když to bude „jen“ dobré a onu výjimečnost tam prostě neuvidím? Zatím se vždycky nadšení dostavilo. A tentokrát?

Anglické bubliny, německý Ryzlink, obludná Barbera a supermarketový Mucha

Dneska budu trochu skákat mezi oblastmi a styly. Doplnil jsem si vzdělání dalším vinařstvím z Anglie, tentokrát to byl Gusbourne (web). Tenhle statek v Kentu existuje už od roku 1410, ale coby vinařství až od roku 2004. V tento rok došlo i k prvním výsadbám, z panenské sklizně 2006 šla první vína na trh v roce 2010. Mají 40 ha v Kentu a dalších 22 ha v Západním Sussexu, vše klasický šampaňský mix Meunier, Pinot Noir a Chardonnay (dva později jmenované spíše burgundské klony). Mošt kvasí v nerezu a částečně používají i malé starší dubové sudy. Blanc de Blancs 2010 Brut „Méthode Anglaise“ (francouzsky zapsanou lehkou urážku šampaňské metody považuji za klasický britský humor) je čisté Chardonnay jen z vinic v Appledore, Kentu. Na kalech něco přes tři roky. Dozážují s ohledem na kyseliny, v tomto případě je to něco přes devět gramů. Ale může být i víc, v ročnících kde jim kyseliny klidně vyletí nad deset :-) Světlá citronová barva, výraznější perlení menších bublinek, bohatá pěna. Čerstvá, energická klasická aromatika, chladnější, již lehce nazrálá, citrusová, toastová, minerální. Moc pěkná. Suché, šťavnaté, výtečné kyseliny, zbytkový cukr perfektně zapracován a spíše jen vše uhlazuje a fixuje ovocnost, ale celkový projev je spíše lehčí, štíhlejší a elegantní. Čistota, délka, preciznost. Tohle prosím ano!

Dvakrát mladý Juhfark

Po týdnu se zase vrátím do Somló, otevřel jsem totiž dvě fajnové lahve, obě s vínem odrůdy Juhfark. Takže na úvod trochu opáčka, co je vlastně zač. Jméno v překladu značí beraní ocas a odkazuje k podlouhlému válcovitému tvaru hroznů (příbuznost s italskými odrůdami jako Pecorino či Coda di Pecora však není, ovšem historky odkud získalo Pecorino své jméno jsou taky zábavné). Dnes je významná prakticky jen v Somló a i zde se nachází na méně než sto hektarech. Vína bývají pikantnější, tvrdší, rustikálnější, ale po několika letech zrání nabývají bohatosti a elegance. Ohnivost a vyzrálost vín ze Somló, jejich specifický minerální vulkanický charakter, a k tomu kyseliny a specifická struktura Juhfarku… co chtít víc? Je tedy fakt, že moderní podoby odrůdy jsou o dost přístupnější i v mladém věku, o něco uhlazenější, ale na kvalitě jim to neubírá. V minulosti byla nazývána víny svatebních nocí. Legenda totiž praví, že konzumace somlóského měla příznivý vliv na početí syna (a obecně velmi pozitivní zdravotní vliv, vína byla dokonce prodávána v apatykách), čehož využívali i Habsburkové, tamní vína s oblibou pila i Marie Terezie a Josef II. Dnes v nejmladší generaci dětí vinařů trochu převažují dcery, třeba Zoltán Balogh ze Somlói Apátsági Pincészet má hned tři. A když se podíváte na seznam potomků dvou výše uvedených monarchů, tak Josef II. měl jen dvě dcery a u Marie Terezie bylo z šestnácti potomků dívek jedenáct… tak nevím :-) Ale tím si legendu kazit nebudeme, že jo…