Některá vína prostě jen těžko dokážu posuzovat bez předpojatosti. Patří mezi ně jedno klasické víno z jihozápadu Francie, Madiran od Château Bouscassé. Důvod je prostý. Šlo o jedno z prvních charakterních francouzských vín mimo klasické profláklé apelace, které jsem si „objevil“. A také jedno z prvních vín, společně Château Montus ze stejné stáje vín Alaina Brumonta, které získal a pil i ve výrazně starších ročnících a coby zralejší vína než jsem byl do té doby zvyklý. A také zkoušel koupit na aukcích. V poslední době jsem je ale nějak míjel a vlastně se jen vracel právě k zásobám starších ročníků, nové chutnal velmi sporadicky. Inu teď jsem to trochu napravil s jednou ze špiček Brumontova portfolia, Château Bouscassé Vieilles Vignes 2009.
Château Bouscassé (na rozdíl od dnes asi slavnějšího Montusu, který Brumont zakoupil až v roce 1980) je původním rodinným majetkem. Vinice s ideální expozicí jsou pokryty žlutým a bílým jílem nad vrstvou porušeného vápence. Jsou tam místa s výraznějším obsahem oxidů železa a manganu, jiná s velkým podílem oblázků a tak. Konkrétně pro Vieilles Vignes je původ na bílém jílu a vápenci a právě s malými oblázky na povrchu. Taky je tam dost pískovce a možná i díky tomu pracují s pravokořennou révou. Všechny keře mají přes padesát let, některé jdou dokonce přes stovku. Víno je uváděno jako čistý Tannat, byť v něm sem tam mohou být nižší jednotky procent dalších odrůd (Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc či Merlot). Tři až šest týdnů macerace (dle specifické polohy a ročníku), malolaktika v sudech a tam také zrání 14 až 16 měsíců, zhruba 1/3 je nových.
Temná barva, až neprůhledná, fialový tón, hodně mladistvě působící. A mladá je i vůně. Tmavá hlubší ovocnost, pepřový tón, lehce lékořice, dřevo obaleno ovocem, kamenitá mineralita, káva. Plné, silné, koncentrované, tmavě ovocné s výraznými mladými ale nijak ostrými tříslovinami, delší, bezva kyselina a seriózní struktura. Hutný nabušenec, který nutně potřebuje ještě pár let zrát, byť pitelné je to už nyní (po pár hodinách dekantace). Po pravdě mám pocit, že v minulosti to bylo stále důrazné a koncentrované, ale přitom s o něco nižším alkoholem (tady je patnáct) a poutalo pozornost méně „hrubou silou“. Ale mrkněte se na devítková a desítková Bordeaux, že jo…
Mimochodem zajímavá je teplota konzumace, na léto doporučují 16°C a na zimu 17°C :-) A pobavila mne původní metoda doplňování sudů kde víno zrálo i přes tři roky, dříve tam prý do větších 600l sudů místo dolévání stejného vína prostě házeli černé bílé mramorované oblázky z místní řeky. Mineralita! Terroir! :-)