V týdnu pořádal Jiří Hron další ze svých pravidelných ochutnávek ve ŠMIKu, tentokrát bylo tématem Sancerre. Minivertikálu Vincert Grall Sancerre 2013 až 2015 narušil korek v nejstarším ze vzorků (a bohužel lehce narušil i jediné červené, Gérard et Pierre Morin Sancerre Rouge Bellechaume 2009), ale zbylá vína byla tradičně fajn, suchá, čistá, s dobrou kyselinou, typická, přímočařejší klasika. Víc mne bavil ročník 2014, oproti o něco teplejší krémovější patnáctce byl živější, říznější. O Roger et Didier Raimbault Sancerre Côteline 2013 jsem se zmiňoval už loni, dřevo v projevu trochu ustoupilo a je to již výrazně zralejší kousek, s toastovými tóny ve vůni, dobře postavený, delší, ovocný, velmi solidní. Ale po pravdě jsem od vývoje čekal trochu víc. Nejvíce mne ale oslovila série tří vín ročníku 2012 a jedno z nich vyloženě nadchlo.
O Domaine Serge Laloue jsem tu už psal v souvislosti s průřezovou ochutnávkou před třemi lety, bylo na ní i dnes hodnocené Sancerre Le Cul de Beaujeu 2012. Tenkrát se mi hodně líbilo, ale potřebovalo čas. Chutnal jsem ho znovu rok poté a opět zaujalo. Teď ve středu mám v poznámkách nazlátlou barvu a bohatší, koncentrovanější vůni, lehce krémové a zrání na kalech, pocitově dotyk dřeva ale nemělo by tam být. Ovocnost, travnaté tóny aniž by působilo zeleně. Suché, silnější, bezva kyseliny, strukturované bohatší bílé, fajn délka, vybalancované, ovocné, velmi dobré.
Gitton Pére & Fils Sancerre Les Herses Silex 2012 jsem dosud pil opakovaně jen v ročníku 2010 a víno se vždy velmi měnilo (pozitivně) se vzduchem, požádal jsem o dekantování, myslím že když se k němu dostali ostatní tak mohlo být ještě zajímavější než když jsem ho pil já. Zlatavá barva. Na úvod sevřenější projev, postupně zajímavá ovocnost, bez, bohatší, toastové tóny. Suché, plnější, silnější, koncentrovaný styl Sancerre, lehce toast a karamel, nazrálost, zajímavé.
Jako špička z celé trojice mi přišlo Domaine André Vatan Sancerre Saint François 2012. Psal jsem tu o ročníku 2010 a bavil mne, dvanáctku jsem pil před dvěma lety a na blogu se nezmiňoval, ale dle poznámek se mi líbila velmi. A platilo to i tentokrát. Tmavší nazlátlá barva. Na úvod lehce divočejší zaprděně minerálkový projev, sluší tomu rozdýchání. Zralejší komplexnější vůně, angrešt, něco citrusu, sladší ovocné tóny, moc pěkné. K tomu něco toastovosti, dřeva, minerální linka. Suché, čisté, plnější, ovocné, s bezva kyselinou, trochu zakulacené, parádně vybalancované bílé na vrcholu. Seriózní, krásný kousek.
