Anglie vs. Francie vs. Německo

Byl to takový tradiční konflikt – Anglie versus Francie a Anglie versus Německo. Jenže tentokrát ne na bitevním poli ale pouze ve sklenkách. Dovozce Alifea uspořádal velmi zajímavou ochutnávku šumivých vín připravených klasickou metodou druhotné fermentace v lahvi, ve které se vždy v páru a naslepo utkala vína anglického vinařství Ridgeview, postupně jejich kompletní portfolio, s víny dalších zemí. Cílem nebylo ani tak poznat, které víno z páru je z Anglie, jako spíše udělat si názor bez předsudků. Ve finálním hlasování, pokud si dobře pamatuji, to prakticky vždy dopadlo 8:7 pro Anglii nebo naopak, prostě hodně vyváženě. Mé hlasování bylo přeci jen trochu odlišné, až bych v něm dokonce viděl jasný vzorec… :-) Ale hezky popořadě.

Již v minulosti jsem tu měl obecný článek o anglických vínech a od těch dob přinesl mnoho další zpráv o dalším tamním vývoji (= chtělo by to aktualizovanou verzi, kterou shodou okolností právě zpracovávám pro Barlife). Především jejich bubliny mne dost baví a považuji je společně s Champagne za konzistentně ty vůbec nejlepší. Stejně tak jsem se již zmiňoval o samotném vinařství Ridgeview, nejvíce v článku o blendu Cavendish a lehce také u Blanc de Blancs Grosvenor. Momentálně to vypadá, že díky Alifea budou bubliny Ridgeview první anglické oficiálně zastoupené (a asi jediné opravdu dovážené jinak než soukromě pár lahví z výletu) na našem trhu. Konečně!

Prvním párem degustace byl Fitz-Ritter Crémant Chardonnay Brut z Pfalze proti neročníkovému Ridgeview Bloomsbury Brut (na Chardonnay postavená směs s příměsí Pinot Noir a Pinot Meunier). Německo mělo světlejší citronovou barvu a slušné perlení menších bublinek. Ve vůni čisté, zralejší, trochu krémové, florální, poměrně přímočaré. Sice kategorie brut a suché, ale dozáž spíš vyšší a dost znatelná, čisté, slušně postavené, uhlazenější bubliny. Ale nic zásadního, pro mne. Anglie citronová barva a pěkné perlení menších bublinek. Svěží, čerstvá, minerální, citrusovo-jablková klasická vůně. Suché, šťavnaté, velmi dobrá délka, výrazné kyseliny, solidní struktura. Jablko, citrus, toastový tón, mineralita, již lehce nazrálé a asi trochu starší odstřel. Klasické, seriózní bubliny, nic vyloženě velkého ale na úrovni fajn Champagne určitě ano. Zde byla volba naprosto jasná a Anglie zvítězila :-)

V druhém páru bojoval Ridgeview Cavendish Brut 2014 (dominance Pinot Noir a Pinot Meunier s nějakým tím Chardonnay) proti Prinz Salm Pinot Sekt Brut Wildgraf 2014 (Rheinhessen, postaveno na Pinot Noir, bio). Anglie pěkná citronová barva a perlení. Jemnější, svěží, lehce krémová aromatika, citrusy, jablíčko. Suché, šťavnaté, perfektní perlení a určitá lehkost, výtečné kyseliny, čisťounké, precizní, dost slušné. Německo citronová barva, překvapivě spíše květinová aromatika a šumivé céčko. Suché ale dozáž opět dost znát, výraznější aromatičtější ovocně-květinové, zakulacené, s lehce pecičkovou dochutí. Proč ne, ale opět hlasuji pro Anglii.

Třetí pár představil neročníkové Ridgeview Fitzrovia Rosé Brut (postaveno na Chardonnay doplněném o červené z Pinot Noir) proti Prinz Salm La Principessa Rosé Brut 2015 (Rheinhessen, Spätburgunder alias Pinot Noir, bio). Anglie světlounká růžová a pěkné jemné perlení. Čerstvá, svěží vůně spojující citrusy, jablko a malé červené plody. Energická, minerální, klasická a výtečná. Suché, šťavnaté, parádní kyseliny, jemná ovocnost, lehkost, výborná pitelnost, čistě udělané víno šampaňského stylu. Německo světlejší růžová barva, lehce zaprděná aromatika vyžadující odvětrání, ovocnější. Suché ale opět s jasnou vyšší dozáží. Plnější, ovocné, na můj vkus a vzhledem k nemalé ceně dost přímočaré víno, ale láhev vypadá hezky a tou ovocností se bude líbit. Pro mne ovšem Anglie vítězí rozdílem třídy.

Další trojicí se přesunujeme na prestižnější vína od Ridgeview v souboji s Champagne. Nejprve to bylo Jean Dumangin Champagne 1-er Cru Brut Carte d´Or (okolo 40 % Chardonnay a pak stejným dílem Pinot Noir a Meunier, polovina rezervní vína) versus Ridgeview Blanc de Noirs Brut Limited Release 2013 (Pinot Noir a Meunier). Champagne pěkná citronová barva a vytrvalé perlení. Čerstvé, čisté, svěží, klasické s pěknou ovocností, čistě udělané. Suché, šťavnaté, se znatelnou dozáží ale vybalancovanou kyselinami a celkově krásně vyvážené. Povedená klasika. Anglie trochu tmavší barva, v aromatice lehce zeleninové smrádky, výrazně zralé. V chuti též znatelně starší, ale stále energické, suché, poměrně koncentrované, s výraznou kyselinou a delší. Solidní, ale s aromatikou jsem měl problém a upřímně mne dost překvapila, třináctka byl dobrý ročník a měl jsem i výrazně starší tamní vína která bez problémů držela. Hlasuji pro Francii.

Druhou část „elitního“ souboje zastal Jean Dumangin Champagne Brut Reserve Blanc de Blancs (čisté Chardonnay se zhruba polovinou rezervních vín a na kalech okolo tří let) proti Ridgeview Blanc de Blanc Brut Single Estate 2013 (čisté Chardonnay, obecně jejich asi top víno a jedno ze stabilně nejvíce oceňovaných anglických šumivých vůbec). Champagne světlejší barva a pěkné perlení. Čerstvé, živé, šťavnaté, citrusové s lehce oříškovým tónem, precizní, krásně pitelné klasické Blanc de Blancs. Anglie světlejší barva, v aromatice již znatelně nazrálé stejným stylem jako předchozí víno, s až lehce silážovými tóny. Suché, šťavnaté, perfektní kyseliny, velmi solidní délka, tvrdší a ostřejší, strukturované, působí jako víno s potenciálem delšího zrání, které ho dokonce vyloženě potřebuje. Takže v chuti bezva, ale zase ta aromatika, nerozumím. Hlasuji pro Francii.

A na závěr Ridgeview Rosé de Noirs Brut Limited Release 2013 (Pinot Noir a Meunier připravené metodou saigneé) proti Jean Dumangin Champagne 1-er Cru Brut Rosé (více Pinot Noir a Meunier a k tomu Chardonnay, polovina rezervních vín). Anglie světlejší starorůžová barva, výrazněji červeně ovocná a zároveň až jakoby přezrálá vůně s trochu silážovými tóny. Suché, šťavnaté, parádní kyseliny, mineralita, velmi dobrá délka, v chuti čisté a moc pěkně udělané růžové bubliny. Champagne světlejší lososová barva, aromatika drobnějších červených plodů, toastové tóny, suché, šťavnaté, fajn kyseliny, pitelnost, dobrá délka, pěkně udělané s lehce ale vlastně sympaticky nerušivě vyšší dozáží. Anglie měla asi lepší strukturu a projevovala se seriózněji, ale opět mne rušila ta divně přezrálá až jakoby nalomená aromatika a musím hlasovat pro Francii.

Verdikt? Upřímně by mne zajímalo, co se s těmi třináctkami od Ridgeview stalo, a rád bych si je někde ochutnal znovu. Protože základní řada byla parádní, což jsem si ověřil další lahví Bloomsbury doma, ale všechna ta „lepší“ vína měla stejný projev ve vůni, jakoby bublin odstřelených a zrajících v lahvi už moc dlouho, což prostě tak není. Jde navíc o jejich poslední release a vína, která by nyní měla být v ideální kondici. Ve výsledku by zde navíc byla i o hodně dražší než to Champagne, zatímco výtečné základy (především Bloomsbury a růžovka Fitzrovia) se snad budou pohybovat na zhruba stejné úrovni v zóně 700 – 900 Kč. Každopádně byla tahle degustace dobrá investice a dost jsem si ji užil :-) Pokud vás anglické bubliny zajímají a nemáte do UK zrovna cestu, tak by snad celá úvodní trojice měla být k ochutnání na Alifea Galadegustaci 19. září.