Ochlazení Vinohradským pivovarem

Prakticky jsem vypil své zásoby šumivých vín na běžnou konzumaci a netrpělivě čekám na zásilky ze Španělska a Francie, byť se trochu obávám, že jestli to povezou v černém autě UPS tak dostanu spíš svařák :-) Aktuální klimatické podmínky každopádně volají po alternativě v podobě chlazené melty, čaje a hlavně piva. Mým „domácím“ podnikem, pokud jde o sortiment posledního ze jmenovaných osvěžení, je Vinohradský pivovar, mám ho nejblíže a chodím tam pravidelně (především na jídlo, slušně tam vaří a děti obvykle zbaští úplně všechno, i věci co doma úplně nefungují), byť za tamního štamgasta bych se nepovažoval. Že je to podnik nekuřácký je dneska samozřejmé, ale byl už od začátku, pro mne šlo o zásadní konkurenční výhodu. V poslední době tam bývá dost plno, ale nějaké místo se obvykle najde a pivo sebou jde vždycky. A co že tam, v neustále rozšiřovaném provozu, vlastně vaří a mají na čepu?

Nejčastěji si dávám nefiltrovanou nepasterovanou Vinohradskou 11. Kvalita tam trochu kolísá, za ty téměř tři roky jsem tam narazil i na výrazněji diacetylové šarže a občas mám (u všech jejich piv) problém s trochu ulpívající hořkostí. Ale povětšinou je to moc fajn klasika, skvěle pitelná, tak akorát plná a s dobrým řízem. A několikrát se tohle pivo povedlo opravdu výjimečně dobře, kdy mi přišlo jako jeden z  top domácích světlých ležáků a nemohl jsem se ho nabažit. Ne že bych byl teda nějak velký znalec. Už dlouho jsem neviděl jejich dvanáctku, ale přiznávám, že ta mi obvykle tolik neseděla a vždy jsem dal přednost jedenáctce. V poslední době je stabilně výtečný Weiss 12, klasická svrchně kvašená pšenice. Aromatická, ovocná s dominancí kořenitých tónů, hodně hřebíčku. Středně plná, tak akorát sladová, slušný říz, moc pěkně vybalancovaná a pitelná, s trochu výraznější hořkostí. Téměř vždy je k dispozici i Jantarová 13, solidní o něco plnější krémovější záležitost, s karamelovými tóny, dobrou hořkostí a pitelností. Ale tohle pivo si dávám spíš malé sem tam k jídlu, na ochutnání. Často je teď na čepu i APA 12, voňavější citrusovější (sušená pomerančová kůra), bylinková záležitost, trochu toastová, s výraznou (a trochu agresivnější) hořkostí, středně plná, solidní. Ale pro mne zase spíš na degustační sklenici, pokud něco vyloženě piju tak jedenáctku nebo s velkou chutí Weiss.

Ceny, sebou v tmavých litrových PET lahvích i při pití na místě, odpovídají vnitřní Praze a restauraci, která nemá o hosty nouzi. Jsem s nimi v pohodě a moc rád, že podobný podnik v sousedství mám. Ale pár připomínek o jedenáctce za víc než čtyři pětky a že za to si lze, jen o pár desítek metrů dál, dát ověřenou jistotu v podobě dobře ošetřené plzničky už jsem opakovaně zaslechl :-)

P.S. Superstar moravského vinařství, minimálně z pohledu v zahraničí, Milan Nestarec, teď uvařil i pivo. Viněta je vyloženě parádní a prý i chutná dobře. Jen tak dál! :-)