Bezva „naturální“ Chablis

Včera jsem využil příležitosti k rychlé přechutnávce čtyř vín od Château De Béru, hodně zajímavého producenta ze Chablis. Zdejší zámek je v majetku rodiny Béru pěkná čtyři století a historicky to bylo právě víno, co zámek živilo. Tedy až do fyloxerové epidemie, která v tomto směru znamenala úpadek a vyklučení vinic. Restart přišel v roce 1987, kdy hrabě  Éric de Béru nechal vinice, včetně jejich monopolního Clos Béru, znovu osázet. Od roku 2004 je vinařství v rukou jeho dcery Athénaïs, které se postupně postarala o konverzi na bio a následně i na Demeter certifikovanou biodynamiku (i toho koně ve vinici mají ;-)). Pracují se (staršími) burgundskými sudy, nerezem a experimentálně i amforami. Fermentují spontánně, vínům obvykle poskytují poměrně dlouhé školení a lahvují bez čiření a filtrace a s hodně omezeným sířením (výsledná celková bývá 20 až 25 mg/l). V nabídce mají základní Chablis, Orangerie z „výsadeb na zahradě“, Côte aux Prêtres, 1er Cru Vaucoupin a ač nejde o 1er ani Grand Cru vinici tak top Clos Béru Monopole, ze zdí obehnané pětihektarové vinice přímo v Béru. K tomu vznikl i negocé byznys pod značkou Athénaïs, kde najdete jak klasická vína z Chablis a okolních apelací tak právě i ty „divočejší“ naturální kousky z amfor a experimenty.

Ochutnal jsem čtyři významně odlišná vína. Chablis „Terroirs de Béru“ 2015 je základem připraveným čistě v nerezu kde zraje něco přes rok. Víno docela voňavé, čisté, krémové, s ovocností do hrušky a dotykem citrusů. Uhlazenější a trochu měkčí, slušně dlouhé, příjemné pití. Ale, podobně jako leckteré další bílé patnáctky, na můj vkus trochu postrádá živost. Chablis „Clos Béru“ Monopole 2014, zde již fermentované i vyzrávané rok a půl v dubových sudech, je úplně někde jinde. Čerstvé, energické až slinosbíhavé v aromatice, žluté ovoce, citrusy, krémovost, mineralita, jistá pikantnost, perfektně zapracované dřevo, kouřová linka. Suché, středně plné, šťavnaté, minerální víno, strukturované a dlouhé. Komplexní, perfektně pitelné, vybalancované, seriózní krásné bílé burgundské. Parádní kousek, který poskytne kupu radosti nyní a bude navíc dobře zrát. Maloobchodní cena po lahvi bohužel už lehce pod šestnáct stovek. Je to boj…

Z nesířených v amforách školených vínech mi ve sklence skončilo Athénaïs Amphore Chardonnay 2014, s lehce naoranžovělou barvou a jasnou macerací, aromaticky hodně efektní a výrazné, svíravější v chuti s nějakými těmi tříslovinami, s bezva kyselinou a lehce zemitou dochutí. Slušná „oranžáda“, byť nic zásadního. Hrozno by mělo být snad přímo z Clos Béru a… hlasuji pro klasičtější vyznění :-) Athénaïs Amphore Pinot Noir 2015 mne bavil o hodně víc. Opět výrazná živá aromatika, zralejší a trochu teplejší červeně peckovinové, lehce živočišné, šťavnaté, pěkně ovocné, slušná délka a výtečná pitelnost. Fajn pinot, u kterého bych ale nějakou archivaci neřešil a prostě ho pil v jeho přímočaré zábavnosti nyní. Akorát to bude, na podobný přístup, asi dost drahé. Pokud vůbec na náš trh dorazí. Clos Béru tu ovšem bude určitě, v sortimentu Antonína Suchánka aka Champagnier.cz.