Furt se něco děje. Například milovníci vín z Burgundska se musí dovzdělat ve znalostech apelací, do ne úplně krátkého seznamu totiž po letech debat přibude nová – Bourgogne Côte-d'Or. INAO už ji schválilo a když vše půjde dobře, tak ji budou vinaři moct využít již pro letošní ročník. Platí pro bílá i červená z potenciálně až tisíce hektarů, týká se několika desítek obcí v Côte de Beaune a Côte de Nuits a zasahuje až do Maranges v Saône-et-Loire. Jde tedy o drobátko vyšší a plošně omezenější „ušlechtilejší“ variantu základního Bourgogne (které v podstatě zasahuje až do Beaujolais a pod touto apelací lze najít leccos), ale krom geografického vymezení jsou tu i další požadavky. Vína musí být stoprocentní odrůdová Chardonnay či Pinot Noir, tedy žádné míchání třeba s Gamay. Je vyžadována výrazně vyšší hustota výsadby, nejméně 9000 keřů na hektar (oproti současnému minimu 5000 pro Bourgogne), a zároveň o něco nižší výnosy (66 hl/ha pro bílé a 58 hl/ha pro červené). A také o něco vyšší alkohol, 11 % pro bílá a 10.5 % pro červená. Ale upřímně – kdo v poslední době viděl burgundská pod jedenáct alkoholu :-) A abyste to neměli úplně jednoduché, tak v Burgundsku, konkrétně v jižní části Yonne, ještě vzniká apelace Vézelay. Bavíme se o asi 90 hektarech u obcí Asquins, Saint Père, Tharoiseau a Vézelay, do této doby šlo pouze o subzónu apelace Bourgogne. Nyní budou mít, pro bílá čistě z odrůdy Chardonnay, apelaci vlastní.
V mírně zoufalé snaze pozdvihnou jméno cavy a přesvědčit konzumenty, že existují i opravdu výborné za které se vyplatí připlatit, vzniklo nové označení Cavas de Paratge (resp. španělsky Cava de Paraje, s katalánštinou a španělštinou je to dneska zase takové divočejší a tlačena je spíše o něco hůře znějící španělská verze). V zásadě se jedná o vína ze specifických špičkových zón, ne nutně jednotlivých vinic (zóna jich může ale nemusí zasahovat více, dokonce na sebe nemusí nutně přímo navazovat). V první vlně se certifikace týká dvanácti různých zón a z nich šestnácti vín. I výrazně zpětně, například špičková Gramona Enoteca Brut Nature 2000, u které informaci o tom že jde o paratge zatím logicky nenajdete a i u dalších vín se teprve budou upravovat viněty. Krom původu na specifickém kvalitnějším místě je vyžadováno i delší zrání na kalech v lahvi, nejméně 36 měsíců (základ pro cavu je 9, Reserva 15 a Gran Reserva 30). Základní tichá vína pak musí vznikat přímo ve vinařství které následně připravuje bubliny, není povoleno dokyselení, všechna vína musí být certifikována degustační komisí a bavíme se vždy o kategorii brut nebo sušší.
Zda certifikace něčemu pomůže je ve hvězdách, pro většinu španělské bubliny = cava = levné základní pití. Třeba špičkový producent Raventós i Blanc už apelaci raději opustil úplně před nějakou dobou a hrají si s vlastním označením Conca del Riu Anoia. Existuje i alternativa Clàssic Penedès, ve které se neangažují megavinařství typu Freixenet či Codorniu ale spíše menší zajímaví hráči (AT Roca, Albet i Noya, Clos Lentiscus, Loxarel), a kde jsou také výrazně přísnější pravidla. Zrání minimálně na úrovni reserva pro cavu, původ jen v apelaci Penedès a také povinná bio certifikace. Osobně tak nějak vůbec nekoukám na konkrétní označení, ať už je tam napsáno classic, gran reserva nebo cokoliv jiného, ale řeším konkrétní producenty a jejich přístup. Nějak si úplně nejsem jist, zda těm opravdu top vínům za už nemalé peníze (mnoho desítek euro, viz dřívější zápisek) jakkoliv pomůže v prodeji nějaké ne úplně snadno uchopitelné značení Cavas de Paratge. A vlastně přemýšlím, co přesně to přinese těm méně slavným. Bude na sommeliérech v restauracích a prodejcích ve vinotékách, aby vysvětlovali, proč se vyplatí vysolit o něco více peněz :-)
Mimochodem by vás mohlo zajímat, že v komisi odborníků posuzující vína z jednotlivých zón (a podílející se na vzniku klasifikace Cavas de Paratge jako takové) seděla i jediná držitelka titulu Master of Wine z našich končin, Lenka Sedláčková. Ostatně není se čemu divit, její závěrečná práce při MW zkouškách byla právě na téma segmentu prémiové cavy.
