Na zavínění Crémant D´Alsace Brut Nature od tradičního rodinného (10 generací) vinařství Clément et Matthieu Weck z Gueberschwihru. Dříve jsem od nich pil jen Extra Brut, ale tohle je očividně totéž, jen už se nebojí nulové dozáže resp. značení jako Brut Nature :-) Odrůdově Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Noir. Citrónová barva a velmi pěkné perlení. Stále čerstvá ale již decentně nazrálejší vůně, bílé ovoce, toastovost a lehce květinová linka. Velmi suché, poměrně řízné, živá kyselina, bílá ovocnost, slušná délka. Fajn aperitivní bubliny.
O první chod se postarala Domaine Fougeray de Beauclair z Marsannay-la-Côte s Marsannay blanc Monopole „Les Saints Jacques“ 2015. Pokud čekáte burgundské Chardonnay tak byste se spletli, jde o odrůdu Pinot Blanc. Citronová barva. Poměrně výrazná až líbivější aromatika, sladší až tropického ovoce, minerální linka a poměrně hodně výrazně dřevo. V chuti čisté, s výraznou kyselinou, šťavnatě mladé, krémovost, žluté ovoce, opět dřevo zásadní role. Párováno, veskrze úspěšně musím říct, s Foie Gras s ananasovým sabayonem.
Druhý chod Bourgogne Hautes-Côtes de Beaune 2015 od Domaine Joannet z Marey-lès-Fussey. Čerstvá, citrusová, svěží záležitost, s minerální linkou, dotyk dřeva, fajn kombinace zralé ovocnosti a lehce herbální linky. Suché, šťavnaté a trochu tvrdší, ale zároveň něco krémovosti, pěkné ovocnosti, slušná délka. Přímé, dobře pitelné. K tomu mořská kambala na studeném kouři s ořechovým pyré, artyčoky a pečenou cuketkou. Dohromady fungovalo dobře, ale výtečný ryba přeci jen strhávala pozornost na sebe a myslím si, že v tomhle případě by si zasloužila o něco serióznější víno :-)
Třetím chodem zůstáváme stále v Burgundsku, s Bourgogne Chardonnay 2015 pod kterým je podepsaný François Buisson, Domain Buisson-Battault z Meursaultu (odkud jsou i hrozny na toto víno, ze dvou různých vinic s výsadbami z let 1951 až 2001). Lehce nazlátlá žlutá barva. Jemnější, na úvod sevřenější aroma, postupně pěkně citrusové, příjemně ovocné, decentní dřevo a minerální linka. Suché, čisté, krémovost, mineralita, pěkná stavba. Hodně slušné nadprůměrné Bourgogne, které obci původu myslím docela odpovídá. Kombinací k němu bylo králičí filátko s květákovým moussem, dijónskou pěnou a (dost překvapivě) lososovým kaviárem, fungovalo to celé moc pěkně.
Čtvrtý chod sestával z Domaine de L'Abbaye Petit Chablis Sur Le Clos 2011, o tomhle víně jsem tu psal v roce 2014 a tenkrát mne hodně zaujalo. Další pár let zrání bylo hodně znát. Tmavší, zlatá barva. Výrazně zralé i ve vůni, medové, toastové, pečené jablko, hodně výrazné. V chuti suché, fajn kyseliny, silnější, zralé, poměrně koncentrované, solidní zajímavé víno. Kombinací byl telecí filet Souse Vide s pečenými třešněmi a domácí tagliatelle. Chutné a zajímavé spojení.
Další chod Viňa Chocalán Alexia 2011, o které už tu řeč byla. A k ní vyzrálá brazilská svíčková na lanýžovém risotu s černým rybízem. Parádní chod, který ovšem oddělil silné od slabých, kdo zpucoval komplet pastu v předchozím chodu (ehm…), už s kusem masa a rizotem dost bojoval. Osobně bych tam býval šetřil rybízem, bylo ho snad až příliš, ale spojení s vínem na jedničku.
O sladký závěr se postaral Leo Hillinger z Burgenlandu se small HILL sweet 2012. Což je trockenbeerenauslese z odrůdy Ryzlink vlašský a Chardonnay, připraveno čistě v nerezu. Barva tmavé zlato. Intenzivní, koncentrované sladké ve vůni, meruňkový džem a likér, lehce těkavé, rozinky, med. Velmi sladké koncentrované v chuti, ale s bezva kyselinou, plné, dlouhé, efektní. Povedený slaďák. K tomu smetanový dortík z mandlového bezé s meruňkami a griliášem, který mne nadchnul sám o sobě i v párování.
Úplný závěr pro zájemce zajistilo Domaines Lamiable a jejich Armagnac z ročníku 1989. Což mi přišlo jako stylové zakončení, jde o rok pro tuhle zemi fakt důležitý. Snad si svobodu a možnosti, které do společnosti přinesl, zase nějak hloupě neosekáme :-)
