Etna Roso, ikona z Chile a levná Garnacha

O vinaři a „létajícím enologovi“ jménem Antonio Sasa jsem se tu už zmiňoval. A před pár dny otevřel jeho Etna Rosso 2014. Jde o jedno z vín, pro které právě dělá konzultační práce a pak lahvuje pod svoji značkou. Odrůdově postaveno celkem očekávaně na Nerello Mascalese, zrání rok ve francouzských barrique sudech (ale ne nových). Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Víno je to mladé a po otevření dává dost najevo, rozhodně se vyplatí nechat ho nějakou tu hodinu odvětrat a nebát se ani karafy. Postupně se otevírá do poměrně výrazné až chvílemi parfémové aromatiky sladšího ovoce na pomezí červených a tmavších plodů, až trochu džemová, jasná linka dřeva, sladší kořenitá linka. Suché v chuti, poměrně plné ale ne těžké, zrale sladce ovocné, lehce svíravé, třísloviny spíše měkčí a nijak výrazné, dotyk minerality. Pěkně postavené, sladce ovocné, efektní, zajímavé víno. Vozí Víno pro Vás. Po pravdě mám Etnu spojenu s červenými víny trochu tvrdšího charakteru a s m, tohle mne trochu překvapilo, ale tohle očividně kritiky obecně dost baví. Starší ročník posbíral všemožné medaile a tuhle čtrnáctku zařadil James Suckling do svého Top 100 Itálie pro rok 2016.

Jak tak koukám z okna jak leje, tak mám chuť odhrnout jeden kousek na zahřátí. Pil jsem ji na degustační večeři ve ŠMIKu, o které tu ještě bude řeč, jsme v chilském údolí Maipo s Viňa Chocalán Alexia 2011. Což je jejich „ikona“, top víno producenta, postavené lehce překvapivě ze 70 % na odrůdě Cabernet Franc doplněné 20 % Merlot, k tomu 7 % Cabernet Sauvignon a 3 % Petit Verdot. Macerace za studena, fermentace v nerezu a zrání rok a půl ve francouzských barrique sudech. V barvě hodně temné. Aromatika na úvod velmi intenzivní, černý rybíz, švestkový likér, dřevo a čokoláda, vyloženě sladká a těžká. Postupem času a s vlivem vzduchu se objevují kořenitější tóny, linka zeleného pepře, drahé dřevo, jemnější složitější vrstvy. V chuti silné, plné, suché byť nějaký gram cukru a navíc vyšší alkohol taktéž evokující sladkost tam jsou. Parádní kyseliny, pevné třísloviny, ale celkově obaleno výraznou ovocnost a uhlazené. Delší, solidně postavené a bude myslím slušně zrát. Efektní „moderní“ obluda, ale veliká plyšová :-) A už ne zrovna levná.

Nedávno jsem se tu zmiňoval o španělském pinotu a ze stejného vinařství teď otevřel levnou Grenache. Castillo de Monjardín Garnacha La Cantera „Viñas Viejas“ 2015. Jedna odrůda z jediné vinice (v překladu „kamenolom“, hodně chudá kamenitá) v nadmořské výšce zhruba 500 metrů, z keřů ve věku 70 let. Zrálo půl roku v 300l francouzských dubových sudech. Rubínová barva, nic vyloženě temného. Čerstvá, svěží, mladistvá vůně, peckovinová, třešňová, lehce listnatě pikantní, lékárenská bylinková linka. Suché, šťavnaté, středně plné, peckovinové, čisté, s fajn živou kyselinou, něco třísla, dobrá dochuť. Docela lehkonohé, nekomplikovaně zábavně pitelné. V lepších ročnících to dostává i k devadesáti bodům, tenhle se pohybuje spíš okolo 87. Alexia dostala od Sucklinga 91, Etna od Sasy od něj má vysokých 95. Kdo kupuje podle bodů má jasno (a ten Sasa je opravdu fajn), ale zase ta Garnacha mne přišla (maloobchodně po lahvi) na méně než šest euro :-) Ale kdo kupuje jen podle bodů / medailí či jen podle ceny, že jo. Nebo snad…