Po delší době dorazil do pražského Fajnšmekru bořetický vinař Ota Ševčík, tentokrát s přehlídkou vín ročníku 2016. Projeli jsme si deset kousků mladých vín a jedno starší na srovnání jako bonus. Pokud jde o vinařství, tak tam žádné změny – stále bio byť na lahve logo nedává, celkem zhruba 2 hektary výsadeb (a poslední tři roky vinaření už coby hlavní zaměstnání) a přemýšlí o drobném růstu, roční produkce 12 až 13 tisíc lahví. Ve sklepě také žádné veletoče... kvašení spontánně ve dřevě, otevřené kádě, jak bílá tak červená. U bílých tak den macerace. Síření většinou až po několika měsících a celková ve vínech vždycky spíše nízká, zrání na kompletních kalech (s batonáží dle ročníku, ale spíše ne moc) v sudech z dubu nebo akátu, malolaktika u všeho, bez čiření a filtrace. Ročník 2016 se mu líbí, všechna vína jsou naprosto suchá a kyseliny slušné, mnohá mají velký potenciál zrání. U všech spíše trochu vyšší alkohol, pohybovalo se to mezi 13 a 14 %, ale vína byla díky tomu spíše tučnější než že by nějak lezl ven. Každopádně jsou v lahvích sotva měsíc a půl a bylo to chvílemi dost znát, rozhodně jim prospěje čas.
Hodně vidět to bylo hned na úvodním Sauvignon Blanc 2016 (dolní Čtvrtě, výsadba 2010, nový dub a starší akát 600l), kde i přes mnohonásobné vyplachování nového sudu dřevo v aromatice zatím dominovalo nad vším ostatním. V chuti plnější, dobře postavené, solidní bílé opět s výraznou linkou dřeva. O hodně více mne oslovil Neuburger 2016 (Čtvrtě, mladé i starší výsadby, 2/3 dub a 1/3 akát), víno tmavší žluté barvy, v projevu o něco čerstvější, lehce citrusový, živý, mladý a sevřený ale potenciálně skvělý. Suché, fajn kyseliny ale uhlazenější kulatější projev, strukturované, zajímavé víno. A užil jsem si i Grefty 2016 (Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Veltlínské červené ranné z Kraví hory + v malé míře mix dalších odrůd ze starých směsných výsadeb + trocha veltlínu ze Čtvrtí aby bylo v sudech dost, 500 a 300l akát). Tmavší nazlátlá barva, čerstvé ale jasně z hodně vyzrálých hroznů, zajímavý projev. Trochu krémové, zralejší ovocnost, bílý pepř a další kořenitost, moc pěkná komplexnější směs. Suché, plnější a silné, docela koncentrované, kouřová linka, trichu pecičková delší dochuť.
Z bílých mne asi nejvíce oslovil Ryzlink rýnský 2016 (Čtvrtě, výsadby 2011 a 2003, klasický klon 239 a pak selekce od Jamka z Wachau, dva 600l akátové sudy, jeden z nich nový). Tmavší nazlátlá barva, mladá výraznější aromatika, květinová a ovocnost do meruňek. Suché, moc pěkná kyselina a šťavnatost, poměrně koncentrované, strukturovanější dobře postavení, poctivé, seriózní delší víno. Rád bych pil doma a zkoumal vývoj v následujících letech. Určitě mne oslovilo více než Chardonnay 2016 (horní Čtvrtě, starý akát a dub) s výraznější krémovo-dřevěnou aromatikou, suché, plnější, krémové, zakulacené. Fajn kyseliny, citrusovost, dost výrazně dřevo a trochu toastovaný přismahlý závěr. Podobně jako u Sauvignonu věřím, že se to se dřevem srovná (tady možná i snáze), ale teď bylo na hodnocení dost náročné. Veltlínské zelené 2016 („prudší“ část Čtvrtí, dva různé rakouské klony, školeno v 600l akátu) mělo tmavší, lehce do zlaté barvu, mírně opalizující. Ve vůni koncentrované, čerstvé, sevřenější, nutně potřebuje více prostoru. Suché, silné, plné a koncentrované, fajn kyseliny a délka, veliký potenciál. Mám raději lehčí styly veltlínu, tohle bude časem ovšem hodně zajímavé pití.
Asi nejen mne velmi oslovil Tramín 2016 Orange (Čtvrtě, sudy). Delší macerace na slupkách, vinař popisoval jak k rozhodnutí tentokrát tramín udělat v oranžové dospěl, ale nemusím tady prozradit úplně všechno :-) Tmavá zlatooranžová barva. Hodně čerstvé, výrazné, aromatické a zároveň elegantní, květinové, dotyk citrusové kůry, jemnější linky. Krásně udělaná klasika, suchá, čistá, plná a koncentrovaná, se solidní kyselinou a zároveň pěknými jemnými tříslovinami, strukturovaná, delší, bohatší. Seriózní oranžové, vybalancované, výtečné.
A tím se plynule dostáváme k červeným a rovnou k Frankovka 2016 (pětina hroznů z Kraví hory i ze starých předválečných výsadeb, většina mladší výsadby v trati Čtvrtě se selekcí burgenlandských klonů na podnoži Fercal, moravské 500l a staré francouzské dubové sudy). Čerstvé, mladistvé a sevřenější, ale s pěknou tmavší ovocností deroucí se na povrch. Suché, šťavnaté, svíravější, bezvadné kyseliny, šťavnatost, mladistvost a energie, koncentrace, výborně dřevo, fajn délka. Tohle bude parádní pití. Vinař ovšem projevoval snad větší nadšení nad Svatovavřinecké 2016 (čtyřicetiletý vinohrad na trati Čtvrtě, dva 500l starší François Frères dubové sudy). Čerstvé, voňavé, pikantněji ovocné, lehce divočejší s náznaky živočišnosti. Čerstvé a šťavnaté v chuti, bezva kyseliny, ovocné, seriózní, takové „pinotové“, dobrá délka a pitelnost. Zábavné a přitom charakterní zajímavé víno. Osobně mne více bavila Frankovka, ale chápu, proč tohle nadchne mnohé.
No a závěr patřil Pinot Noir 2016 (nejnižší část Čtvrtí s výsadbou z roku 2003, spíše malé dubové sudy 228l a jeden 500l). Nijak tmavá barva, ve vůni jasný příjemný pinot. Čerstvé, peckovinové do tmavších třešní, mladé, energické. V chuti čerstvé, fajn kyseliny, ovocnost do třešní, čistota, svěžest, vybalancované víno, které bude pěkně zrát ale je zábavné ve své veselé ovocnosti už teď. Nemá to komplexitu těch úplně nejlepších moravských pinotů, ale jde o sakra příjemné pití. A na srovnání z archivu Pinot Noir 2011 (stejné výsadby). V barvě vzhledem ke stresu v ročníku znatelně tmavší. Projev čítankový pinot s peckovinovou ovocností, lehce dvorečkem, pěkně zakomponovaným dřevem. Suché, výrazné kyseliny, ovocná koncentrace, stále dost třísla, delší, vybalancované, celkem seriózní pití. Ota umí!
Ota Ševčík každé víno doprovodil přehršlí technických informací, zajímavostí a historek okolo, nenudil jsem se ani chvilku. Přidejte skvělá vína ve sklence a z takové degustace nejde než odejít nadšeně. Ročník 2016 je poměrně opulentní, vlastně tam nebylo jediné lehčí víno, takový ten svěžejší typ, vše jelo v podobném koncentrovanějším důraznějším duchu. Což není nutně špatně, po „chlastacích“ kouscích se budete holt muset poohlédnout jinde (já taky). Každopádně šlo o další ročník, ve kterém Ota Ševčík prokázal, že patří k nejnadanějším moravským vinařům a jeho vína si zaslouží pozornost a respekt.
