Rodina Palacios v červené a bílé

Koupil jsem naslepo pár lahví z produkce španělské rodiny Palacios, kde nejznámějším jménem je dnes asi Alvaro Palacios a jeho legendární l’Ermita. Bodegas Palacios Remondo v Alfaro v oblasti Rioja Baja je původním rodinným majetkem, který právě Alvaro nakopl k vyšší kvalitě (se kterou souvisel výrazně nižší objem produkce). Střední třídou jejich tamní produkce je pravidelně skvěle hondocená crianza La Montesa, kterou jsem otevíral v ročníku 2014. Pokud dáváte rovnítko mezi Rioju a Tempranillo tak tady je to jinak, dvě třetina vína tvoří Garnacha a zbytek Tempranillo a malá část je i Mazuelo (Carignan). Vše z výsadeb v jedné z nejvyšších poloh v oblasti, v bio režimu, vedeno na hlavu a bez zavlažování. Školení v půl napůl nových a použitých sudech, především francouzských ale pár procent bývá i amerických. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná mladistvá rubínová barva. Čerstvá výrazně ovocná vůně, jahody, tmavší peckoviny, granátové jablko, dotyk kořenitosti. V chuti středně plné, s dobrou kyselinou, měkčí a uhlazené, sladší ovocnost, jahody, vyvážené, slušně postavené, fajn pitelnost. Tenhle ročník nevzniklo vyšší víno Propiedad a hrozno na něj určené skončilo v Montese, vzniklo jí dost přes půl milionu lahví. Za 10€ to není špatné pití, jen… to ve mně nevzbudilo prakticky žádné emoce. Běžně dostává přes devadesát bodů, tenhle ročník 92 od Parkera a 91 od Sucklinga a Peñínu. A to bych čekal o něco komplexnější zážitek.

Druhým vínem se přesouváme ke jménu Rafael Palacios. Alvarův mladší bratr se s vinařením usadil v Galícii, v oblasti Valdeorras, a zaměřil na odrůdu Godello. Zbytek rodiny jede v červeném, on se svými víny rychle vyšvihnul na špičku v rámci Španělska bílého. Postupně nakupoval jednotlivé malé výsadby i velmi starých keřů, s jasnou preferencí pro vinice na žulových podložích s písky navrchu (v oblasti je častější vápenec a břidlice). Momentálně má nějakých 24.5 hektaru v 26 různých polohách v nadmořské výšce 650 až 740 metrů. Louro 2016 stojí ve středu jeho produkce (základem je čistě nerezové Bolo a naopak výše stojí špičkové As Sortes, šťastlivci se dostanou i k unikátnímu Sorte O Soro z jediné top vinice), základem je samozřejmě Godello s malou příměsí odrůdy Treixadura. Z nezavlažovaných vinic vedených v bio, fermentováno spontánně v 3000l francouzských foudres z dubu z Normandii (prý je ideálně neutrální a i méně propouští vzduch), vyzráváno ve foudres a 500l sudech. Burgundská láhev, kovová záploka, nečekaně lepený korek s pevnou dvojploškou. Výraznější citronová žlutá barva. Výtečná komplexní aromatika, ve které se spojují citrusové tóny, zralé jablko, žluté ovoce, krémovost, lehce bylinky a kouřový minerální tón. Zajímavé, příjemné, s fajn odbočkami. Má to něco, co mne nutí se ke sklence neustále vracet, čichat k ní a hloupě se usmívat. V chuti suché, parádní kyseliny a šťavnatost, středně plné, v ovocnosti kopíruje vůni, dotyk květového medu, struktura, krásně dlouhé, minerální, vyvážené. Precizní, charakterní bílé, krásná věc. Cena 13€ je naprosto adekvátní a zde 92 od Parkera a Peñínu naprosto chápu. Hned nakupuji další lahve, víno je překvapivě parádní v současné čerstvé podobně, ale vůbec nemám obavy, že by nedokázalo hezky zrát.