Clos de Tart, mystérium minerality, …

Letem vinným světem. A začneme v Burgundsku. Po sérii pouhých spekulací je to jisté, slavná doména a monopolní grand cru vinice v Morey-Saint-Denis Clos de Tart změnila majitele. Podle Drinks Business se rodina Mommessin se značkou, vinařstvím a 7.5 hektary vinic rozloučila za více než 200 milionů euro (přes pět miliard korun). Nový majitel si to ovšem mohl dovolit. Je jím, skrze svou skupinu Artemis, jeden z nejbohatších Francouzů, François Pinault. Ten už ostatně nějaké to vinařství vlastní, Château Latour v Bordeaux, Château Grillet na severní Rhôně a i v Burgundsku má dřívější zářez s Domaine de Eugénie ve Vosne-Romanée. Zaplacená částka znamená, že půjde o další z cenových rekordů. Což není úplně dobrá zpráva, vzhledem k dědickému právu ve Francii. Každý další výrazný nárůst cen vinohradů v podstatě jen vhání menší rodinná vinařství nebo alespoň části jejich vinic do rukou velkých hráčů. Což je smutné. Jinak Clos de Tart ročně připraví zhruba 30 tisíc lahví vína. Sami si můžete spočítat, jak je to s návratností podobné investice.

Naturální bubliny i tiché víno od Loxarel

Vína katalánského (asi bude třeba si na to teď dávat větší pozor…) producenta Loxarel (web), sídlícího v srdci oblasti Penedès ve Vilobi del Penedès, jsem si poprvé trochu lépe ochutnal před dvěma lety ve Vídni na přehlídce Label Grand Karakterre a velmi mne zaujala. Do té doby jsem měl snad jedny nebo dvoje jejich bubliny, které jsou u nich obvykle dost dobře hodnocené a objevují se i v různých žebříčcích top španělské produkce, a trvalo mi další dva roky znovu něco od nich pořídit. Rodina Mitjans, která za vinařstvím stojí, sice už několik generací v byznyse pracovala, prodávala hrozny a stolní víno ve velkém, ale byl to až v roce 1987 Josep Mitjans, kdo se rozhodl (v záchvatu mladického nadšení, bylo mu teprve osmnáct let) vrhnout podnikání i směrem produkce lahvovaného vína pod vlastní značkou. Ostatně už pár let předtím vyrobil nějaké ty bubliny pro „vlastní spotřebu“ :-) Postupně posunul kompletní výsadby, zhruba 20 hektarů mají, do bio a následně i směrem k biodynamice (preparáty si připravuji v rámci skupiny Terra Dinàmica). Jinak Loxarel je přesmyčkou jména jejich zásadní odrůdy, Xarel·lo, kterou mají na zhruba polovině výsadeb. Ročně připraví okolo 320 tisíc lahví vína, polovina bubliny a polovina tichá.

2x bio Chianti a Rhôna z Marks & Spencer

Venku ukázkový podzim, čas na červené. Fattoria di Montemaggio je zajímavý producent sídlící v Radda in Chianti, tedy v srdci zóny Chianti Classico. Vlastníkem je právnička ruského původu, zaměstnanci jsou z Bosny či Albánie, ale za vinice a sklep jsou teda zodpovědní Italové :-) Hospodaří na 70 hektarech, ovšem vinice (od roku 2009 vedeny v bio režimu) zabírají jen menší část. Dominuje u nich, kdo by to byl čekal, Sangiovese. Které doplňuje z mezinárodních odrůd Merlot a z místních Pugnitello. A trocha toho Chardonnay pro bílé, neměl bych jim to za zlé… :-) Chianti Classico di Montemaggio 2011 má světlejší rubínovou barvu. Zralejší, poměrně intenzivní sladší aromatika, červené ovoce, peckoviny a jahody, výraznější kořenitá linka, pěkně zakomponované dřevo. Suché, čisté, šťavnaté, sladce červeně ovocné, slušná délka, uhlazenější tříslo, jistá lehkost a snadná pitelnost i při 14.5 % alkoholu. Pil jsem s chutí.

Velké Fino Inocente a naturální pár z Tenerife

V rámci finálního přechutnání před příštím Družstvem a rozhodnutí, zda se chci tímto směrem ubírat, jsem otevřel láhev Fino Inocente od Valdespino, vína o kterém jsem se tu myslím rozepsal docela detailně a patří mezi ikonické sherry. Konkrétně šlo o nejaktuálnější verzi tohoto vína, nejčerstvější možné lahvování z letošního jara. Naléval jsem do běžné sklenky na bílá vína (konkrétně univerzálka Zalto) místo malých sklenek obvykle na Fino používaných a bylo to jedině dobře, aroma tak vyloženě rozkvete. Vypil jsem jednu sklenku, druhou, třetí a byl bych pokračoval. Tohle je fantastické, velké víno. Výrazná, tmavší slámová barva. Poměrně intenzivní aromatika, ve které se efektně snoubí klasická acetaldehydová štiplavější linka, solené mandle, zelená oliva, starý vlakový vagón a vlhká dřevěná bedna ve sklepě, decentní dotyk heřmánku, trocha sušeného ovoce a nastupující tóny oxidativnějšího zrání, dotyk ořechové směsi. Komplexní, vrstevnatý projev, který se krásně mění s teplotou a vyplatí se víno nechat procházet od teploty přímo z ledničky po pokojovou. Velmi suché, lehce svíravé, na fino poměrně plné a koncentrované, slané, trochu mandlové, grepová kůra a lehká nahořklost, zelená oliva, se znatelnějším projevem dřeva a opět jemně posunem k amontillado oxidaci než bývá u dnešního typického fino obvyklé. Wow. Těším se na 20. listopadu a doufám, že ve svém nadšení nezůstanu osamocen. A pokud ano a nakoupené víno mi zbude, tak… inu… rozhodně tím trpět nebudu. Byť jisté zklamání, že jsem ve své vinné úchylce poněkud osamocen, bych samozřejmě cítil :-)

Kam si ukládám degustační poznámky

K dnešnímu článku mne vlastně přivedla zajímavá aplikace od The Wine & Spirit Education Trust (WSET) pro hodnocení vína (Android, iOS). Používá jejich Systematic Approach to Tasting (ve zjednodušené verzi jejich certifikační úrovně 2) a pro mnohé to může být zajímavý způsob, jak si své zkonzumované lahve nějak katalogizovat. Ale pro mne to nebude, stejně jako jsem se nenašel ve Vivino a dalších aplikacích, jsem už hodně navyklý na něco úplně jiného. Tak jsem si říkal, že bych vám trochu popsal, jak vlastně funguji. Nejsem vyloženě bordelář, jen… mám tendenci skladovat příliš mnoho věcí a pak se v nich ztratit :-) Ukládat všechny papíry a dokumenty, které mohou být důležité a „třeba se ještě budou někdy hodit“, ale zároveň je nearchivovat nějakým rozumným systematickým způsobem a prostě spíš kupit. Vlastně to trochu platí nejen pro degustační poznámky, ale i pro vína :-D

Kupmeto Galadegustace 2017

Před několika dny se v sále Novoměstské radnice uskutečnila Galadegustace Kupmeto, každoroční představení průřezu sortimentem dovozce za účasti některých vinařů či zástupců vinařství. Jako vždy nás čekalo, krom nových ročníků sortimentu již dobře známého, i nemálo novinek. Postupně jsem projel několik desítek vín a našel si pár kousků, které bych doma pil s chutí. Vezmu to ve zrychleném režimu, hlavně vína co mne opravdu zaujala nebo jsou v sortimentu Kupmeto něčím vyloženě zajímavá či výjimečná.

Přísné furmintové bubliny a dubové Chardonnay

Furmint! Bubliny! Furmintové bubliny! :-) Konkrétně pak Pelle Pince Tokaji Pezsgő 2013, čistě udělaná záležitost na kalech v lahvi 32 měsíců. Přirozený kousek, úplně bez dozáže jako Brut Nature, a navíc dost málo sířené (27mg / l celková). Vinařství svůj první ročník vyrobilo v roce 2007, ale s bublinami začalo až v roce 2012. Jde o nový projekt momentálně s necelými čtyřmi hektary vinic vedenými v bio v okolí Mádu (vinice jako Betsek, Szt. Tamás, Király, Nyúlászó, Újhegy, Dancka). Podnik založil bankéř Pelle László s manželkou Mariannou, vinohradníka a sklepmistra jim dělá Szarka Dénes Dávid. Ročně připraví pod deset tisíc lahví vína (spíš k sedmi tisícům), mohou si dovolit vybrat jen ty nejlepší hrozny a vše ostatní (a víno, které jim nesedí) jde na pálenku nebo odprodat. Třeba ročník 2014 se raději rozhodli nedělat vůbec. Tyhle bubliny nejsou pro slabochy. Citronová barva, krásné perlení malých bublinek. Čerstvé, energické, jemnější aroma. Květová linky, dotyk lesních jahod, od vůně očekávám dost přísnou chuť. Velmi suché, kvanta kyseliny a řízný projev, limetka, minerální linka. Štíhlejší, zajímavé pití. Mladé a na cestě, věřím že ležením v lahvi se ještě pozitivně posune, podobně jako dobrá Blanc de Blancs šampaňská. Při současném kurzu v Maďarsku něco pod čtyři stovky, zakoupeno tam. Takže zase jednou spíš tip pro opravdové nadšence do bublin a/nebo maďarských vín.

Případ Foja Tonda

Itálie je fascinující zemí, která to vínomilcům rozhodně neusnadňuje snahy o zevrubnější poznání. Před dvěma lety jsem tu psal o staré odrůdě Nera dei Baisi a vinařství Albino Armani (ti stojí i za projektem naturálních šumivek Casa Belfi, mimochodem, skvělé kousky mají!), které ji zachránilo před úplným zmizením. A nyní se podíval na jejich červené Foja Tonda 2011 z Valdadige Terradeiforti (apelace Terradeiforti DOC). Nic vám to neříká? Netřeba stresovat. Samotná apelace byla původně jen jednou ze zón Valdadige DOC (= jsme v oblasti Trentino-Alto Adige), ale v roce 2006 získala samostatnost. V červeném je jejím zásadním vínem odrůda Casetta (v překladu malý domek). Což, abychom v tom neměli zmatek, je právě Foja Tonda (kulatý list). Vypadá to ovšem, že na tohle konkrétní označení má vinařství copyright. Ale pozor, neplést se zajímavou toskánskou odrůdou Foglia Tonda, to je něco úplně jiného! Ke zmatku by mohlo ovšem přispět i to, že Casetta/Foja Tonda bývá označována i jako Lambrusco a Foglia Tonda. Aniž by, to je přece logické, měla geneticky cokoliv společného s Lambrusco rodinou. S Itálií to prostě musí být bezpodmínečná láska, jinak se člověku chce křičet a mlátit kolem sebe :-) Na druhou stranu třeba s Auxerrois ve Francii je zřejmé, že Italové v tom nejsou sami.

Fajn bílé Bourgogne a koncentrovaná Barbera

Každé nové dobré burgundské vinařství na našem trhu se počítá! Včera jsem měl možnost ochutnat Bourgogne „Champ Perrier“ 2015 z Domaine Tessier. Mladý Arnaud Tessier, bylo mu v té době jen 22, převzal vinařství před jedenácti lety po náhlé smrti svého otce. Společně s manželkou hospodaří na zhruba 7.5 hektarech v Meursaultu, vše v bio režimu. Má vinice i v polohách Charmes Dessus (vedle parcely Comtes Lafon), Genevrières či Poruzot Dessus. Rodina dříve komplet produkci prodávala négociantům, Arnaud poprvé v roce 2007 nalahvoval trochu vína pod vlastní značkou a postupně lahvovaný objem zvyšuje. Jeho základní bílá burgunda je ze starých výsadeb spadajících tedy spíš už pod Puligny-Montrachet než Meursault. Stejně jako ostatní vína fermentována spontánně ve dřevě, školeno v dubových sudech z asi desetiny nových. Sudy následně smíchány v nerezu a po půl roce do lahví. Citronová barva. Mladá, svěží, citrusová aromatika, trochu hruška, křídová, s dotykem dřeva a kouře. Taková trochu křehčí, jemnější. Čerstvé, suché, zakulacené ale na patnáctku stále poměrně šťavnaté v chuti. Lehkost, výborně vyvážené, slušná délka, jemná mineralita. Pěkně postavené, elegantnější víno. A rozhodně nadprůměrné Bourgogne. Cena u Jiřího Hrona lehce přes čtyři stovky. A myslím přivezl i něco dalšího krom základu, rád bych ochutnal.

Vinařská uniforma, požáry v USA, sklenka na šampaňské...

Svazu vinařů ČR se úspěšně podařilo vyřešit další z palčivých problémů našeho vinařství – nedostatečně reprezentativní odění zástupců tohoto krásného řemesla. Nová vinařská „společenská uniforma“ a „historicky první model vinařského obleku, kombinujícího prvky kroje i uniformy“ je jednoduše střižený oblek se stojáčkem ve světle šedé barvě, z lehkého materiálu, s výraznými výšivkami v černé a vínové. Existuje verze pánská i dámská. Všimněme si také zásadního detailu v podobě výšivky na klopě – člen Svazu vinařů ČR zde může mít jeden z hroznů shodný s logem svazu, běžná verze obsahuje hrozen v prosté podobě. Svaz na zakoupení obleku dokonce přispívá. Inspirací pro důstojné oblečení vinařů se prý stalo Rakousko, nejde tedy o náš unikát. Osobně se domnívám, že domácí vinařská scéna má na Rakousko leccos dohánět a čím se u nich inspirovat i v mnoha jiných a řádově důležitějších směrech. Ale třeba se šeredně pletu a byl to právě oficiální oblek, po čem vinaři u svazu pravidelně volali :-)

Degustace vyzrálých vín u Rare Wine

Již po čtvrté se počátkem podzimu konala velká víněnková degustace Rare Wine - Vína starých ročníků. Měl jsem tu poznámky z roku 2014, 2015 i 2016 a pokud jde o formu akce, tak k popisu v úvodu loňského reportu nemám příliš co dodat. Stále jde o parádní příležitost, hlavně pro nadšence jako já co se se k podobným věcem jinak příliš nedostanou, dovzdělat se v lahvovém nazrávání klasických vín. Koncept se nezměnil – k dispozici přes tři desítky vín (ta nejdražší někdy servírována přes Coravin, ale spíše otevřena celá láhev), systém platby víněnkami (půl deci nebo oficiálně i polovina, použití váhy pro měření velikosti vzorku) a možnost vybrat si cokoliv a vínu věnovat libovolnou dobu, k dispozici vhodné tvary sklenek Riedel i odborný komentář. A taky různé chleby, sýry, šunky a tak, kdyby přišel hlad. Nejstarším vzorek tentokrát bylo družstevní Châteauneuf-du-Pape Grande Cuvée 1949 rozlité coby bonus všem účastníkům, překvapivě stále živé s posledním záchvěvem červené ovocnosti, fajn. „Běžná“ nabídka pak obsahovala vína z let 1975 až 2004 jak z tradičních regionů Francie (logicky velký důraz na Burgundsko a Bordeaux) či Itálie, tak i kousky ze Španělska, Německa, Austrálie, USA či JAR. I jedna Morava se našla :-)

Chardonnay od Osičky, Vavřinec z Mělníka a nesladký Juhfark

Opakovaně jsem tu psal o Chardonnay 2013 od Jaroslava Osičky a nadšení, které ve mně tohle víno vyvolavá už snad dva roky při každé možnosti ho ochutnat. Ale ono furt ještě není v běžném prodeji, stále ještě vyčkávají. Což je na jednu stranu dobře a na druhou trochu frustrující :-) Měl jsem teď na ochutnání sérii vzorků, u kterých předem nevěděl o co přesně se jedná, jen původ právě ve sklepích u Osičků. Suverénně nejvíce mne z nich zaujala vína označená III a A, u kterých se poté ukázalo, že jde právě o toto třináctkové cháčko. Jaký byl ve vínech rozdíl? Šlo o naprosto totožné víno, jen jedno bylo stočeno o dva dny později, v době dle biodynamického kalendáře v lepší konstelaci. A právě tenhle vzorek byl po otevření přístupnější, lépe voněl, celkově byl o něco expresivnější. Ale už druhý den se projev obou vín docela srovnával. Každopádně to víno má stále výraznější, nazlátlou barvu. Aroma nabízí trochu pikantnější projev, citrusy, žluté ovoce, podzimní sad, krémovost, stále čerstvou energii ale zároveň už jasné známky nazrávání a další jemnější vrstvy s nimi související. V chuti suché, šťavnaté, s výraznou páteří kyseliny a dalšími projevy nabalenými právě na ni, krémovost, žluté a sladší podzimní ovoce, citrusová linka. Přísnější, seriózní, delší, krásně strukturované víno. Baví velmi. Začínám se bát, že budou finální šarži ladit tak dlouho, až se všechno vypije :-)

Bohémka Prestige 36 a výtečná cava

Bohemia Sekt, náš největší výrobce šumivých vín, stejně jako mnoho producentů v zahraničí v posledních letech, přidává do sortimentu různé speciální šarže a rozšiřuje nabídku o lahve pro „náročnější konzumenty“. Dneska prakticky nenajdete velký šampaňský dům, který by nově nezačínal nabízet (nebo na něm alespoň nepracoval pro uvedení v nejbližší době) výběr z jediné vinice, směs s ještě delším zráním než obvykle, sérii nově školenou v dubových sudech nebo něco takového. Bohémka rozšiřuje své běžné portfolio v tanku dělaných vín o jednoodrůdové kousky (teď Ryzlink rýnský) a i v řadě Prestige, u vín kvašených v lahvi klasickou metodou, postupně přidává další specialitky. Nedávno to byl Pinot Blanc ke karlovským oslavám, ten se mi líbil opravdu hodně. Aktuálně je to šest set lahví limitované edice Prestige Brut pět let na kalech (cenově postaveno výrazně výše než jejich obvyklý vrchol produkce, sekt Louis Girardot), kterou jsem zatím ještě nechutnal. No a ve větším pak Bohemia Sekt Prestige 36 Brut 2013, na který se dneska podíváme.

Zbytečně levné víno

Přijde mi to pravidelně vlastně trochu smutné. Legendární producent, jeden z etalonů kvality v oblasti. A ikonická ukázka konkrétního stylu vína, z jediné specifické vinice považované už kdo ví jak dlouho za špičkovou, fermentované jako snad poslední v místě stále ve dřevě a spontánně, víno které od kritiků pravidelně dostává body 93-94 a někdy i více, víno které zraje osm až deset let (!!!) v sudech v systému solera s netradičně vysokým počtem deseti úrovní. A které se v zemi původu prodává okolo jedenácti éček (v zahraničí spíš okolo dvojnásobku, což platí i u nás), protože prostě… inu… vkus konzumentů je věc vrtkavá a populárnější je dnes něco úplně jiného. Řeč je samozřejmě o Fino Inocente z Bodegas Valdespino, ostatně jsem tu o něm psal detailněji. Ale jelikož tohle už je „exkluzivní“ produkt, je třeba mít na trhu i základní levnější věci. Takže kratší zrání v sudech, jen asi čtyři až pět let, a za nějakých 6-7€. Ovšem ne za sedmičku, to by zas nebyl takový kauf, ale rovnou v litrové lahvi! Valdespino Jerez Fino seco.

Z burgundských degustací

Z posledních dvou ochutnávek Jiřího Hrona v restauraci ŠMIK jsem se zatím zmiňoval jen o výtečném bílém Rully. Akce se nyní zabývají víny z Burgundska, nejde o žádná velká vína slavných vinařství ale spíše menší / méně známé producenty a lahve z dostupnějších kategorií (byť bohužel v případě Burgundska i ty základy jsou 300+, což je otrava). Takže jdeme na věc. Na úvod se obvykle vyskytne nějaký ten crémant. Třeba zralejší, toastový, výraznější slušný Domaine Louis Loron Crémant de Bourgogne Ambition, bavil mne více než ostřejší jablíčkově navinulý a lehce peckový Claude Gheeraert Crémant de Bourgogne Extra Brut Pinot Noir. Ale hlavním programem jsou samozřejmě tiché pinoty a šardonky.

Morellino di Scansano od Podere 414

Koukám do poznámek a zjišťuji, že jsem sice pil (po celé lahvi doma nebo na dovolené) několik ročníků Morellino di Scansano a dalších vín od Podere 414, ale krom krátké zmínky v postu o strastech s restauracemi a vinotékami u moře o něm ještě nic nepsal. Inu napravím dnes. Vinařství z oblasti Maremma je moderní podnik s asi dvacetiletou historií, jméno vychází z identifikačního čísla pozemku dle zemědělské reformy v roce 1960. Celkem vlastní téměř padesát hektarů, vinice z toho ale tvoří asi polovinu (hustota výsadeb 6500 keřů na hektar a dominuje v nich Morellino alias Sangiovese). Připravují něco ke 170 tisícům lahví, dle ročníku, takže už nic vyloženě malého. Vinice mají certifikované bio a vedou směrem k biodynamice, mošt kvasí spontánně v dřevěných kádích nebo betonových nádržích a vína zrají v sudech různých velikostí či betonu. Výjimkou je čistě nerezová růžovka.

Dvě povedená suchá bílá z Tokaje

O tokajském vinařství Szent Tamás, potažmo jejich veskrze úspěšném projektu MÁD, už jsem se tu rozepisoval. Jejich základní víno je samozřejmě fajn a sklenku si dám kdykoliv rád, ale kousky jako Furmint z vinice Percze (!!!) či Kővágó mne dokáží vyloženě nadchnout. Chladným mne rozhodně nenechal ani výběr Nyulászó 2013, půl na půl Hárslevelű (Lipovina) a Furmint z výtečné vinice u obce Mád, školeno v pětistovkách sudech ze zemplínského dubu). Uzavřeno ve speciální lahvi na tokajská suchá vína, s kovovou záklopkou a skleněným vinolok uzávěrem. Citronová žlutá barva. Příjemná, výraznější vůně, ve které se mísí florální tóny, ovoce směrem broskve, zajímavá linka lesních jahod a tóny ze dřeva. Vínu sluší větší sklenice, klidně balónová „montrachetka“ na bílé burgundské. Suché, čisté, s výtečnou kyselinou a krásnou minerální linkou, šťavnaté, ovocné, lehce krémové, delší. Vyvážné, seriózní parádní bílé. Zároveň poměrně efektní a myslím schopné nadchnout i „běžného“ konzumenta (ke kterému ale cenovou kategorií nesměřuje, kolik jsem za něj v Tokaji dal si úplně nevybavuji, ale v přepočtu určitě 500+ a dnes jejich vína stojí ještě více), ve skvělé kondici a stále s energií a potenciálem zrát. Líbí se mi velmi. Pro zajímavost poznámky k mladšímu ročníku podobného vína, ale od legendárního Istvána Szepsyho. Který je, pravda, otcem vinaře úřadujícího ve vinařství Szent Tamás (a který se také jmenuje István Szepsy a Szent Tamás je nejen jméno vinařství, ale i top vinice v Mádu, aby v tom byl pořádek, že jo…).

7x Cascina Ciapat di Bertello

V uplynulých týdnech jsem se propíjel sortimentem italských vín dovozce Víno pro Vás, především pak různými novinkami a kousky co dosud neznal. Šlo třeba o průřez produkcí piemontské Cascina Ciapat di Bertello, vín především ze svahů Roera. Rodinna Bertello hospodaří asi na 11 hektarech a v současnosti už podnik vede šestá generace. Bavila mne obě bílá Arneis, jak svěží citrusovější příjemné Roero Arneis „Pian Alto“ 2016, pěkně postavené vybalancované bílé, tak o něco koncentrovanější a silnější, zakulacenější a krémovější ale stále s výbornou kyselinou a velmi svěží Roero Arneis „Lunetta Soprana“ 2016. Obě vína měla v aromatice hodně zajímavou lehkou rozmarýnovo-pryskyřičnou linku. Langhe Favorita „Rocca dei Frati“ 2016 jela stylově hodně podobně, ostatně i včetně té specifické aromatické linky, ale v projevu byla ovocnější, do tropika, pěkně suché a svěží, středně plná, poměrně koncentrovaná, žluté ovoce, fajn délka. Velmi slušný kousek.

Korek lepší šroubu, Kolby částečně čínské, nové Cru Bourgeois, saké bez daně…

Ve světě vína se furt něco děje. Kupříkladu studie konečně dokázala, že víno pod korkem je opravdu lepší než se šroubovým uzávěrem. Prostě lidem chutná více. Tedy… v případě, že uslyší to správné „plop“ místo skřípění kovu. Víno též chutná lépe v prostředí evokujícím slavnostní událost. Takže pokud se chystáte doma servírovat vína z lahví se šroubovým uzávěrem, tak doporučuji udělat k tomu nějakou narozeninovou výzdobu a uložit si do telefonu zvuk vytahování korku, který pustíte před přelitím vína do karafy. Návštěvám pak bude chutnat více! :-)

Rebo z Trentina a Biferno Rosso

Je naprosto jasné, že na takové ty různé elitní vinné certifikace teď nemám. A vzhledem k tomu, že se vínu prostě naplno věnovat nechci, ani nikdy mít nebudu. Ač mám myslím velmi slušně napito, v některých vinných kategoriích bych si dovolil tvrdit výtečně a ani teorie tam úplně nepokulhává, tak mé obecné encyklopedické znalosti jsou prostě příliš chabé (a vyloženě blbě jsem na tom s geografií, na které si MS i MW hodně ujíždí). Na druhou stranu to má i své výhody. Ještě stále a pravidelně jsem díky tomu překvapován, i v tradičních regionech objevuji nové a nové věci, sem tam i celou novou apelaci třeba :-) A pak se nořím do těch chytrých knih a zjišťuji detaily. Bývají to totiž někdy i objevy velmi fajn. Obzvláště bohatým zdrojem nečekaného je samozřejmě Itálie, díky své nemalé rozloze, přehršli unikátních odrůd, kupě specifických DOC(G) a IGT a jisté decentní chaotičnosti. Dnes tak bude řeč o odrůdě Rebo a také o Biferno rosso.

Dvoje povedené katalánské bubliny

Otevřel jsem včera zase jednou španělské bubliny. Tedy… vlastně spíš katalánské. V zemi to teď vře, momentálně probíhá generální stávka a kdo ví, jak se vše vyvine. Pokud jdou o cavu, tak Katalánsko stojí za zhruba 95 procenty celkové španělské produkce. A pochází odtamtud i vinařství Raventós i Blanc a jejich De La Finca 2013, ač nese jinou apelaci… Conca del Riu Anoia. O vinařství už jsem se tu zmiňoval, nedávno psal o jejich rosé (a před pár dny se zmiňoval o novinkách ve španělských bublinových apelacích). Toto víno pochází z Vinya dels Fòssils, vinice vysoko nad řekou, s výrazně vápencovou půdou s  vysokým podílem mořských fosilií. Jde o jejich nejstarších keříkové výsadby z roku 1964 obhospodařované biodynamicky, odrůdově 45 % Xarel·lo, 42 % Macabeo a 13 % Parellada. Fermentace v nerezu a následně přes tři roky na kalech v lahvi (degoržování uvádějí na lahvi, 27/02/2017, stejně jako číslo lahve 39820 z celkových 43526). Ročník 2013 považují za špičkový, mimo jiné i díky výraznějším kyselinám pro kvalitní bubliny tolik potřebným. Tohle víno má dost efektní ambaláž, láhev s jejich klasickou vinětou (ta zadní s mapkou vinice a tak, moc mne to baví) je navíc zabalena do zapečetěného papíru a na něm je přidělána brožurka s fotkami z vinice a doplňujícími informacemi. Ideální dárkový materiál :-)

Seriózní moravské červené Cuvée 1+1 2009

Před pár dny jsem otevřel láhev Cuvée 1+1 2009 vzniklé ze spolupráce vinařů Miloše Michlovského a Františka Mádla. Konkrétně variantu z odrůd Alibernet, Cabernet Sauvignon a Merlot, kterou jsem si překřtil na „bordeauxskou“. Ještě totiž mají spojení odrůd Pinot Noir a Zweigeltrebe s projevem řekněme více „burgundským“ :-) Fotku lahve jsem házel na sociální sítě s poznámkou „Červený z Moravy. Prej tam nepatří, jsem opakovaně slyšel. No tak já bych si dovolil nesouhlasit :)“ a výsledkem byla debata o něčem úplně jiném. Konkrétně částce, kterou si vinaři za toto víno účtují. Běžná v e-shopu Michlovského je totiž 1649 Kč (ale jde sehnat i o trochu levněji, každopádně při současném kurzu překračuje šedesát euro). A jelikož by na ni stejně došlo, tak klidně může padnout hned v úvodu. Za tyto peníze dostáváte pěknou krabici, extrémně těžkou láhev (takový ten typ, co je prázdná stejně těžká jako jiné plné, takže se strašně špatně odhaduje, kolik vína ještě zbývá), efektní vinětu s parciálním lakem, tlustou kovovou záklopku a celokorek. Taky k tomu mají speciální 1+1 brandované skleničky, výbornou a opět ve stejném designu připravenou čokoládu (jejíž párování s doporučeným vínem ale za mne teda úplně nefunguje) a tak, prostě prestižní záležitost směrovaná na propagování obou vinařství se vším všudy, „imidžovka“. Naštěstí, což mi tak nějak přijde důležité, i samotné víno je parádní.