Chardonnay od Osičky, Vavřinec z Mělníka a nesladký Juhfark

Opakovaně jsem tu psal o Chardonnay 2013 od Jaroslava Osičky a nadšení, které ve mně tohle víno vyvolavá už snad dva roky při každé možnosti ho ochutnat. Ale ono furt ještě není v běžném prodeji, stále ještě vyčkávají. Což je na jednu stranu dobře a na druhou trochu frustrující :-) Měl jsem teď na ochutnání sérii vzorků, u kterých předem nevěděl o co přesně se jedná, jen původ právě ve sklepích u Osičků. Suverénně nejvíce mne z nich zaujala vína označená III a A, u kterých se poté ukázalo, že jde právě o toto třináctkové cháčko. Jaký byl ve vínech rozdíl? Šlo o naprosto totožné víno, jen jedno bylo stočeno o dva dny později, v době dle biodynamického kalendáře v lepší konstelaci. A právě tenhle vzorek byl po otevření přístupnější, lépe voněl, celkově byl o něco expresivnější. Ale už druhý den se projev obou vín docela srovnával. Každopádně to víno má stále výraznější, nazlátlou barvu. Aroma nabízí trochu pikantnější projev, citrusy, žluté ovoce, podzimní sad, krémovost, stále čerstvou energii ale zároveň už jasné známky nazrávání a další jemnější vrstvy s nimi související. V chuti suché, šťavnaté, s výraznou páteří kyseliny a dalšími projevy nabalenými právě na ni, krémovost, žluté a sladší podzimní ovoce, citrusová linka. Přísnější, seriózní, delší, krásně strukturované víno. Baví velmi. Začínám se bát, že budou finální šarži ladit tak dlouho, až se všechno vypije :-)

Při nedávném hledání už nevím čeho ve vinné chladničce jsem narazil na dvě lahve, o jejichž přítomnosti jsem do té chvíle neměl potuchy. Jedna byla úplně anonymní, ani fixou na ni nebylo nic napsáno a univerzální korek autora též neprozradil. Projevem se jednalo nejspíš o nějaký blanc de noir školený ve dřevě, moc zajímavý kousek, ale… no jo, jsem trochu bordelář. Druhým vínem bylo před pár lety zakoupené Svatovavřinecké 2009 jakostní ze Školního statku Mělník, víno původem na trati Neuberská. Tmavší již nazrávající barva, směrem do terakoty na okrajích. Pěkná, masitější, tmavší peckovinová aromatika, nazrálejší, s výraznější kořenitou linkou. Suché, s dobrou kyselinou, peckovinová ovocnost, pěkně pitelné. Nic složitého, ale slušně postavené a stále v kondici víno. Na osmiletou jakostku :-)

O Juhfark 2011 z produkce Bély Fekete už jsem se tu samozřejmě zmiňoval, dnes to je jen malé opáčko. Je to vlastně taková zábavná věc, kterou jsem s jeho víny opakovaně udělal. Mám doma prakticky jen suchá vína a několik lahví klasických vyloženě sladkých + sladkých fortifikovaných, ale snad s výjimkou nějakého postaršího ryzlinku z Mosely téměř žádná polosladká / polosuchá. A když mne výjimečně nějaká návštěva o podobné požádá, tak musím improvizovat. Už opakovaně zafungoval právě Fekete – sice to není nasládlé, ale při oné koncentraci a síle a trochu vyšším alkoholu funguje výtečně. Protože problém většinou není v tom, že by návštěva vyžadovala sladké víno, ale že jim nesedí taková ta vyloženě kyselá, trpčí, nejde o obsah cukru jako takový. Takže běžný konzument je nadšen z vína, které je jinak považováno za poněkud „geeky“ a nic pro začátečníky. A to mne baví. Tmavší nazlátlá barva. Poměrně výrazná aromatika, trochu funky minerálkově zaprděná, zralejší, žluté podzimní ovoce, dotyk medu. Suché, plnější, výrazné, s bezva kyselinou, delší, s klasickou minerální linkou a dotykem železitosti. Má to váhu a důraz, strukturované charakterní bílé.